ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {38. TÝDEN}...

Tenhle týden bych snad nejradši přeskočila...záda si dělají co chtějí, každý krok bolí a na procházce s dětmi vypadám přesvědčivě zničená, strhaná a rozhodně ne jako prototyp čilé a nadšené matky skoro tří dětí! Známí mě ujištují, že vypadám výborně, já kroutím hlavou v přesvědčení, že moje tělo zestárlo o 30 let a bojuje, aby se nezablokovalo do dne D...

Na fakt, jak moc jsem si vědoma, odkud kam vedou moje kyčle, bych nejradši zapomněla, jenže se připomínají taky každou vteřinu...nebaví mě vstávat, chodit, mluvit, vařit a starat se o děti...často bych si zalezla pod deku a jen si četla a nic nedělala...když se Bára psychicky skládá u věcí typu když-zbytek-malin-věnuji-do-ovocného-koláče-a-ne-jí nebo když-se-jí-rozbije-hrad-z-dupla-a-hysterčí-jak-kdyby-nastal-konec-světa, vrčím jako pět vzteklých psů....když mě v noci Lucka probudí, vrčím jako deset vzteklých psů...zatím je nekoušu, ale někdy mám pocit, že jsem od tohohle kroku krok...

Podléhám regulérní panice, že budu zase přenášet, že si potřetí prožiju nátlaky porodnice, že nebudu mít dost sil porodit...jediný, na koho spoléhám, nejsem já, ale úložiště adrenalinu, které se, doufám, zase odněkud vydoluje...

Zároveň se těším, jaké bude setkání s třetím mým a Petrovým „já“...

Silikonové kojící korále jsou od Mimijo a nosím je už od sedmého měsíce, protože si chci užít času, kdy jsou ještě neocumlané od Davida...