Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

KULTURNÍME SE {maxi MINI FESTIVAL}...

středa 31. května 2017


O festivalu mini jsem pár let jenom četla a toužila a přála si...a letos v květnu mi nic nebránilo se ho zúčastnit i nevirtuálně...nerodila jsem, nekojila jsem, neusínala jsem za pochodu, nebylo mi provinile, že po čtyřech letech poprvé opouštím na dva dny dvě děti, nebylo mi nic a všechno....nastal pravý čas se nadechnout...a na fakt, že se mi pod srdcem občas akrobaticky otočil náš šestiměsíční syn a břicho mi místy zbetonovatělo, jsem na mini festivalu úplně zapomněla...

...hala Balabenka...navždycky spojená s touhle kreativní designovou akcí...

...s větším foťákem kolem krku se mě každý ptal, jestli nejsem náhodou bloggerka:)...

...když by mi Petr měl něco vystřelit na střelnici, tak jedině rudou květinu z krepáku...

...látky jsou ve skutečnosti ještě měkčí, než se vizuálně zdá...střihy ještě víc nápaditější...nápady ještě víc živější...

...milá Dita P. v hořčicovém kabátku se svým Davidem ve žluté bundě přilákali pohledy všech...

...Éterická Markéta Pavleje z Kitchenette má ve skutečnosti ještě hlubší pohled a cit pro krásné potřebnosti...

...Martha Issová s havraními vlasy má neskutečně andělskou dceru a skutečně široký úsměv, kam se podívá...

...Lumpka je nesmírně milá...a vesmírně šikovná...

... Martina z mmmoje je drobná a její autorské ilustrace a zpracování drobně berou dech...

... za Arki (finský výraz pro krásné okamžiky každodenního života), oceněném na Mini jako nejlepší obchod, stojí přemilá dáma, se kterou mě pojí Brno...a láska k originálním věcem...a ten červený věneček ji neskutečně slušel...

...hodně času jsme s mamkou listovaly knížkami a za ty bychom tu patrně utratily nejvíc...máme pro děti vymyšlené literární dárky na několik sezón dopředu... třeba pop-pap, nebo třeba pinwheels, nebo taky meander...

...osahala jsem si bačkory a sandálky od Raka, co prodává Gugenio a jednou na ně určitě dojde...

...ačkoli jsem jen mandukovala a navazování šátku se doteď obávám, docela mě oslovil Pittari Wrap – šátek v ledvince od Belvely...

...chtěla bych asi dalších sto čepic pro holky od BeBirdie...

...kdybych nerodila naposledy, zainvestovala bych asi do téhle přebalovací tašky...

...chtěla bych být zase malá a mít kufřík, co prodává obchod Pikle z pytle...

...chtěla bych být zase malá a oblečená do nějakého overalu od Bubbachic...

...dřevěná perfo stavebnice je návratem do mercurovského dětství...

A co jsem přivezla, kromě tuny inspirace?
Kojící silikonové korále od kreativní milé tvůrkyně až z Petrohradu tvořící pod značkou mimijo

Talíře a misky se snovou Červenou Karkulkou od ilustrátorky Kataríny Ilkovičové od Petite&Mars  pro holky...pro jistotu se stejnou Karkulkou

Balení šesti balíčků na příkrmy od Petite&Mars

Dřevěnou botu od Raka pro nácvik zavazování tkaniček

Dřevěnou lupu od Plan Toys poslala babička Báře a zdá se, že to pro naši bioložku/zooložku byl ten pravý dárek...

Příští podzim nebudu moct...to budu kojit (snad zase)...na jaře...budu možná zase (ještě) kojit....ale (ne)jednou se určitě ráda vrátím!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAPAČ SNŮ PRO MALÉHO PRINCE}...

neděle 28. května 2017


Slabost pro Malého prince mám převelikou, o něco větší, když se mi má jeden brzy narodit...vyrobila jsem pro něj lapač snů...a to je začátek...čím skončím, zatím nevím...

Mezi dva rámečky vyšívacího kroužku jsem napnula černou látku, kterou jsem pomalovala bílou textilní fixou a po okraji zaobroubila. Ještě před tím jsem na vnější rámeček navázala bílé stužky, černá a bílá pírka a pak pírka z džínoviny, která jsem si podle šablony vystřihla a slepila polovinami k sobě.

Lapač bude viset nad dětskou postýlkou, zatím asi v ložnici...jeho odnos do dětského pokojíku spolu se „skoro soběstačným“ synem bude znamenat přerod a naději, že se tímto přesunem líp vyspím...čekám totiž po předchozích zkušenostech s holkama a jejich úporném nočním buzení situaci identickou...věřím, že to nebude ještě uzívanější než tenkrát...ještě, že sny budeme mít aspoň díky lapači „vychytané“...

PRAHA S MAMKOU...

středa 24. května 2017


Kdybych se doma neloučila s dvěmi cácorami a v břiše mě občas nekopnul náš fotbalista, připadala bych si s báglem na hlaváku málem jako studentka...místenku jsem na páteční trasu Brno – Praha sebevědomě a (nevědomě) neměla, ale místo se nakonec i přes ten přetlak našlo, a tak jsem si mohla Marianne bydlení v klidu a důstojně číst na sedačce...po odsunu baťohů do podkrovního pokoje, co mi od svého bráchy domluvila kamarádka (díky, díky, díky!), jsme vyrazily do víru Prahy...na smíchovském nábřeží s výhledem na Vyšehrad jsme povečeřely v rámci River Food Festivalu a nemohly se odtrhnout od výborného vína z vinařství Vajbar a poctivých koláčů z pekařství Kabát, které jsme si odnesly na snídani...

Sobotu jsme strávili na Mint Marketu v Holešovicíh a pak dost času na Mini festivalu, kterého jakoby stále nebylo dost! Když se v podvečer rozpršelo, schovaly jsme se s mamčinou kamarádkou a „tetou“ mého panelákového dětství na Chodově do útulného stylového If Café...pak jsme jen přeběhly do Studia Dva na představení Hello, Dolly!...asi dvě minuty před začátkem, zdrželo nás KFC a potřeba si do divadla v igelitce odnést kuřecí twister, abychom si o přestávce mohly doplnit energii, ztracenou z přemíry dojmů...

V neděli jsme si vystály frontu do areálu Pražského hradu, kde vstupy nově kontrolují vojáci a rámy a kde jsme se snažily uhýbat všudypřítomným japonským fotoaparátům...ale ty výhledy na červené střechy, modré nebe a řeku pod námi se nikdy neomrzí...na Kampě jsme ve stínu poobědvaly a na kafe zašly pro jistotu do blízkého McDonaldu, kde jsme si užívaly o něco víc „normálnější“ cenu u vodní fontány v klidném vnitrobloku...

Nohy a záda hlásily, že toho mají po dvou dnech dost...hlava by pokračovala v rekreaci, kde nemusím oblékat, krmit ani bavit děti, řešit drobné i větší zapeklitosti pohybu v Praze, bát se, aby mi děti nezahučely pod metro, aby mi neofoukly v průvanu, aby nekňouraly víc, než je únosné, aby....Aby se to stalo pravidlem...ta Praha...jakákoli „bez dětí“ akce...jednou za čas...je to potřeba...přeju si...

KULTURNÍME SE {SVĚTOVÝ DEN TĚHOTENSTVÍ}...

sobota 20. května 2017


Na tuhle akci bych se příště klidně přidala i jako netěhotná. Pro děti spoustu zábavy, pro mě dostatek fotogenických stánků, kurz na výrobu barefoot sandálů, přednášky, koncerty...popovídaly jsme s kamarádkou o tom, co nového na rodičovské...daly jsme si s holkama stylové fish and chips, aby na mě zbyl pouhý jeden fish...výborné latté, na které jsem si vystála solidní frontu...naštěstí mi to zpříjemňoval Tomáš Klus, který byl nadohled...vanilkový Božský kopeček...mohla jsem si jednou líznout, pak se Bára s kornoutkem zašila za betový sloup, aby si jí náhodou nevšimla i Lucka...ta se snažila asi tak dvě hoďky na střídačku usnout v kočárku, aby z něj po marných pokusech znovu vždycky vylezla...

...když se k nám přidal popoledni Petr, šla jsem si nechat namasírovat krk na židli pod širým nebem, aby mě fyzioterapeutka uvědomila, že kdybych bolestí omdlívala, že jí mám říct...prý by na mě byyylóóó alllééé hodin a hodin prácééé....

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {23. TÝDEN}...

středa 17. května 2017


Za další týdny mého pokračujícího „v tom“ jsem si dokázala během noci při přetáčení odrovnat krční páteř...zaskočená krev tomu říkám...praktická mi doporučila klid na lůžku, nahřívat, nestresovat...a nebo...si vystát frontu na neurologii...hmmmm, tam už jsem dlouho nebyla...při představě netrpělivé Lucky v čekárně jsem se vzmohla a udržovala hlavně ten klid...a dostatečnou zásobu kapsaicinových náplastí...kamarád masér mě lehce narovnal, ale i tak jsem pocítila zlepšení až pátý den...

...divně mi tuhne břicho...není to nějak brzy??

...čekáme kluka...napotřetí potvrzeno...Petr nevěří a já se stále ohlížím po růžových věcech, mašličkách, květinách, čelenkách...asi zvyk...nebo panika co-já-budu-proboha-dělat-s-klukem?!...to chce ten klid...nebo náplast...

...bude to náš Malý princ a ten potřebuje nutně korunku...je tak pružná, že ji nasadím i já...z Ebay za pár korun pod heslem „knitted crown“...

JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {PIKNIK BOX}...

neděle 14. května 2017


Článek o nějaké fajn kavárně, kam mají dovoleno děti, jsem nenapsala prapodivně dlouho a přitom se svojí rodičovskou doslova propíjím lattéčkem...na piknik jsme tentokrát vyrazili rodinně do Piknik boxu. Úžasný parkový kavárenský počin dvou šikovných tvůrkyň Hanky a Magdaleny...

Miluju jejich slogan:
Máme tady troubu!

Dezerty a koláče si pečeme přímo v kavárně samy. Pečeme výhradně z másla, vysokoprocentní čokolády a smetany. Používáme své vlastní arašídové máslo a sla(ST)ný karamel. Máme rády ořechy, ovoce z lesa a zahrady a vy máte rádi, když to u nás z dálky voní. Hubneme vždy od zítřka!

Tady se hubnout fakt nedá! Naše holky se vyřádily na hřišti, Lucka se poválela v oblázcích, padala tu ovčí vlna, jak jsme s Bárou nazvaly bílé chomáčky, chumelící ze stromů...domácí levandulovou limču mi naše dcery nedaly ani ochutnat, tak mi Petr vystál frontu na půl litr malinovky...shodli jsme se, že takhle bychom ty tři potomky mohli zvládnout...pěkně v parku, kde mají pivo-limo-nanuky na tyčce, dostatek berušek a pampelišek, protože pak o min. dvou dětech možná ani nebudeme chvilkama vědět...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {86}...

středa 10. května 2017


U mamky vždycky spíme všichni čtyři dohromady..

Stejně velkou postel máme i doma...

...ale Lucku stejně napadá, že se před spaním zakuklí a vykuklí jedině tady...

...neví, kdy přestat...

...asi to bude pouťový typ...

...nechce se někdo zbavit řetízkáče, labutí nebo centrifugy?

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {20. TÝDEN}...

neděle 7. května 2017


Hmmm asi jsem se vyskytla na půli svého „potřetí v tom“...dostávám první křeče do lýtek...záda se střídavě blokují u krku a na opačné straně a při nočních pochůzkách k Lucce se zvedám jako důchodkyně...dělá mi problém zavázat holkám tkaničky, když se přikrčím...zvládnu odpoledne neusnout, jen když si nesednu ke knížce...mám zoufalou potřebu strávit nějaký čas jen sama bez dětí a bez nápomocného Petra...mám hnízdící tendence a všechno bych vylepšovala...cítím první pohyby a v tyhle chvíle jsem naměkko, protože mi o sobě poprvé dává vědět svou vědomou akcí...

Univerzální safari bodýčko jsem koupila za pár korun v mém oblíbeném bazaru. Vždycky mi srdce zaplesá, když najdu něco s nápadem a nemusím do designových obchodů...kdybych sehnala dospěláckou košili se stejným zvířecím vzorem, to bychom byli teprve dvojka...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {85}...

čtvrtek 4. května 2017


Děda si letos upletl pomlázky z čerstvého proutí...

...docela to štípalo...

Dostal za výprask čokoládu a plechovou krabičku babiččiných placiček...

Zjistila jsem, že strejda má k dispozici několik starých retro válečků...

Dostala jsem okamžitou chuť na retro výmalbu...

Pár hodin hovoru se stáčelo k plánovanému pokládání terasy...

Tuším, že ji nakonec položíme...

ŠUMAVSKÉ VELIKONOCE...

pondělí 1. května 2017


Stává se pomalu tradicí, že trávíme velikonoční svátky u našich...tentokrát...

...začal padat sníh a teploty ráno klesly k nule...

...mamka zase triumfovala v kuchyni...řízky, bramborový salát, knedlíčková, šlehačkový beránek, domácí mazanec...

...na komodě byly připravené čtyři knížky...polovina je za mnou...publikaci o tom, jak dítě naučit na nočník jsem zvládla přečíst rovnou během čtyřdenního„rekreačního“ pobytu...Lucka stále na nočník z vysoka ....

...nestihla jsem dojet do bazaru...

...stihla jsem do auta naskládat dvě oprýskaná čela postelí, co mi na zahradě už rok skladnil brácha...

...během jediného dne jsem si stihla - po několika měsících debat s Petrem a tátou o terase - rozmyslet, že nakonec nebude dřevěná...nechceme ničit dřevěná prkna na našem minidvorečku broušením, natíráním, vodním nátlakem přenosného bazénku a ohňovými jiskrami přenosného ohniště...tak a teď čím nahradit vlnky nevzhledné betonové zámkovky?? Petr má skromně jasno...ani dřevo, ani cihly...nechápe, co se mi na naší stávající, mechem obrostlé, terase nezdá...

...Bára s chutí malovala vyfouklá vajíčka vodovkami...

...Lucka s chutí vejdunky rozmělňovala...

...Já jsem je s chutí pozorovala a modlila se, ať něco zbyde pro koledníky...

...Bára odmítla rozdávat koledu a koledníky opět ignorovala se zadkem a zrakem přilepeným na zemi...

...Lucka zadek ochotně nastavila a koledu s velkým sebezapřením rozdala, aby se vzápětí dožadovala čekulády...

...Já jsem dostala taky...to jen tak pro pořádek...

...snědla jsem nechutné množství chutných čokoládových vajíček a zajíčků...

...Bára se naučila Černého Petra a lovit opice z jakési deskové hry...babička si na sebe novými hrami ušila bič...musím prý jednoho Černého sehnat i do školky...