Pie in the sky...

...neboli vzdušné zámky. Kdo by je nikdy nestavěl? Možná jen realisti, kteří se bojí pádu z jejich vysokých věží. Stát na zemi je přece jen jistější a nebolí.
Jiní se pravidelně vznášejí, věže si ještě přistavují a pády si andrenalinově dokonce užívají, protože ví, že zase vystoupají. Mezi takové patřím i já a občas se tak nacházím ve svých inspirativních představách a snech, o kterých mám pak potřebu blogovat...

Nápad začít sepisovat svoje úvahy, myšlenky, třídit nápady a sdílet svoje inspirace uzrával vzhledem k mojí netrpělivé povaze až nezvykle dlouho a samotné realizaci předcházelo několik hodin dumání nad podobou, formou a náplní...

Období vysedávání na „pinterestech“, „flerech“ a závistí nad krásnými blogy ostatních se střídala s obdobím kreativní nečinnosti až apatie...kdy můj milovaný čekal, až mě „to“ zas POPADNE:)

Do všeho mě nejvíc motivovala moje záliba v psaní, zaznamenávání, obdiv všech kreativců a vidina většího časoprostoru díky mé nadcházející mateřské dovolené. (v tuto dobu „předporodní“ jsem byla ještě v hluboké naivitě, že s jakoukoli dovolenou se přece váže i více času:)...teď jsem trojjnásobná maminka Báry, Lucky a Davida a blogováním odpočívám potřebněji než kdykoli jindy.


Věřím tedy, že až budu zpětně listovat vší tou inspirací, vzpomenu si na pár kreativních okamžiků, se kterými jsem měla chuť se s vámi podělit, ať už to bude můj oblíbený recept na koláč, zajímavé téma nebo úvaha k rozebrání nebo jen fotka, kterou si chci uchovat v paměti a síti internetu na „někdy“...

A tohle jsme MY...
...hrajeme tu hlavní roli...
...každý má svou vlastní cestu životem...a přesto je v podstatné části společná...
mám ji takhle dohromady moc ráda...
...ze všeho možného nejvíc...