Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

BÁRA 3 ROKY...

pondělí 21. prosince 2015


Další půlrok pryč a pokud si nestihnu zapsat v tom fofru alespoň několik málo poznámek, všechno zapomenu...

Bára se stala samostatnou (skoro a jak se jí zrovna chce) bytostí, snaží se sama oblékat, svlékat, leze sama do vany a z vany, na velký záchod, často si jde sama hrát do pokojíku..sice jen na chvíli, ale stejně mám pocit, že je samostatnější než kdy jindy...

Mluví zase o něco líp, ale některé výrazy jsou stejně jen její osobité, které snad ani nechci, aby měnila...koloběžce říká kobeleška, princezně pincezna, jogurtu jodurtík...nezná výraz „kokino“ pro ni je to „doblůtka“...

Ukončila docházku v Žirafce a do svých tří let chodí jeden den do státní školky, kde ji nechávám přes oběd...sice před odchodem konstatuje, že chce zůstat doma, popř. že mám jít do školky s ní, ale nebrečí a neprotestuje...už po pár takových dnech školkového života vyžaduje k jídlu často nůž i vidličku, chystá si pod talíř prostírání, snaží se obouvat si bačkory a ví, co je úklid (ale to opravdu jen jak se jí chce a jak se jí to hodí)...po mém příchodu do školky se jí rozzáří obličej, uklidí si vzorně, co je potřeba a vrhá se na mě a Lucku, ze skříňky v šatničce se na mě vyvalí spoustu uschlých listů nebo kytek, které mi na vycházce nasbírala a až domů se jí pusa nezavře:) Samozřejmě, že pochytí i návyky a chytré věty od starších dětí, které bych ji radši z hlavy smazala...

Miluje pohádky, hlavně když jsou tam princezny nebo strašidla...teď vede Ať žijí duchové, Tři bratři, Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka, místy se vrací ke starým záležitostem...všechny filmy sleduje v princeznovských šatech, se závoji a korunkou na hlavě, když se ve Třech bratrech blíží pasáž s Karkulkou, navleče na sebe ještě karkulkovský červený plášť...když se na konci října objevily v letácích čertovské a mikulášské figurky, jako by tušila, že se blíží i její narozeniny a Ježíšek (který přijde asi jenom k nám, kolik má Bára namyšlených dárků).

Každé úterní odpoledne trávíme ve zdejší herničce na dílničkách, kde nemá Bára problém i přes hodinu sedět a malovat nebo nalepovat, občas jsou její výtvory ryze abstraktní, ale někdy se nestačím divit, co těmi vodovkami dokáže...a tak mi na komodě na podzim každý týden přibývají obrázky, lucerničky, strašidla z látky, papírový drak nebo dýně z tácků...taky běháme v sokolovně přes překážky, jistím Báru s Luckou v manduce, takže mám po hodině odrovnaná záda, protože se leckdy aktivně účastním aktivit (např. přetahování rodičů a dětí za lano...).

Z jídla má stále nejradši polévky, do těch hustých si hází „křupinky“, všechny „řídké“ jsou podle ní mrkvičkové, hrášek samozřejmě nesmí chybět, ale pokrokem je, že když už v polévce není, stejně jí sní...v blízké večerce mi pravidelně k nákupu přihazuje tradiční tatranku, kterou povoluji jen po jídle, ale často na ní zapomeneme, takže se mi ve spíži kupí tatranky...maliny, borůvky stále na vrcholu žebříčku oblíbených potravin, všechny jogurty jsou takové...a když je prostě v lednici nemáme, svolí a dá si třeba i „čekuládkový“ nebo vanilkový...kávu si dává se mnou (v jejím podání jde o karo), po létě se i teď na podzim stále ptá, jestli si může dát zmrzlinu...začala ve velkém mlsat a to bonbónek po obědě a po večeři (někdy jsou to bonbónky dva i tři...to když se zrovna nekoukáme:)

Kromě skládanek puzzle B. ráda maluje, stříhá (nůžky pro děti ale donese prý Ježíšek), máčí fixy do vody (aby prý lépe malovaly), hraje si na princezny (a to neustále, pravděpodobně i když spí), hraje si s plyšáky (hlavně když má spát...to si je vytáhne ze spodního šuplíku pod postelí, až se do ní skoro sama nevejde).

Vztah k Lucce se prohloubil, často se na ní ptá, kde je, když třeba spí...umí ji pozlobit a zároveň si s ní krásně pohrát, svoje věci si hájí, ale někdy je rozumně půjčuje...hodně jí utěšuje místo mě, protože jí její pláč vadí „Uciáši (napodobení mého výrazu Luciáši) neplakej, ceš dudlíček? Na na na....no no no...už pudeme ven jo? Uci, nech toho...Mami, ucinka křičí!!!!!“

Když je doma Petr, uspává, „dočišťuje“ zuby, usazuje v autě, obléká bundu a nazouvá boty Báře jen on, já nesmím a když to udělám, je mi to důrazně připomenuto...Bára umí být umanutá, tvrdohlavá, snaží se někdy udělat něco sama a pak ji slyším, že někde povzlykuje popř. si zavzteká, že jí něco nejde...umí taky neposlouchat, když po ní něco chci, nesmím na ni často rychle, aby se „nezasekla“...když se jí někde něco líbí, prohlásí prostě „to je moje“ a bez okolků si to strká do kapes nebo připravuje k odchodu...v neznámém kolektivu se často drží u nás a chvíli jí trvá, než se osmělí a nedívá se na druhé, jako kdyby je neměla ráda...říká si Anička a představuje se tak ostatním, takže už několik týdnů upřesňuju zmateným známým, že je to pořád naše BÁRA!!! Než se promění pro změnu v Adélku...

2 komentáře:

  1. Veri ty to holkám tak krásně vedeš, až se stydím! mají štěstí, že tě mají, fakt! u těch zápisků se skvěle bavím :)

    OdpovědětSmazat
  2. Myslím, že mi bude asi nostalgicky smutno, až to budu číst třeba za 10 let...já mám štěstí, že mám je...a tebe:)

    OdpovědětSmazat