Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

LUCKA 2 ROKY A ½...

neděle 20. srpna 2017


Největším pokrokem je u Lucky bezesporu řeč...skloňuje, časuje, doluje ze sebe neskutečná slovní spojení...kdyby neměla k věcem tak technický přístup, vsadila bych na literární dráhu...

Motoricky nás už svými kreacemi ani nepřekvapuje...všude metá kotrmelce, beze strachu leze na parapety, kuchyňské linky, skáče z opěrek gauče, na odrážedle kole jezdí, co špičkama dosáhne na zem, na lezecké stěně nechce jistit a je schopná se na úchytech držet i deset minut v kuse...

Ve dvou a půl letech jí ze dne na den bere dudlíky dudlíková víla, která přes noc ukradne všech pět, co jsem po domě a kabelkách našla...Lucka je neoplakává tři dny a tři noci, jak mě všichni ujišťovali, ale víc jak týden s tím, že i teď po měsíci má občas potřebu konstatovat, že už nemá dudlík a že víla sebrala...myslím, že bude do smrti nenávidět víly...

Pořád je to jedlík, co si v zásadě ani moc nevybírá, ale už s jistotou ví, co je kečup, hranolky, buřtík, bonbóny...řekla bych, že u ní vždycky zaboduju svými lasagnemi, krémovými polévkami s krutony, kterých si tam nahází tak moc, že si polévku zahustí vždycky na omáčku, vaječným bílkem a kupodivu zelňačkou, které říkáme zelíčková...

Uspávání se zhoršilo po prodělaných neštovicích a letnímu večernímu světlu...nemá probém usnout až kolem desáté a po tom, co se přijde párkrát dolů poptat, jestli si přece jenom nepůjdeme k ní do postele ještě popovídat...prakticky žádné uspávání se neobejde bez Karkulky...

Během dubna se rozhodla, že pleny prostě už nepotřebuje a vzala na milost nočník, záchod i venkovní prostory, kde je schopná přidřepnout kdekoli, klidně i uprostřed pískoviště...

Z pohádek vede Prase Peppa, Máša a medvěd, Matýsek a Jája a „čertíci“...

Z hraček dřevění panďuláci na pérku bez pérek a panenky s dudlíky...k nim má dudlíková víla zákaz vstupu...

Umí nás potrápit svými obsesivními stavy, amokovými hysterickými výstupy, nočními záchvaty breku, při kterých nás odhání, není splachovací, ve většině situací si dlouho trvá na svém, umí nás odtlačit dlaněmi ze sedaček, z její blízkosti, je umanutá, složitá a své nálady mění jako chameleon barvy...Zažili jsme stádia bezradnosti, kdy jsme zcela vážně uvažovali o návštěvě dětského psychologa...kvůli sobě a nastavení správného přístupu...často pomůže rozdýchání, trpělivost, vysvětlování, převádění pozornosti jinam, pojmenování vnímané nespravedlnosti...často ale naopak nemáme sílu dál vysvětlovat a „skákat“ podle jejího hvizdu a skřípe to, než se zase vyladíme...pořád si říkám, že je obdivuhodně silná ve své osobnosti a že nás asi lecčím v životě překvapí...


4HOME – {TAPETOVÁNÍ SKŘÍNÍ}...

čtvrtek 17. srpna 2017


Tak jsem předporodně zahnízdila další místnost...mezi ložnicí a dětským pokojíkem jsme vytvořili šatnu. Jedna ze skříní je původní vestavěná a tu druhou jsem sehnala na bazaru, což bylo náročnější, protože jsme potřebovali daný rozměr a nechtělo se nám utrácet za zakázkovou přesnost...líbí se mi staré babičkovské skříně prolezlé cestičkami červotoče, ale v tomhle místě bylo důležitější maximální využití úložného prostoru.

Kufry z původní verze jsem odsunula do ložnice, jedním jsem vyplnila zbylý prostor nad novou skříní, kde ukrývám tři malé vzpomínkové kufříky pro každé z dětí. Jsou v nich takové poklady, jako noviny ze dne narození, první náušnice, pramínky vlasů, přibudou určitě zuby a podobné relikvie.

Jedna z laminátových skříní byla světle hnědá, druhá bílá...nejdřív jsem si říkala, že bych je natřela a přejela válečkem, ale pak jsem našla na netu přetíratelnou vinylovou tapetu v dekoru plaňky. Kdyby mi teda někdo řekl, že tapetování idylicky jenom vypadá, možná bych se připravila na nutnost zajistit si více času (a trpělivosti)...lepidla jsem namíchala až příliš, takže mi zbyla velká láhev od okurek a občas nějaká místa, co se lehce odchlipují, znovu přejíždím. Tapeta nešla řezat klasickým řezacím nožíkem, takže jsem stříhala a občas mi někde milimetr (dva, tři...) ujel. I tak si myslím, že výsledný sjednocený efekt tu vznikl a místnost je díky bílé světlejší...

Retro plechovou ceduli z mateřské školy jsem koupila na zámecké burze v Letovicích a měla jsem z jejího nalezení radost jako malá holka...úchytky s modrými kvítky, co mi připomínají cibulák, jsou úlovkem z Levných knih...ještě potřebuju dodělat jeden rostoucí metr pro Davida a místnůstka už víc nepojme...i když....u mě člověk nikdy neví...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {37. TÝDEN}...

pondělí 14. srpna 2017


Když mi můj gynekolog nabídne, jestli už nechci na monitory jezdit do Vyškova, lehce se orosím. Vybavuju si od posledně až příliš moc detailů a pevně věřím, že i tenhle porod, a pár týdnů kolem, obestře milosrdná mlha. David se nasměroval hlavou dolů a už teď by měl být podle všeho větší, než Lucka devět dnů po termínu...už týden mám nateklou nosní sliznici a to bych měla mít oficiálně po své letní alergii...takže jediným důvodem je, že budu za chvíli rodit!!! Kdybych to náhodou nevěděla, volá mi co týden taťka a ubezpečuje mě, že začínám svůj poslední měsíc!

Mám vyprané bílé a modré v Lovele, spoustu retro zavinovaček, všechny lišky...mám zpola nachystanou tašku do porodnice...vydrbala jsem závěsný přebalovák...nachystala olejíčky...všechny nově vyrobené závěsné kolotoče skoro visí na svých určených místech...když nic nedělám, podléhám občas panice, jak to září se všemi těmi změnami přežijem...jestli budu moct tentokrát po porodu sedět, jestli budu tentokrát brečet...jestli mít syna bude jiný pocit, než mít dcery...jestli....

Ortodontický kaučukový dudlík Natursutten mě zaujal faktem, že je vyrobený z jednoho kusu, je měkčí a v neposlední řadě vypadá dost retro stylově...stejně stylově, jako látkové klipy z druhé ruky.

TAK JDE ČAS {50}...

středa 9. srpna 2017


Pátý do počtu

Alternativní hra na schovku

Létající víla, které ustavičně padají vlasy

Zabavování dětí

Překrásná abeceda od Jany Nachlingerové

Karkulky se nám tu poslední dobou zabydlely...jedna od Zuzany Vršanské

S neštovicemi se dá podnikat spoustu věcí...jíst celé dny zmrzlinu...

...chovat dřevěné králíky...

...sledovat telku z dřevěného balkónu, co se dá sundat z domku pro panenky...

BÁŘIN FOTOREPORT {1}...

neděle 6. srpna 2017


Dali jsme holkám na hraní naše staré tlačítkovo-dotykové telefony a Bára začala kouzlit fotky...nejdřív svých prstů, později už vykouklo i nějaké to pozadí...rozmazané...pak se naučila téměř nedýchat, aby bylo poznat, co fotí...takové momentky umí zachytit snad jenom děti...

Nechávám bez cenzury a bez komentáře...