Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

ZÁPISKY “MOM TO BE“ 2 {1.TRIMESTR}...

čtvrtek 18. září 2014

Připadá mi to jako před pár týdny, co jsem si zaznamenávala své postřehy z těhotenství s Bárou. Jenže se to počítá už na měsíce. Mám pocit, že jsem teprve „před chvílí“ začala připravovat první vařená zeleninová pyré, přestala kojit a kupovala první boty. Vypadá to, že po tom, co použiju poslední čtyřku nebo pětku plenku pro Báru, budu moct začít znovu od jedničky a celý kolotoč se bude opakovat.

Druhé těhotenství přišlo nečekaně rychle, neplánovaně a tak nějak víc ve mně narůstá pocit, že tohle malé si prostě zvolilo samo, kdy je ta nejlepší doba pro je-ho-jí narození. Vnímání toho, co přijde je naprosto odlišné od očekávání prvního. Už vím, co znamená poporodní horská hormonální dráha, nevyspání, nestíhání, dovedu si představit, jak bude těžší vyrazit jen tak do města s dvěmi dětmi, z nichž jedno brečí v kočárku a druhé chce vykoupit hračkárnu, jak se znásobí obavy, stres, zodpovědnost a pozornost...jenže jsem taky přesvědčená, že se neúměrně tomu všemu několikanásobně zvětší radost a pocit úplnosti. A díky jednomu konkrétnímu člověku vím, že nic není samozřejmé a že všechny strachy a obavy, které tohle očekávání přináší, jsou proti ostatnímu naprosto malicherné....takže vzhůru „do toho“...

První týdny jsou bez fotek, tak nějak jsme v tu dobu vstřebávali tenhle můj „jiný“ stav:) Zápisky samozřejmě ale mám.

Týden šestý...

Zjišťuju, že „jsem v tom“. Cítím se jinak, vína piju v předchozí nevědomosti poměrně dost, jenže se mi rychle motá hlava. Jako přes kopírák k prvnímu těhotenství vidím dvě čárky na opět prošlém testu, jenže nějak slabě. Odpoledne si pozitivitu potvrzuji na zánovním a předávám ho Peťovi v krabičce od sirek. Nenapadlo mě v tu chvíli lepší úložiště:) Tentokrát zní jeho věta něco jako: „Jak to???“ úsměv...no prostě takto...

Týden sedmý...

Vstřebáváme...doktor s úsměvem potvrzuje, že „je to tam“...zjišťuju, že nemůžu „cítit“ svůj kokosový sprchový gel a aloe vera krém...

Týden osmý...

Začíná mi být divně. „Jiný stav“ nedostal svůj název jen tak pro nic za nic. Oproti čekání Báry dominuje teď totální ospalost a nesoustředěnost, nechuť cokoli dělat (kolikrát i se zvednout). I moje tvořící kreativní „mánie“ odpočívá. Zato žaludek dělá kotrmelce. Je mi špatně střídavě celý den, většinou se to zlepší po jídle, tzn. neustále něco žvýkám. Příklad jídelníčku za jeden den: ráno - okamžitá nutnost se rychle najíst, naštěstí mi stále chutná jogurt s granolou na různé způsoby...oběd – klidně už v deset dopoledne...svačina by mě dost nezasytila...je vydatný a pokud je maso poblíž, mám ho na talíři...2. oběd – dojídám zbytky ve stejném množství jako měl oběd číslo 1 ...svačina – meloun, trochu třešní uspokojí nezvladatelnou chuť na ovoce, které normálně jím spíš dopoledne...1. večeře – ve čtyři mohutná špenátová palačinka se sýrem...2.večeře – vanilkový tvaroh s jogurtem...3.večeře – kukuřičné nachos! naštěstí bez tučné salsy (pozn. tu jsem ve spížce naštěstí! neměla, tak si jdu aspoň třikrát přidat nachos!!!)...vše zapíjím citrónovým Radlerem a jdu spát...

Týden devátý...

Je mi líto, že na mě není těhotenství ještě vidět, protože mi lidi nepřenechávají sedadlo v šalině. Ani babičky, které tak činily při předchozím jiném stavu! A zrovna tady je mi při jízdě divně dost...jsem schopná sníst v jeden moment meloun, samotný balíček Eidamu a vzápětí slané tyčinky, křupky a podobné věci, kterým normálně moc neholduju...a zatímco dojídám poslední chod, v hlavě se mi už promítá obrázek opečené klobásy s hořčicí!!! V návalu provinilého pocitu vařím k obědu zdravou! květákovou polévku a cizrnové karbanátky.

Týden desátý...

Přibírám!!! Zdá se mi, že je to poměrně brzy, nicméně se vůbec nedivím. To, bez čeho jsem si nedovedla představit denní menu, teď nahrazuju úplně jinou stravou. Např. večerní, předtím naprosto běžné, porce jogurtů, tvarohů a kefírů nemůžu žaludečně ustát a nahrazuju je ovocem, bagetami, slanými nesmysly apod...džusy běžně nepiju, ale momentálně na ně mám chuť každý večer před spaním, což znamená jediné...v noci se můžu uběhat...moje oblíbená směs kávy na latté z Rossmana mi nedělá dobře už „po čichu“, natož „po chuti“, zato jsem zprovoznila svůj presovač a překapávám si silnou mletou kávu zalitou našlehaným mlékem...
Únava neustálá...

Týden jedenáctý...


Týden dvanáctý...

Břicho mi začíná pomalu vylézat a tak je čas začít asi něco fotit. Obnovila se mi chuť na čokoládu (tak to mi ještě scházelo!) Pořád se cítím „vyždímaná“ a to i po odpoledním spánku s Bárou!! Jídlo dělím na víc jak 7 porcí, tzn. obědvám a večeřím třeba třikrát, přičemž si porce snažím často marně „třetinovat“.

2 komentáře:

  1. Verunko, moc ti to sluší .... krásné fotky .....a super nápad s tím číslem týdnu ..... jestli tě to uklidní, mě nepouštěli v tramvaji sednout ani v osmém měsíci, bylo chladno a v té bundě to na mě nebylo vůbec poznat ..... Marki

    PS: Děkuji moc za milý komentář k výlevce, pokud po ní toužíš, jedna zrovna na Aukru je, najdeš jí na http://aukro.cz/rare-stara-litinova-rohova-vylevka-i4623957408.html, aukřit o ní můžeš do zítřka, prozatím je cena 99,-kč plus poštovné ... jediný problém je, že je rohová, tak nevím jestli by se ti hodila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za milý komentář...momentálně je na řadě rekonstrukce kuchyně...výlevka přijde na řadu poté:) Hezký den. V.

      Vymazat