LUCKA 4 ROKY...

Měla jsem za to, že je Lucka v naprosté většině věcí jiná, než Bára, ale když si čtu řádky, co jsem kdysi napsala u čtyřleté Báry, jeden odstavec sem rovnou kopíruju, ten je totiž u obou stejný...

Je umanutá, zásadová a soutěživá...ta soutěživost s Bárou o to, kdo bude dřív v pyžamu nebo ráno v civilu mi až tolik nevadí, horší je to s tou umanutostí...vanu chystá zásadně ona, když třeba jen omylem v koupelně rozsvítím dřív, hned mi to dá pocítit, stejně jako, když někde dřív otevřu dveře, když ji dám jahodový prášek do mléka, když ji nakrájím jablko a ona ho touží křoupat zrovna celé, když jí jídlo nachystám do jiné misky, než má zrovna náladu, když jí podám příbor a ona si chce sama vybrat...stejně vztekle dokáže působit, když se obouvá do nerozvázaných bot nebo svléká z bundy, která je ještě zazipnutá nebo obě činnosti dělat nechce a nutí do toho mě svým kňouráním...já pak kňourám nazpátek, že tyhle činnosti už umí a že to musí zvládnout sama...takže jsou dny, kdy kňouráme obě naráz a na přeskáčku a tak dlouho, dokud jedna neodpadne stresem, že už dál nemůže...většinou já...

Do státní školky nám ji vzali až v září v jejích 3 a půl letech, připadala mi daleko křehčí, menší a naivnější než Bára, ale s učitelkami a dětmi se začala bavit o dva roky dřív než starší stydlivější ségra. Zapadla do kolektivu, jako by tu byla odjakživa, nahlas pozdraví a jde povykládat, jak bylo předchozího dne...spoustu dětí znala už z hřiště od Báry, našla si tu ale svoje krevní skupiny a nedělá ji problém pohrát si i s kluky...

Jí i nás trápí vleklé počůrávání při spánku, jak v noci, tak po obědě ve školce. Urologie nepotvrdila žádné abnormality, tak věříme, že se to časem srovná. Stejně tak se vyvrátil fakt, že růstově zaostává. Vypadá spíš jak tříleťačka, ale kopíruje křivku na spodní hranici.

Udivuje mě její přístup v lékařských ordinacích, ať už jde o ORL, urologii, zubaře nebo odebírání krve u pediatra. Všude spolupracuje, není ji nutno držet, vědět co potřebuje, mohla by všude docházet pomalu sama:)

Je technická, na kole začala jezdit krátce po třetích narozeninách, lyžovat a bruslit před těmi čtvrtými. Stále je ale křehká a i když obratná, s tenisem začne určitě později.

Často se hlásí o slovo a kličkuje mezi Bárou a Davidem, je dravá a neústupná a v mnoha věcech ještě mile naivní. Snaží se vyrovnat nejstarší a i když můžu vysvětlovat horem dolem, nevyvrátím jí prohry nebo fakt, že spoustu věcí ještě zvládnout ani nemůže...

Po nemoci jí trvá delší dobu, než je to zase ona. Často bývá nárazově i týden, dva protivnější, unavenější, zasekává se a bezdůvodně pláče.

Odložila panenky a nahradila je malováním a tvořením, jako to udělala tenkrát i Bára. Ráda se obléká do všelijakých kostýmů.

Sní všechno, ale z vajíčka jen bílek, chleba jen s máslem, těstoviny s kečupem a sýrem, ovoce, zeleninu, všechno sladké, ze zmrzliny dá přednost vždycky čokoládové...

Přijde mi, že někdy neřeší důsledky a do všeho se emočně vrhne najednou, je spontánní a hravá a divoká někdy za dvě děti...