LUCKA 2 ROKY A ½...

Největším pokrokem je u Lucky bezesporu řeč...skloňuje, časuje, doluje ze sebe neskutečná slovní spojení...kdyby neměla k věcem tak technický přístup, vsadila bych na literární dráhu...

Motoricky nás už svými kreacemi ani nepřekvapuje...všude metá kotrmelce, beze strachu leze na parapety, kuchyňské linky, skáče z opěrek gauče, na odrážedle kole jezdí, co špičkama dosáhne na zem, na lezecké stěně nechce jistit a je schopná se na úchytech držet i deset minut v kuse...

Ve dvou a půl letech jí ze dne na den bere dudlíky dudlíková víla, která přes noc ukradne všech pět, co jsem po domě a kabelkách našla...Lucka je neoplakává tři dny a tři noci, jak mě všichni ujišťovali, ale víc jak týden s tím, že i teď po měsíci má občas potřebu konstatovat, že už nemá dudlík a že víla sebrala...myslím, že bude do smrti nenávidět víly...

Pořád je to jedlík, co si v zásadě ani moc nevybírá, ale už s jistotou ví, co je kečup, hranolky, buřtík, bonbóny...řekla bych, že u ní vždycky zaboduju svými lasagnemi, krémovými polévkami s krutony, kterých si tam nahází tak moc, že si polévku zahustí vždycky na omáčku, vaječným bílkem a kupodivu zelňačkou, které říkáme zelíčková...

Uspávání se zhoršilo po prodělaných neštovicích a letnímu večernímu světlu...nemá probém usnout až kolem desáté a po tom, co se přijde párkrát dolů poptat, jestli si přece jenom nepůjdeme k ní do postele ještě popovídat...prakticky žádné uspávání se neobejde bez Karkulky...

Během dubna se rozhodla, že pleny prostě už nepotřebuje a vzala na milost nočník, záchod i venkovní prostory, kde je schopná přidřepnout kdekoli, klidně i uprostřed pískoviště...

Z pohádek vede Prase Peppa, Máša a medvěd, Matýsek a Jája a „čertíci“...

Z hraček dřevění panďuláci na pérku bez pérek a panenky s dudlíky...k nim má dudlíková víla zákaz vstupu...

Umí nás potrápit svými obsesivními stavy, amokovými hysterickými výstupy, nočními záchvaty breku, při kterých nás odhání, není splachovací, ve většině situací si dlouho trvá na svém, umí nás odtlačit dlaněmi ze sedaček, z její blízkosti, je umanutá, složitá a své nálady mění jako chameleon barvy...Zažili jsme stádia bezradnosti, kdy jsme zcela vážně uvažovali o návštěvě dětského psychologa...kvůli sobě a nastavení správného přístupu...často pomůže rozdýchání, trpělivost, vysvětlování, převádění pozornosti jinam, pojmenování vnímané nespravedlnosti...často ale naopak nemáme sílu dál vysvětlovat a „skákat“ podle jejího hvizdu a skřípe to, než se zase vyladíme...pořád si říkám, že je obdivuhodně silná ve své osobnosti a že nás asi lecčím v životě překvapí...