LUCKA 3 ROKY...

Za rok se stalo strašně moc věcí a Lucka se nám vybarvuje víc a víc:)

Krásně mluví, zpívá, s velkou slovní zásobou se i hádá, poslední dva měsíce si vymýšlí příběhy, které se nestaly nebo se staly jen v její fantazii...umí se sama obléknout, ale jen, když se jí chce...bojujeme jen s vysvlékáním triček, mojí názornou ukázku, jak na to, tvrdohlavě ignoruje a jde „na sílu“...

Pořád miluje hru s dřevěnými postavičkami na pérku a panenky a kočárky, taky v pexesu už nemusím polevovat, protože snad vidí skrz kartičky! Pořád je techničtější než já a bravurně skládá puzzle...

Stejně jako Bára může Svěrákovskou pohádku Tři bratři sledovat několik měsíců stále dokola...půl roku je taky Karkulka se vším všudy!

Od dvou a půl let chodí na tři dopoledne do soukromé školky Žirafky, stejně jako Bára...pláč zazněl za celou dobu jen jednou při první předávce, od té doby nechápe, proč v šatně ostatní děti brečí...

V létě prodělala docela hororově neštovice...zklidňovali jsme antivirotiky, antibiotiky, nurofenem a ditiadenem...týden před výsevem jí dudlíková víla odnesla dudlíky a její prudká povaha se s tím tak 14 dní nemohla srovnat...

Největší období vzdoru, hysterie, plačtivosti, protivnosti...nastalo od dubna do července, pak se to na půl roku razantně zlepšilo a teď, v jejích skoro třech letech, mám pocit jakéhosi reversu...odmlouvá, pláče, vymiňuje si, zkouší trpělivost, leze opět ve výškách – stoly, parapety, kolíbka...

Měsíc před 3.rokem přestává, zřejmě definitivně, spát po-o...trochu tomu nedůsledně pomáhám, protože uklidnit na spaní jí i Davida, který usíná spíš později odpoledne, se mi tolikrát nezdařilo, že si tuhle adrenalinovou záležitost odpouštím...s tím samozřejmě souvisí absence odpolední kávy v klidu, tichu a o „samotě“ a občasné protivné výlevy nevyspané Lucky...

I když nám přibrala snad jen dvě kila za rok a vyrostla na 90cm, docela dobře jí...oblíbenci jsou těstoviny, lasagne, jogurty, jablka, banány, veškeré sladkosti, když na ně dojde...

Báru obdivuje a někdy zas moc ne, umí ji pěkně potrápit...David je momentálně neškodný, takže je k němu pozorná, vykládá si s ním, už mu necpe dudlíky, které stejně nechce...

Je citlivá a její projevy jsou silně emotivní, zkouší, co může a jde za hranice, hodně se mazlí a řekne si o to, je přímá, slovně se bravurně vymlouvá, někdy bychom potřebovali asi o 100% víc trpělivosti, pozornosti, taktiky...za celý rok jsem přečetla 4 knížky, jak na „tyhle děti“ vyzrát a zjistila jsem, že pomáhá důslednost (kde jsi, když tě potřebuju?), trpělivost (tu mám nárazově), popsání toho, co si myslím, že se v ní děje (tohle jsem se naučila, protože její drobné nevyrovnané „stavy“ probíhaly tolikrát za den, že jsem si to vštípila).

Je jako čertík v krabičce a jsme rádi, že jí máme, protože dodává naší rodině to správné „grády“ a doplňuje se s citlivou a vnímavou Bárou, kterou posunuje dopředu, když se nám někde zablokuje...