DAMEJIDLO, KAFE A SA…

Někteří lidé realizují mé sny, aniž by o nich věděli a mají dokonalý talent zalepit díru na trhu, na duši, na žaludku…a na životě taky. Přitom vycházejí jen z toho, jaká služba jim samotným chybí…a nemají strach „do toho“ jít…

V roce 1993 Radim Jančura založil Student Agency. Tahle firma už dávno nenabízí své služby jen studentům a dnes slovo student v názvu spíš připomíná, že je tu pro ty, kteří chtějí kvalitní službu a přitom cenu jako za studentských let (o čemž by možná starší ročníky polemizovali).
Pan majitel říká, že bojovnost zdědil po svém pra pra-předkovi zbojníkovi v Beskydech. Bral jak bohatým, tak i chudým. Boj se podle mě vyplatil.
Nevím přesně, kolikrát jsem ke svým cestám využila jeho žluté autobusy, ale přesně si pamatuju melancholické písničky zpěvačky Enyi při každém nástupu a výstupu, pohodlné sedačky, které neutiskují nohy do polohy skrčenců, super film a horké kafe s časopisem zdarma. Jediným mínusem budiž občas fakt, že se vedle vás posadí smrdutý utiskující pasažér, nefungují sluchátka, kávovar zamrzá a oblíbený časopis je rozpůjčován ostatními cestujícími. Na tyto neovlivnitelné jevy si ale musí stěžovat jen úplný blbec…a může přímo panu řediteli na jeho osobní telefon. Já žluťákům, se kterými se míjím v autě na D1, vždycky zamávám…přece jen jsem před mateřskou byla úplně malinkou součástí téhle firmy a ráda se vrátím.

Před několika lety mi (nejen) v Brně chyběla tzv. “coffee to go“. Tahle pohodlná potřeba vzít si VELKÝ kelímek kávy s sebou do pošmourného počasí a zahřívat se po cestě, byla ještě umocněna mým návratem z New Yorku, později Minnesoty a ještě později z Kanady, kde jsem se téhle nezávislosti na vysedávání v kavárně nemohla nabažit. Podotýkám, že tím kelímkem nemyslím žádný mini! paskvil z našeho běžného kafematu, který vypiju jedním lokem, pohledem i dechem. Jaké překvápko mi jednou připravil tenhle coffee stánek KOFI KOFI na České. Skláním se před vizuální pohyblivou podobou a statečně odolnou obsluhou, která vzdoruje venku každému Nečasu. Někdy, zdá se, taky v pohybu.











Dalším z realizátorů mých snů je Tomáš Čupr, který tvrdí, že je lepší mít 51% něčeho než 100% ničeho. Po úspěšném Slevomatu přichází s dalším božským nápadem www.damejidlo.cz a postupnou evolucí se snaží dopracovat k revoluci. Mám odjakživa ráda volby (nikoliv ty politické) a když existuje možnost objednávky z pohodlí domova, a dokonce za stejnou nebo nižší cenu, proč toho nevyužít?
Kolikrát mě už napadlo si objednat pizzu do domu? A kolikrát jsem zjistila, že si pro ni (nebo na ni) budu muset buď zajít, nebo si nechat zajít chuť? Asi tak tisíckrát…pak už jsem tyto úvahy vzdala a chutě přebila…asi rychlými špagetami s kečupem…
Jakožto mamince na mateřské dovolené se mi Tomášovy nápady náramně hodí. Slevomat pomáhá překonat schody do obchodů nepřístupným kočárkům a šetří mi peníze. Damejidlo zase čas strávený v kuchyni…a mimoto se při dovážce jídla na chvíli cítím jako v americkém filmu.
Už dloooouhé roky jsem neslyšela dodávku s mraženými polotovary a mojí milovanou zmrzlinou, která po sídlištích vyhrávala „tudududu tududu“. Tenhle nápad nakonec ztroskotal? Doufám, že damejidlo bude svoji základnu restaurací navyšovat a brzy pro Brno přidá indickou nabídku a rozvoz bagelů. Asi bych se pak stala výherkyní největších jedlíků a objednavatelů a jedla půl roku zadarmo.

Musím končit, jdu si něco objednat.