Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {HOUPACÍ KŘESLO}...

středa 30. července 2014


Tohle houpací křeslo je po Petrově babičce a čekalo ve sklepě P. rodičů spoustu let jen do doby, než jsme si pořídili vlastní bydlení. Pak jsme ho přestěhovali k nám a udělali z něj „člena“ naší domácnosti.


Původní hnědou barvu dřevěné konstrukce jsem přetřela na bílo (jak jinak že?:) a ošmirkovala (jak jinak že?:). Hned jak se v Lidlu objevila elektrická sponkovačka, mi Petr očalounil starý sedák novou látkou tak, aby křeslo víc zapadlo do Bářiného pokojíku. Kdybych čalounila já, stoprocentně si při dekompletaci nezapamatuju způsob potažení původního sedáku, který byl jediným vzorem pro postup. A navíc ten preciznější v naší rodině je dozajista on.

Látku jsem sehnala až na potřetí. Poprvé jsem ji koupila v kombinaci různých šedo-černě-narůžovělých kruhů, které mi ale ke křeslu tak nějak správně nepasovaly, podruhé jsem objednala z internetu světle šedou látku s drobnými puntíky. Místo toho mi ale doručili látku téměř černou a z materiálu vhodného spíš pro potahování kočárků a nepromokavých tašek. Paní mi ji naštěstí vzala zpět a vrátila peníze. Napotřetí jsem se dostala do asi největší galanterie v Brně a konečně našla ten pravý nadčasový potah. Zdál se v obchodě sice víc do šeda, ale džínově šedomodrá je myslím taky fajn...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {28}...

neděle 27. července 2014


V Lulči u Vyškova
je hluboký a studený lom...
...kde se dá příjemně plavat
jen se tu občas sem tam mrskne ryba...
nebo plavec pod vodou...
...je tu čisté průzračné brouzdaliště...
kde si Bára po celou dobu vystačila se svojí žlutou konvičkou...
a kdybychom ji nepopostrčili víc do vody,
hrála by si asi jen v okolí schůdků 1m na 1m...
tak mě napadá, že asi nebude úplný vodomil...
...ale „kropítkomil“ dozajista ano...


BÁRISMY {1}...

pátek 25. července 2014


Bára je větší, (ne)rozumnější, aktivnější a čím dál tím víc legračnější. Hlavně při svých milých asociacích. A tak mi nezbývá, než si je poznamenávat, protože jsou jedinečné a brzy pominou...a hlavně se brzy zapomenou, což bychom samozřejmě nechtěli.

♥Když B. párkrát zaskočilo jídlo, obrátila jsem ji nohama vzhůru a bušila jí do zad, dokud nepřestala kuckat. O pár hodin později jsem ji pak viděla, jak bouchá panenku do zad!

♥Já u doktorky před očkováním: „Baru, slíbila jsem ti doma, že ti paní doktorka dá včeličku.“
Bára okamžitě slovně reaguje: „Bzzzzzz.“

♥B. se jednou vy..kala do vody při koupání a z úleku, co to vedle ní plave, spustila hysterický křik...trvalo několik dní, než se zase beze strachu koupala a zpočátku nepomáhalo ani to, že jsme do vody vlezli s ní. Jo, hovínko umí někdy pořádně vylekat!

♥Napodobuje všechno, co předvádíme. Poslední dobou se napije a pak plive čaj. Po několika dnech jsme zjistili, že to dělá díky mě,  protože jsem si ve vaně nabrala vodu do pusy a pak ji několikrát vyplivla proudem na Báru.

♥Chrápe „chrrrrr...pšššššš“, že jako spí...

♥Při každé vycházce na hřiště Bára vyleze po schůdcích ke dveřím našich sousedů po celé délce ulice a nesejde, dokud jí neřeknu větu: “To taky nejsou naše dveře.“, ukazuje mi všechna letadla, co prolétnou v našem doslechu, všechny ptáky, co prolétnou v našem dohledu...

♥Opakuje každé naše poslední slovo ve větě, samozřejmě se svojí svéráznou výslovností...

♥Na otázku, jestli chce na nočník, odpovídá se zatvrzelou pravidelností:“Neciiii“.

ZÁZVOROVÝ „LIDL“ TVAROŽNÍK...

pondělí 21. července 2014


Možná je to vesměs domácím pobytem na mateřské, ale mám dokonalý přehled, jaký leták nám zrovna ten který den přijde do schránky. Nejvíc se těším na ty z Lidlu, protože jsou v nich sladké recepty od Markéty a nejmíň na ten z Alberta, který se poslední dobou někdo snažil zpřehlednit, až ho víc znepřehlednil a tak je třeba ho při prohlížení několikrát otáček a rotovat dokonce o 90 a 180 stupňů!

Pravdou je, že jsem všechny recepty z Lidl letáku vždycky jen prolítla a vrátila se ke svým osvědčeným kuchařkám a blogům o jídle. Tentokrát mě ale zaujala kombinace tvarohu, citrónu a zázvoru, a protože jsem měla všechny ingredience na místě a čekala mnohopočetnou návštěvu, bylo rozhodnuto prolomit ledy (recept) a dát letáku (Markétě) šanci.



Zázvorový tvarožník

Těsto:
500g tvarohu (Čím tučnější, tím jemnější, já měla jen nízkotučný, ale i tak nezklamal)
4 vejce
150 g cukru krupice
špetka soli
1 vanilkový cukr
šťáva z 1 citrónu
kůra z 1 citrónu
50 g čerstvého, na jemno nastrouhaného zázvoru
120 g hladké mouky
1/2 sáčku kypřícího prášku (cca 15g)


Posypání:
1 nastrouhaná zázvorová sušenka
1 nastrouhaná kostička hořké čokolády


Postup:
Do vyššího pekáče nalijte vodu do výšky asi 4cm a vložte do trouby předehřáté na 200 stupňů pro vytvoření páry (díky tomu nebude tvarožník suchý).

V míse ušlehejte bílky s polovinou dávky cukru krupice a špetkou soli.

Poté vyšlehejte žloutky, tvaroh, vanilkový cukr, zbylý cukr krupici a šťávu z citrónu. Přidejte nastrouhaný zázvor, citrónovou kůru a promíchejte. Přisypte prosátou mouku smíchanou s kypřícím práškem a zamíchejte. Nakonec zlehka vmíchejte sníh z bílků.

Těsto nalijte do formy vyložené pečícím papírem. Snižte teplotu z 200 na 160 stupňů a pečte 35 – 45 minut spolu s pekáčem s vodou.

Vychladlý tvarožník můžete posypat moučkovým cukrem podle původního receptu nebo na něj nastrouhat zázvorovou sušenku a hoblinky čokolády. Zakryly mi víc vytvořené praskliny na povrchu.

Příště bych zázvoru přidala trochu víc, aby měl tvarožník větší říz:)


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MAPOVÁ KOLÁŽ}...

pátek 18. července 2014


Mapa pro mě neznamená jen kreslený návod, jak se někam dostat. Jako (téměř) každá žena ostatně neumím v mapách číst, zato se na ně se zvláštním pocitem klidu ráda dívám. Něco málo jsme už procestovali (záznamy jen z několika málo cest tady) a kromě fotek mi ty místa připomíná i moje nová koláž, na kterou hledím, když jsou v televizi zrovna reklamy. Umístila jsem ji totiž přímo nad televizi.

Před několika měsíci jsem si v Lidlu koupila obří mapu světa s klasickou podobou jednotlivých států v různých barvách. Tak nějak jsem věděla, že se mi bude dozajista hodit, ale že ji rozhodně nenechám tak jak je. Až když jsem sehnala ten pravý velký rám, který mi pán ve Zlevněnce doslova vnutil za pár korun s tím, že když už jsme autem, tak „to poberem“ a on se toho „aspoň zbaví“:) začala jsem přemýšlet, co s mapou. Nejdřív jsem jednotlivé státy vybarvovala pomocí několika barevných fix, jenže nepřekrývaly to, co měly, a tak jsem rozstříhala pár látek a nalepila je na místa světadílů a několika větších ostrovů a koláž byla za dva večery na světě. O několik týdnů později jsem se od Petrovy maminky, která mi zbytky látek věnovala, dověděla, že jedna z nich pochází z vyřazených kraťasů našeho synovce. No, hned mám ke svému dílu osobněji-rodinnější vztah:)

Tímto s mapami nekončím, ale obávám se, že začínám. Měla totiž všeobecný úspěch.

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {27}...

neděle 13. července 2014

V zoo parku ve Vyškově
bylo všechno, co si může 1 a půl roční dítě přát...
nejvíc času jsme věnovali volnému výběhu ovcí a koz...
Bára se držela táty jako klíště...
a permanentně mečela...
i na ovce...
pak se odhodlala sestoupit nohama na zem...
a se strachem v očích čelit někdy až moc přítulné zvěři...
posvačili jsme zmrzlinu...
a na zkušebním bagru trenažéru pozorovali přirozený bagristický talent naší aktivní B.
prostě pohodový den v zoo...

TAK JDE ČAS {29}...

pátek 11. července 2014

naše letní dekorace na stole...
červen v kalendáři
venku vedro a mně kvete kaktus!!!
domácí chleba podle Káti (díky za recept:)
s dědou v Beskydech
Bára má u babičky na polštáři vyšitý dokonce i monogram...
dopíječ maminčiny kávy...
„Teď to rozjedu...“
„Hlídej Artíku“

Čas plynul i na našem rodinném pobytu na Třebíčsku v malé vesničce Kojetice. Stihli jsme dva výlety na kole, tentokrát už bez vozíku, a Třebíčský aquapark. Bára si po cestách otrhala lesní jahody, posbírala několik šišek a kytek z luk a polí a upozorňovala nás za jízdy na veškerou zvěř, kterou jsme míjeli. Večery jsme trávili v penzionu, druhou noc byla k večeři neomezená konzumace tamějšího vína, takže nebylo proč měnit působiště:)


JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU{ CAT CAFE}...

středa 9. července 2014


Příspěvek o kavárně Cat Cafe se mi nějak nepodařil zveřejnit tak, aby byl aktuální. Ne, že by už kavárna nefungovala, ale Bára má na fotkách asi tak o půl roku míň!

Takže když se vrátím do minulosti...jednoho upršeně studeného dne jsme se šly s B. projít, a protože při procházce potřebuju vždycky cíl, stala se jím tenkrát několik týdnů otevřená kavárna blízko našeho „tenkrát“ bydliště.

Po překonání několika schodů jsem kočárek zaparkovala pod dalšími schody, tentokrát uvnitř kavárny, protože dětský koutek je nahoře. Je malý, ale plný hraček, knížek a sedacích vaků, na kterých jsme se s B. povalovaly...já k tomu navíc popíjela latté a následně čaj s čerstvé máty a ne a ne si vybrat ten pravý zákusek z jejich velké nabídky...no, třeba příště...

Báře začal být po chvilce koutek malý a vrhla se na obchůzku zbytku kavárny. Je tu několik citlivě oddělených zón. Některé vhodnější na poklidné vypití kávy a čtení knížky, jiné na obchodní schůzku a některé zase na šíření klepů a důvěrností ve skoro naprostém soukromí...naprostém skoro, protože se tam nesmí promenádovat naše hlasitá Bára, která se zastaví a zaposlouchá, kde zrovna chce...

Nejen pro fajn koutek, dobrou kávu a příjemnou obsluhu – aspoň tenkrát – doporučuji...


4HOME – {SPODNÍ TOALETA}...

sobota 5. července 2014


Už je to tak, vlastníme tři záchody! A na každý se musí po schodech. Buď nahoru, nebo dolů. Aspoň je ale všude dostatek potřebného soukromí. Ten spodní je nejmenší a přesto se dal docela snadno odvšednit.


Na horní trubky od topení jsem zavěsila sušenou levanduli, kterou mi darovala kamarádka k 30-narozeninám společně s asi deseti domácími marmeládami, sirupem a naloženými okurkami (pozn. které už nevlastním).

Na topení visí keramický zvlhčovač vzduchu v podobě sovy, která není naplněná vodou, ale taky levandulí. Levandule se vlastně nakonec vyskytla skoro na všem, včetně dřevěného a kovového boxu, svíčky a plechových závěsných srdíček.

Na dveřích visí hodiny, jak jinak než s motivem levandule a došlo to tak daleko, že jsem koupila i levandulový čistící prostředek!!!

Obraz s trefným textem je stažený z internetu a trochu poupravený ve photoshopu. Pán, co už nám několikrát tiskl velkoformátové fotky, si Petra spojuje s úplně prvním plakátem s motivy kávy, který jsme u něj nechali tisknout před pár lety. Tenkrát prohlásil, jestli si náhodou nezakládáme kavárnu. Teď už od dveří hlásí: „Ááááá, pán s kávou jde.“ ...S nápisem „keep calm and carrry on“ (zachovej klid a pokračuj) si naštěstí záchodový nápis nespojil...

Starodávný nočník jsem našla v dobročinném bazaru. Nejdřív jsem ho chtěla použít jako květináč, jenže mi překážela rukojeť, tak jsem si jen vyhledala různé cizí názvy pro toaletu a černou permanentní fixou ho popsala. Pak už ho jen stačilo zavěsit na černý háček pomocí krajkové stuhy.

Sedí se tu celkem příjemně, a voní to tu...levandulově:)


SKOŘICOVÍ ŠNECI...

středa 2. července 2014

Poprvé jsem je ochutnala v Kanadě v restauraci na úpatí kopce, kam jsem každé ráno téměř celý rok jezdila lanovkou do práce. Podotýkám za každého počasí, tedy i při mínus 30 stupních Celsia, které tady panovaly skoro 14 lednových dnů v r. 2010.

V létě mě v práci přeřadili z pozice „hot line“ (= práce u grilů, ohřívačů, plotýnek a jiných životu nebezpečných pomocníků) na pozici „baker master“. Název jsem si trochu vymyslela, ale podstatou bylo, že jsem plnila muffinové formy těstem, rozpékala croissanty a tzv. scones a taky cinnamon buns, neboli skořicové buchty, které vždycky provoněly celou obří kuchyni. A protože se samozřejmě vždycky nějaká upekla nakřivo a nikdo množství zvlášť nehlídal, pár jich se mnou vždycky putovalo v baťúžku v podobě tzv. „left overů“, neboli zbytků. Někdy jsem nevydržela ani do snídaně a slupla je přímo na lanovce při cestě domů . Tohle sladké skořicové mámení doprovázel panoramatický výhled do údolí a na pasoucí se černé medvědy.

V Kanadě se skořicový šneci polévají hustým „icingem“, který sestává z pomazánkového másla nebo mascarpone, moučkového cukru, kapky citrónové šťávy a trochy mléka. Stejně dobrý je ale jen tak posypaný další dávkou skořice nebo ještě za tepla přelitý javorovým sirupem.

Tenhle recept je převzatý z primy-fresh.
Většinu celozrnné mouky jsem nahradila hladkou a cukr hnědý cukrem bílým. Protože pořád zápasím s naší troubou, která je zřejmě zvláštně přenastavená, podařilo se mi jednu várku šneků „lehce“ přismahnout, takže jsem odkrájela vrchní část a zbytek neměl chybičku. Další porci jsem věnovala taťkovi, po kterém mám tak vřelý vztah ke sladkému...


Skořicoví šneci

Těsto:
1 balení čerstvého droždí (nebo dvě droždí v prášku)
1 a 1/2 hrnku vlažné vody
1/2 hrnku cukru krupice
1/3 hrnku oleje
3 hrnky hladké mouky
1 hrnek celozrnné mouky
1 lžička soli


Potření a posypání:
1/2 hrnku oleje
1/3 hrnku hnědého cukru
3 lžičky skořice


Postup:
V půl hrnku vlažné vody smíchejte droždí a lžíci cukru. Nechte na teplém místě vzejít kvásek. Přidejte olej a pak postupně přisypávejte mouku promíchanou se solí a zbylý cukr s dalším hrnekm vlažné vody. Zpracujte těsto až je vláčné a nelepí se. Nechte ho v teple vykynout, po hodině promíchejte a zase nechte hodinu kynout.

Vykynuté těsto rozdělte na poloviny. Z každé vyválejte obdélník, potřete olejem a posypte cukrem se skořicí. Zarolujte a rolky rozkrájejte na kusy široké asi 3 cm.

Šneky přeneste do formy, naskládejte těsně vedle sebe a nechte ještě 10 min. kynout. Pečte při 180 stupních 25 až 30 minut, dokud nezezlátnou.

Doporučuji polít ještě teplé šneky javorovým sirupem. Vsákne se do těsta, provoní a zvláční ho:)