Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

KULTURNÍME SE {SVĚTOVÝ DEN TĚHOTENSTVÍ}...

sobota 20. května 2017


Na tuhle akci bych se příště klidně přidala i jako netěhotná. Pro děti spoustu zábavy, pro mě dostatek fotogenických stánků, kurz na výrobu barefoot sandálů, přednášky, koncerty...popovídaly jsme s kamarádkou o tom, co nového na rodičovské...daly jsme si s holkama stylové fish and chips, aby na mě zbyl pouhý jeden fish...výborné latté, na které jsem si vystála solidní frontu...naštěstí mi to zpříjemňoval Tomáš Klus, který byl nadohled...vanilkový Božský kopeček...mohla jsem si jednou líznout, pak se Bára s kornoutkem zašila za betový sloup, aby si jí náhodou nevšimla i Lucka...ta se snažila asi tak dvě hoďky na střídačku usnout v kočárku, aby z něj po marných pokusech znovu vždycky vylezla...

...když se k nám přidal popoledni Petr, šla jsem si nechat namasírovat krk na židli pod širým nebem, aby mě fyzioterapeutka uvědomila, že kdybych bolestí omdlívala, že jí mám říct...prý by na mě byyylóóó alllééé hodin a hodin prácééé....

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {23. TÝDEN}...

středa 17. května 2017


Za další týdny mého pokračujícího „v tom“ jsem si dokázala během noci při přetáčení odrovnat krční páteř...zaskočená krev tomu říkám...praktická mi doporučila klid na lůžku, nahřívat, nestresovat...a nebo...si vystát frontu na neurologii...hmmmm, tam už jsem dlouho nebyla...při představě netrpělivé Lucky v čekárně jsem se vzmohla a udržovala hlavně ten klid...a dostatečnou zásobu kapsaicinových náplastí...kamarád masér mě lehce narovnal, ale i tak jsem pocítila zlepšení až pátý den...

...divně mi tuhne břicho...není to nějak brzy??

...čekáme kluka...napotřetí potvrzeno...Petr nevěří a já se stále ohlížím po růžových věcech, mašličkách, květinách, čelenkách...asi zvyk...nebo panika co-já-budu-proboha-dělat-s-klukem?!...to chce ten klid...nebo náplast...

...bude to náš Malý princ a ten potřebuje nutně korunku...je tak pružná, že ji nasadím i já...z Ebay za pár korun pod heslem „knitted crown“...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {PIKNIK BOX}...

neděle 14. května 2017


Článek o nějaké fajn kavárně, kam mají dovoleno děti, jsem nenapsala prapodivně dlouho a přitom se svojí rodičovskou doslova propíjím lattéčkem...na piknik jsme tentokrát vyrazili rodinně do Piknik boxu. Úžasný parkový kavárenský počin dvou šikovných tvůrkyň Hanky a Magdaleny...

Miluju jejich slogan:
Máme tady troubu!

Dezerty a koláče si pečeme přímo v kavárně samy. Pečeme výhradně z másla, vysokoprocentní čokolády a smetany. Používáme své vlastní arašídové máslo a sla(ST)ný karamel. Máme rády ořechy, ovoce z lesa a zahrady a vy máte rádi, když to u nás z dálky voní. Hubneme vždy od zítřka!

Tady se hubnout fakt nedá! Naše holky se vyřádily na hřišti, Lucka se poválela v oblázcích, padala tu ovčí vlna, jak jsme s Bárou nazvaly bílé chomáčky, chumelící ze stromů...domácí levandulovou limču mi naše dcery nedaly ani ochutnat, tak mi Petr vystál frontu na půl litr malinovky...shodli jsme se, že takhle bychom ty tři potomky mohli zvládnout...pěkně v parku, kde mají pivo-limo-nanuky na tyčce, dostatek berušek a pampelišek, protože pak o min. dvou dětech možná ani nebudeme chvilkama vědět...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {86}...

středa 10. května 2017


U mamky vždycky spíme všichni čtyři dohromady..

Stejně velkou postel máme i doma...

...ale Lucku stejně napadá, že se před spaním zakuklí a vykuklí jedině tady...

...neví, kdy přestat...

...asi to bude pouťový typ...

...nechce se někdo zbavit řetízkáče, labutí nebo centrifugy?

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {20. TÝDEN}...

neděle 7. května 2017


Hmmm asi jsem se vyskytla na půli svého „potřetí v tom“...dostávám první křeče do lýtek...záda se střídavě blokují u krku a na opačné straně a při nočních pochůzkách k Lucce se zvedám jako důchodkyně...dělá mi problém zavázat holkám tkaničky, když se přikrčím...zvládnu odpoledne neusnout, jen když si nesednu ke knížce...mám zoufalou potřebu strávit nějaký čas jen sama bez dětí a bez nápomocného Petra...mám hnízdící tendence a všechno bych vylepšovala...cítím první pohyby a v tyhle chvíle jsem naměkko, protože mi o sobě poprvé dává vědět svou vědomou akcí...

Univerzální safari bodýčko jsem koupila za pár korun v mém oblíbeném bazaru. Vždycky mi srdce zaplesá, když najdu něco s nápadem a nemusím do designových obchodů...kdybych sehnala dospěláckou košili se stejným zvířecím vzorem, to bychom byli teprve dvojka...