Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {40. TÝDEN}...

čtvrtek 31. srpna 2017


Ne, že by splašení poslíčci začali až teď, ale už to začíná být čím dál nepříjemnější...ve frontách na poště si sedám a čekající mě chtějí pouštět před sebe, takže se asi zrovna netvářím. Holky jsem přenášela víc, jak týden, Báru skoro 14 dní...pokud to tak bude i s Davidem, měla bych se uklidnit, zběsile neuklízet, jak kdyby to mělo být naposled, a nekvaltovat na dodělávky, které vnímám jako nezbytné jen já sama...Ještě v týdnu 39 jsem se snažila protáhnout na těhotenské józe, ale přiznávám, že mě občas napadla situace prasklá plodová voda, i když jsem to ani jednou spontánně nezažila...kvůli prvnímu prodělanému císaři po mně porodnice požaduje předoperační vyšetření, ale díky letním dovoleným ho absolvuji po částech ve dva dny a v různých budovách...

...někdy si přeju, aby mě to překvapilo a bylo to extra rychlé...někdy bych ten moment co nejvíc posunula, protože z tohohle třetího zrození mám respekt snad největší...v tomhle týdnu mě ve Vyškově vyšetřuje jakýsi doktor Vašíček a já si okamžitě vybavuju Lucku, která tvrdí, že pod svým srdcem nosí kluka se stejným jménem...kde na něj přišla, je nám do teď záhadou...

...zase jsem surfovala po Ebay a objednala Davidovi několik barevných motýlků (baby boy adjustable bow), protože mi v něm kluci přijdou dokonalí...doufám, že to tak bude i v těch pocintaných variantách...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MYŠÍ ANDĚLÉ A NOVÝ MANTINEL S PEŘINKAMI}...

úterý 29. srpna 2017


V Ikee jsem koupila tři bílé a dvě šedé myšky a jak jsem tak na ně doma pak hleděla, napadlo mě, že jim seženu andělská křídla (z Ebay pod odkazem „fabric doll angel wings“) a zavěsím je Davidovi nad postýlku na otočný kolotoč (z Ebay pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“).

Byla u mě zrovna kamarádka s dvěma holčičkama, když křídla z Číny dorazila, a dost ji můj plán pobavil...ani ne tak to, že chci použít na bílé myšky růžová křídla pro kluka, ale to, že chci Davidovi uměle vyvolat delirium tremens, ve kterém se léčeným alkoholikům při nedodání drogy zdá, že po zdech běhají myši a podobná „havěť“...ona je to doktorka vystudovaná, tak to musí vědět...nenechala jsem se odradit a nebohým myším křídla během naší odpolední povídací siesty přišila...dvěma jsem je teda musela vypárat a přešít, to když jsem popletla barvy u šedé myší varianty...také nějaké delirium asi...

...kdybych na ně hleděla já, cítím se určitě jak na červánkovém obláčku...pravděpodobně...možná...nevím...třeba mi David něco naznačí...každopádně zbytek křidýlek nepřišel vniveč, Bára s Aničkou si je navazovaly na provázek a ten si omotávaly kolem krku jako náhrdelník...taková křídla mají totiž nespočet využití a já v tom asi totálně mateřsky lítám!!!

Nové povlečení a obláčkový mantinel mi ušila k narozeninám mamka, které jsem k tomuto účelu sehnala v bazaru krásnou šedou látku...DÍKY, MAMI!

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {39. TÝDEN}...

neděle 27. srpna 2017


Krize z minulého týdne pominula, ale ve Vyškově se při první vstupní prohlídce rosím...monitor mi točí hodinu, protože při prvním pokusu došel papír, podepisuju štos informačních papírů a svolení s něčím, co bych měla nejspíš svolit až v průběhu porodu a zcela uvědoměle si uvědomuju, že těhotná nebudu navěky věků...Petrova maminka mě utěšuje, že porod mého muže, jakožto třetího v pořádí, trval deset minut...obávám se, že ji bohužel nebudu moct zkopírovat...

Chtěla bych si ještě užít poslední dva dny bez dětí, které odjíždějí na tatínkovskou apaluchu, poslední stříhání kadeřnicí „do domu“, poslední masáž zatuhlých zad, poslední pedikúru, poslední procházku městem jen tak pro nic za nic...

Červenou fixou na textil jsme s holkama každá abstraktně pomalovala jedno bílé bodýčko pro Davida...teď už se snad vážně může narodit...až po těch pár „posledních“ bych prosila...

LUCISMY {2}...

pátek 25. srpna 2017


♥ „Mami, mě taky tlačí v bzíšku miminko“...“A je to Luci kluk nebo holčička?“...“Hmmmm, holčička....a menuje se Vašíček...“

♥ „Luci, a co dělá tatínek dole?“ „On špinká...“ „A proč si ho nevzbudila?“ „Já še ho bojím...on straští...Balunku...“ (pozn. naráží na hru na strašení, co s nimi Petr občas hraje...)

♥ Lucka před koupelí: „Mami mě už v bžíšku tlačí miminko...ono se teď nece koupat...“

♥ „Mami, já namaluju peklo...“

♥ „Du si pro hůlku a vyčaluju tatínka...“

♥ „A ploč más tak velké oči...to abych tě lépe slyšela...a ploč más tak velké uši...to abych tě lépe viděla...a ploč más tak velké žuby...to abych tě mohla sníííííísttttt...“

♥ Lucka vymýšlí, jak se vykroutit ze spaní, takže zdržuje: „Tati, tys mi dal pusu fousama, tak ci ještě donést pití..“

♥ „Luci ten tvůj bobek je jako od mastodonta...“ ....“Já nejšem žádný mastodont, já šem Lucinka!“

♥ Bára: „Lucy, ty nejsi normální...“ Lucka: „Babi, že nejšem normální??“

♥ „Tati, já šem baba a hodím tě do pece...jéé už se pečeš v ohni...ukaž já ti sundám ten oheň...tak a běž ven z pece...“

♥ „Luci co děláš?“ „Papám.“ (těstoviny, suchý chleba, jogurt, chleba s máslem). „Ty jsi otesánek?“ „Ne já jsem Lucinka mastodont.“

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {38. TÝDEN}...

úterý 22. srpna 2017


Tenhle týden bych snad nejradši přeskočila...záda si dělají co chtějí, každý krok bolí a na procházce s dětmi vypadám přesvědčivě zničená, strhaná a rozhodně ne jako prototyp čilé a nadšené matky skoro tří dětí! Známí mě ujištují, že vypadám výborně, já kroutím hlavou v přesvědčení, že moje tělo zestárlo o 30 let a bojuje, aby se nezablokovalo do dne D...

Na fakt, jak moc jsem si vědoma, odkud kam vedou moje kyčle, bych nejradši zapomněla, jenže se připomínají taky každou vteřinu...nebaví mě vstávat, chodit, mluvit, vařit a starat se o děti...často bych si zalezla pod deku a jen si četla a nic nedělala...když se Bára psychicky skládá u věcí typu když-zbytek-malin-věnuji-do-ovocného-koláče-a-ne-jí nebo když-se-jí-rozbije-hrad-z-dupla-a-hysterčí-jak-kdyby-nastal-konec-světa, vrčím jako pět vzteklých psů....když mě v noci Lucka probudí, vrčím jako deset vzteklých psů...zatím je nekoušu, ale někdy mám pocit, že jsem od tohohle kroku krok...

Podléhám regulérní panice, že budu zase přenášet, že si potřetí prožiju nátlaky porodnice, že nebudu mít dost sil porodit...jediný, na koho spoléhám, nejsem já, ale úložiště adrenalinu, které se, doufám, zase odněkud vydoluje...

Zároveň se těším, jaké bude setkání s třetím mým a Petrovým „já“...

Silikonové kojící korále jsou od Mimijo a nosím je už od sedmého měsíce, protože si chci užít času, kdy jsou ještě neocumlané od Davida...

LUCKA 2 ROKY A ½...

neděle 20. srpna 2017


Největším pokrokem je u Lucky bezesporu řeč...skloňuje, časuje, doluje ze sebe neskutečná slovní spojení...kdyby neměla k věcem tak technický přístup, vsadila bych na literární dráhu...

Motoricky nás už svými kreacemi ani nepřekvapuje...všude metá kotrmelce, beze strachu leze na parapety, kuchyňské linky, skáče z opěrek gauče, na odrážedle kole jezdí, co špičkama dosáhne na zem, na lezecké stěně nechce jistit a je schopná se na úchytech držet i deset minut v kuse...

Ve dvou a půl letech jí ze dne na den bere dudlíky dudlíková víla, která přes noc ukradne všech pět, co jsem po domě a kabelkách našla...Lucka je neoplakává tři dny a tři noci, jak mě všichni ujišťovali, ale víc jak týden s tím, že i teď po měsíci má občas potřebu konstatovat, že už nemá dudlík a že víla sebrala...myslím, že bude do smrti nenávidět víly...

Pořád je to jedlík, co si v zásadě ani moc nevybírá, ale už s jistotou ví, co je kečup, hranolky, buřtík, bonbóny...řekla bych, že u ní vždycky zaboduju svými lasagnemi, krémovými polévkami s krutony, kterých si tam nahází tak moc, že si polévku zahustí vždycky na omáčku, vaječným bílkem a kupodivu zelňačkou, které říkáme zelíčková...

Uspávání se zhoršilo po prodělaných neštovicích a letnímu večernímu světlu...nemá probém usnout až kolem desáté a po tom, co se přijde párkrát dolů poptat, jestli si přece jenom nepůjdeme k ní do postele ještě popovídat...prakticky žádné uspávání se neobejde bez Karkulky...

Během dubna se rozhodla, že pleny prostě už nepotřebuje a vzala na milost nočník, záchod i venkovní prostory, kde je schopná přidřepnout kdekoli, klidně i uprostřed pískoviště...

Z pohádek vede Prase Peppa, Máša a medvěd, Matýsek a Jája a „čertíci“...

Z hraček dřevění panďuláci na pérku bez pérek a panenky s dudlíky...k nim má dudlíková víla zákaz vstupu...

Umí nás potrápit svými obsesivními stavy, amokovými hysterickými výstupy, nočními záchvaty breku, při kterých nás odhání, není splachovací, ve většině situací si dlouho trvá na svém, umí nás odtlačit dlaněmi ze sedaček, z její blízkosti, je umanutá, složitá a své nálady mění jako chameleon barvy...Zažili jsme stádia bezradnosti, kdy jsme zcela vážně uvažovali o návštěvě dětského psychologa...kvůli sobě a nastavení správného přístupu...často pomůže rozdýchání, trpělivost, vysvětlování, převádění pozornosti jinam, pojmenování vnímané nespravedlnosti...často ale naopak nemáme sílu dál vysvětlovat a „skákat“ podle jejího hvizdu a skřípe to, než se zase vyladíme...pořád si říkám, že je obdivuhodně silná ve své osobnosti a že nás asi lecčím v životě překvapí...


4HOME – {TAPETOVÁNÍ SKŘÍNÍ}...

čtvrtek 17. srpna 2017


Tak jsem předporodně zahnízdila další místnost...mezi ložnicí a dětským pokojíkem jsme vytvořili šatnu. Jedna ze skříní je původní vestavěná a tu druhou jsem sehnala na bazaru, což bylo náročnější, protože jsme potřebovali daný rozměr a nechtělo se nám utrácet za zakázkovou přesnost...líbí se mi staré babičkovské skříně prolezlé cestičkami červotoče, ale v tomhle místě bylo důležitější maximální využití úložného prostoru.

Kufry z původní verze jsem odsunula do ložnice, jedním jsem vyplnila zbylý prostor nad novou skříní, kde ukrývám tři malé vzpomínkové kufříky pro každé z dětí. Jsou v nich takové poklady, jako noviny ze dne narození, první náušnice, pramínky vlasů, přibudou určitě zuby a podobné relikvie.

Jedna z laminátových skříní byla světle hnědá, druhá bílá...nejdřív jsem si říkala, že bych je natřela a přejela válečkem, ale pak jsem našla na netu přetíratelnou vinylovou tapetu v dekoru plaňky. Kdyby mi teda někdo řekl, že tapetování idylicky jenom vypadá, možná bych se připravila na nutnost zajistit si více času (a trpělivosti)...lepidla jsem namíchala až příliš, takže mi zbyla velká láhev od okurek a občas nějaká místa, co se lehce odchlipují, znovu přejíždím. Tapeta nešla řezat klasickým řezacím nožíkem, takže jsem stříhala a občas mi někde milimetr (dva, tři...) ujel. I tak si myslím, že výsledný sjednocený efekt tu vznikl a místnost je díky bílé světlejší...

Retro plechovou ceduli z mateřské školy jsem koupila na zámecké burze v Letovicích a měla jsem z jejího nalezení radost jako malá holka...úchytky s modrými kvítky, co mi připomínají cibulák, jsou úlovkem z Levných knih...ještě potřebuju dodělat jeden rostoucí metr pro Davida a místnůstka už víc nepojme...i když....u mě člověk nikdy neví...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {37. TÝDEN}...

pondělí 14. srpna 2017


Když mi můj gynekolog nabídne, jestli už nechci na monitory jezdit do Vyškova, lehce se orosím. Vybavuju si od posledně až příliš moc detailů a pevně věřím, že i tenhle porod, a pár týdnů kolem, obestře milosrdná mlha. David se nasměroval hlavou dolů a už teď by měl být podle všeho větší, než Lucka devět dnů po termínu...už týden mám nateklou nosní sliznici a to bych měla mít oficiálně po své letní alergii...takže jediným důvodem je, že budu za chvíli rodit!!! Kdybych to náhodou nevěděla, volá mi co týden taťka a ubezpečuje mě, že začínám svůj poslední měsíc!

Mám vyprané bílé a modré v Lovele, spoustu retro zavinovaček, všechny lišky...mám zpola nachystanou tašku do porodnice...vydrbala jsem závěsný přebalovák...nachystala olejíčky...všechny nově vyrobené závěsné kolotoče skoro visí na svých určených místech...když nic nedělám, podléhám občas panice, jak to září se všemi těmi změnami přežijem...jestli budu moct tentokrát po porodu sedět, jestli budu tentokrát brečet...jestli mít syna bude jiný pocit, než mít dcery...jestli....

Ortodontický kaučukový dudlík Natursutten mě zaujal faktem, že je vyrobený z jednoho kusu, je měkčí a v neposlední řadě vypadá dost retro stylově...stejně stylově, jako látkové klipy z druhé ruky.

TAK JDE ČAS {50}...

středa 9. srpna 2017


Pátý do počtu

Alternativní hra na schovku

Létající víla, které ustavičně padají vlasy

Zabavování dětí

Překrásná abeceda od Jany Nachlingerové

Karkulky se nám tu poslední dobou zabydlely...jedna od Zuzany Vršanské

S neštovicemi se dá podnikat spoustu věcí...jíst celé dny zmrzlinu...

...chovat dřevěné králíky...

...sledovat telku z dřevěného balkónu, co se dá sundat z domku pro panenky...

BÁŘIN FOTOREPORT {1}...

neděle 6. srpna 2017


Dali jsme holkám na hraní naše staré tlačítkovo-dotykové telefony a Bára začala kouzlit fotky...nejdřív svých prstů, později už vykouklo i nějaké to pozadí...rozmazané...pak se naučila téměř nedýchat, aby bylo poznat, co fotí...takové momentky umí zachytit snad jenom děti...

Nechávám bez cenzury a bez komentáře...















VŠEMI SMYSLY (NEŠTOVICOVÝ ČERVENEC) {22}...

čtvrtek 3. srpna 2017


Tak jsem si myslela, že se tomu vyhneme a ono ne...šíření virů v dětském školkovém kolektivu je téměř jisté, a tak neštovice zneschopnily před začátkem prázdnin až 90% dětí...Bára lehla až v červenci, kdy nás přijela povzbudit babička a přenádherně děti bavila po celých 5 dnů!!! Já jsem za tu dobu stihla umýt okna ve dvou patrech...kamarádka, co mě viděla leštit sklo v 8.měsíci těhotenství a příliš krátkých šatech mi pak psala přes fcb, že jestli chci už porodit, jsem na správné cestě...do toho jsem třídila věci pro holkách a ve velkém stylu vše fotila a nahazovala na bazar, abych mohla poslední měsíc balit balíčky, předávat cizím zájemcům nebo se případně tahat s balíky rovnou na poštu...zjistila jsem, že nejen hnízdění, ale i třídění a zbavování se nepotřebných věcí mi způsobuje příjemné emoce, kterých se nemíním vzdát!!!

Za další dva týdny se osypává Lucka, tam je to předpokládaně exponovanější po všech směrech...brousí (nebo tupí) se nám s Petrem nervy o 100/6...vyrábím bramborová razítka, těsto na vykrajování perníčků, povoluju modelínu, kde se nepovoluje, malujeme trika barvami na textil, skládáme puzzle, vyplňujeme s Bárou úkoly pro předškoláky, pouštíme po miliontépáté Prase Peppu...

Kamarádka, co před pár týdny porodila třetího potomka, mi poslala článek „Návod k přežití od zkušené matky tří dětí“ a tak jsem se bavila nad větami typu:

Kočárek a dvě děti na eskalátorech by zvládla jedině storuká bohyně...(Nejsem storuká, natož bohyně)

Můžete také kolemjdoucí zdvořile požádat: "Prosím vás, podržíte mi a pak vrátíte toto dítě?" (Báru by přepadl nesmělý panický strach nedůvěry a Lucka by spustila rovnou smělý hlasitý řev)

Rodina se třemi a více dětmi potřebuje pevnou organizaci, dobré nervy a klid. Zkrátka nic pro hysterky a pro tatínky permanentně v tahu. (Organizovaní jakž takž jsme, ale o klidu a pevných nervech se, zrovna u mě, hovořit nedá)

Matka tří dětí je lépe organizovaná, než byla ta samá matka u jednoho. Vzpomínáte, jak vám to tehdy přišlo náročné? Svatá prostoto. (Ano, svatá prostoto)

Luxus houpání na rukou při usínání zažil jenom první. Zbylí dva to nějak sami pochopili a usnou systémem ‚hoďte na něj deku‘. (Vyloženě na to spoléhám!!)


Poslední dobou...

jsem se dívala: dotočila se sedmá série Her o trůny...doufám, že white walkers se zdrží a bude se mít o čem točit ještě osmá...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: letos mohutně ujíždím na grilované zelenině, hlavně dýni Hokaido...v létě?? Ne, že bych vyčkávala podzim...
…………………………………………………

poslouchám:  Zabydlelo se u nás prasátko Peppa a Matýsek s Jájou...bez ohledu na svůj, víc jak dvouletý věkový skok, je hltají obě naše děti...my s Petrem míň...vůbec...ale co bychom pro ty naše cácory nevytrpěli...
…………………………………………………

mi chybí: nadhled
…………………………………………………

čtu: Anna a vlaštovčí muž od Gabriela Savita, Aha rodičovství od Laury Markhamové, Gottland a Udělej si ráj od Mariusze Szcygiela, 40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ladislava Zibury
…………………………………………………

nemám ráda: I když se poslední dva měsíce snažím držet své nervy na uzdě ohledně Lucčiných výlevů, někdy mě to tak zboří, že nevím, jestli jsem si tu uzdu dost utáhla...
…………………………………………………

mám ráda: Lucka frčí pár týdnů na Karkulce a to přímo závislácky. Dokáže různé verze téhle Grimovky poslouchat i několikrát za den...nedá se říct, jestli preferuje závěrečné svázání vlka opaskem, vhození do studny a zásyp balvany nebo odstřel a vykuchání břicha nebo vykuchání v opileckém spánku po tom, co si vlk přihnul láhve vína, vyplnění kameny a žíznivou sebevraždu v rybníku nebo Svěrákovskou variantu...

Já si vlka zašiju,
dobře ho užiju.
Bude mi tu hlídat dům
proti různým zlodějům.
Dám mu starou matraci,
bude to vlk hlídací.