Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

ČERVENOHORSKÉ SEDLO...

pondělí 30. ledna 2017


Volali nám známí z Brna, že mají potřebu se svou čtyřměsíční holčičkou vyrazit na hory...a vzpomněli si na nás, spřízněné duše...a tak jsme udělali rychlý booking v nostalgickém, asi nejvíc retro, hotelu v Jeseníkách a bylo to moc fajn, protože...

...se Bára nezasekla a dobrovolně se šla učit lyžovat s instruktorem...dokonce slovenským...za párek v rohlíku...s kečupem...

...Lucka se naopak zasekla, kdykoli na ní venku foukl prudší vítr z hor...bistro stálo ale na procházkové trase, takže jsme to zcentrovali kávou a džusíkem...

...stihli jsme se s Petrem vystřídat na lyžích na poloprázdných sjezdovkách a já, věčně zamrzlá, zjistila, že ve vichru odolám i celou hodinu a ještě se soustředěně pokouším o carving...

...vařili kuchaři a ne já a stylem „all you can eat“ jsem přibírala rychlostí asi kilo za dva dny...jak Zubejda v Lotrandovi...

...nic jsme nerozbili a já vážně netuším, jak jsme to dokázali...holky si hotelovou restauraci a pokoj pletly se sokolem a já byla v tu chvíli vděčná, že je všechno tak retro ukotvené, staré a nesmrtelné...

...po večerech jsme zavzpomínali v předsálí (restauraci nesolidárně uzavírali už ve 21.hodin!) na společné roční galeje v Kanadě a nejlepší cestování doposud...

...jo a byl tu hotelový bazén...s vodou, která by musela být tak o deset stupňů teplejší, abych tam vlezla...ale děti se po dvě odpoledne překrásně přemohly a unavily...a když pak každý den po uložení ke spánku otestovaly svými skoky, kolik ještě promáčklé matrace vydrží, konečně usnuly!

ŠUMAVSKÁ NÁVŠTĚVA...

úterý 24. ledna 2017


Přijeli čtyři...každé auto jinak...po pěti hodinách, protože je na Vysočině zdržela sněhová vánice a dva psi potřebovali dvakrát vyvenčit...čekání se vyplatilo, můj sváteční oběd se na etapy snědl, čerstvě namletá káva vystačila, vína i piva bylo dost a pod stromkem se objevily další vánoční dárky...děda si po jejich rozbalení oblékl „vyzrálé“ tričko, co od nás dostal dodatečně ke kulatinám a vystřihoval a oblékal s holkama papírové panenky...když je všechny ohákli a polepili samolepkami, šli si pro změnu číst myší pohádku...dědu v aktivitách střídala boxerka Abby, která Lucce ochotně přinášela gumový míček a nepřestalo je to obě dvě bavit ani po tisícátém hodu....

...bojím se, že Lucka bude chtít pejska....

....po jejich hromadném odjezdu mi Bára oznámila, že panenka princezna Sofie nemá ve skutečnosti tak dlouhé vlasy a  ptala se, kdy dojedou další ježíšci...

39!...

sobota 21. ledna 2017


Kromě mě, ryze letního člověka, slaví zbytek naší domácnosti narozeniny v zimě. Bára na konci listopadu, Lucka v únoru a Petr pro změnu v lednu. Moje zásoba dárků je po Novém roce každoročně vypleněna, a tak už tradičně naděluju rodinný pobyt...letos jsme se s oslavencem dohodli, že ho strávíme na Šumavě, kde holkám zprostředkujeme all inclusive babičku, dědu a sníh, možná i běžky, když se někdo přihlásí k hlídání...nevím, co je větším bonusem...že by hlídání??

A tak jsem letos upekla dvě nohy jablečného štrůdlu se čtyřmi druhy ořechů, Lucka věnovala svojí soustředěnou vyšpulenou pusu, Bára stydlivé vřelé objetí a do dárkové taštičky jsme vložily mýdla a kartáčky tak na půl roku, na přání mého skromného muže...chtěla bych být taky tak při zemi, jenže já jsem daleko v exosféře a mám pro sebe v hlavě namyšlených variant dárků, že si je v průběhu roku často naděluju sama, abych na některý z nich náhodou nezapomněla...a nikomu to zatím nevadí...zdá se...takže jediná, kdo slaví celý rok, jsem vlastně já a ještě mám tu drzost si k narozeninám zase něco přát...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LÁTKOVÉ PANENKY S FOTKOU}...

čtvrtek 19. ledna 2017


Když jsem objevila tu pravou látkovou panenku k pokreslení pro holky k vánocům, hned mně napadlo, že bych zkusila metodu přenosu fotografie na textil s pomocí speciálního lepidla pro transfery. Vyzkoušela jsem to nejdřív na obyčejné bavlněné látce...vytiskla jsem fotku inkoustovou tiskárnou na obyčejný papír, vystřihla na požadovanou velikost a povrch obrázku dostatečně potřela lepidlem na transfer, pak přitiskla na látku a znovu tisk přetřela lepidlem, tentokrát z druhé strany, aby dobře přilnul k bavlně...nechala jsem schnout přes noc a ráno jsem papír stírala houbičkou, namočenou ve vodě, dokud se neobjevila stranově obrácená fotka...přenos vždycky vypadá lehce rozpitě a popraskaně, což se mi ale naopak líbí....

....u panenek, které nejsou tak ploché, jako látka bez výplně, je výsledný obrázek popraskaný právě v místech nedokonalého přilnutí v záhybech, ale tohle není hlavní chybka vzhledu panenek...naprosto jsem nevychytala proporce obličejů, které se zdají vůči velikosti hlavy zbytečně velké...hlavně Lucka vypadá dost „psycho karikaturně“. Proto je tento vý(pa)tvor příkladem toho, jak se to dělat nemá...

Plusem alespoň je, že holky samy sebe po rozbalení poznaly a to mi ke spokojenosti stačí:) Koneckonců, nehodlám je prodávat...látkovka Lucka mně ale někdy svým vzhledem straší...

BÁRISMY {15}...

pondělí 16. ledna 2017


♥ Petr pouští s holkama na kopci draka a Bára se ptá: „Tati, proč ten dlak nelítá?“...“Nevím, Baru...“ ...B. „To asi protože nemá batelky...“

♥ Po návratu z jižanského dvorku...“Baru a kolik kůzlátek, myslíš, že ta těhotná koza porodí?“ „...tči, čtyži, pět, deset, tčináct!“

♥ U zubařky: „No a Baru, kolik pak ti je let?“ Bára počítá na prstech a pak prohlašuje: „Půl a tři...“

♥ Při nedělní procházce si s Petrem povídáme, Lucka usnula v kočárku a Bára nás už delší dobu tiše následuje spolu s panenkou pod rukou...“Baru, tak nám taky něco řekni...“, očekáváme nějakou hlubokou myšlenku nebo sdílený prožitek třeba ze školky a ona nás odrazí větou: “Dala bych si guláš....“

♥ „Baru a jak ti děti ve školce dneska přály k narozeninám...?“ „No, oni mi žíkaly, ať se mi líbí ve školce a ve škole...a Jižíček mi žíkal, ať mám dobré srdce...“

♥ Bára poslední dobou často: „Jede jede mašinka kouží se jí z komínka, jede jede do dáli, veze samý vožralý...“ „Baru, a víš, co jsou to ožralí?“ „....nóóó, uhlí, pšece...“

♥ „Luci, budeš mít miminka...za týden...za dlouho...“

♥ „Mami, až já budu mít miminka, tak budu mít dvě holčičky...Elišku a Aničku...“ „Baru a co když to budou dva kluci?“ „Nooo to nebudou, nechci žádnýho kluka!...třeba by to byl Erik, ale nechci stejně chlapečka...“ „A proč nechceš chlapečka?“ „Já nevím, co bude dělat chlapeček...“ „no to stejné, jako ty s Luckou...“ „No tak si vymyslím nějakýho chlapečka...“

♥ „Já už sem velká, zítra jdu do školy...“


MARIANNE BYDLENÍ (A JÁ)...

sobota 14. ledna 2017

Byla jsem oslovena milými slovy a pak jsem slavila uvnitř sebe, že to, co píšu, fotím, vytvářím, žiju a vnímám, je možná pro někoho zajímavější, než jsem si troufla kdy vůbec přát...sláva...

Únorové vydání právě vyšlo...a já děkuji za tu jednu stránku...zpětně i Ženě a život, kde se mnou vyšel článek o cestování už před lety...na to by se dalo skoro zvyknout...kdo se hlásí dál???

VÁNOČNÍ POKOUKÁNÍ...

pátek 13. ledna 2017

Bylo to rychlé, spontánní, veselé, dětsky důvěřivé, dojemné a příliš krátké...

O SVÁTCÍCH...

středa 11. ledna 2017


Kdyby nedostal Petr na Štědrý den střevní chřipku, babička hned den poté, já nebojovala s chřipkou pro změnu klasickou, dalo by se říct, že svátky byly klidné, plné pohádek, knížek a cukroví (hned po rohlíkových dietách)...Bára během školkového volna namalovala nesčetně obrázků (až se mi na ledničku nevešly), sundali jsme obě plastové houpačky a pověsili houpací síť, rozsvítili světýlka, já upekla obr vánočku, svátečně jsme se ustrojili, já se nadopovala céčky, béčky a zázvorem, usmažili jsme kapra k salátu, co jsem nachystala pro jistotu už o dva dny dřív, na etapy povečeřeli (hlavně holky, na rozdíl od nás, selektujíc kosti, s tím byly hotové natotata a odbíhaly vyhlížet Ježíška), pouštěli jsme svíčkové lodičky a když se nějaká utopila, vytáhli jsme ji solidárně ode dna....dárků bylo nějak moc, takže Bářino první kolo a proutěný kočárek pro Lucku zanechal Ježíšek u vchodových dvěří...balila jsem letos s chutí do obyčejného hnědého papíru a převazovala babičkovskými mašlemi, které jsem vyblešila na dobročinném bazaru v suterénu husitského kostela...Bára si prohlédla to, co dostala, až když pod stromkem nebyl jediný balíček...mám pocit, že hlavní hřeb večera bylo právě rozbalování....hlavní řehole večera pro změnu sběr a třídění papírů, plastů a stuh...

K mé velké radosti mi Ježíšek donesl tolik krásného počtení, že jsem byla na pár dní přilepená ke stránkám...přelouskala jsem Novou biokuchařku Hanky Zemanové...a vzápětí šla naklíčit mungo, namočit cizrnu, kroupy a fazolky a testla rovnou tři recepty najednou, během jejichž vaření jsem pojídala hrsti ořechů! A to jako vážně!!

Taky jsem se ponořila do Blanky Milfaitové a jejího Příběhu psaného do vody, Aristokratky na koni a čeká na mě Patrik Hartl a jeho nový dvojromán...

Letos musím odstrojit stromek během ledna, aby tu nestrašil do února jako vloni...jo a nechce někdo poslat cukroví? jsme toho nějak zvláštně přejedení...

Tak krásný rok 2017 přeju!!!

PF 2017...

pondělí 9. ledna 2017

Jo a abych nezapomněla...krásný rok 2017...a nejen ten...


KULTURNÍME SE {ČECHOVY TAJEMNÉ VÁNOCE NA ŠPILBERKU}...

sobota 7. ledna 2017


A co když každý z nás je postavou ve své vlastní knížce

a stejně jako při čtení

nevíme, co se stane

na další stránce?“

Ilustrace Pavla Čecha jsou pro mě jako sen...jemné prolínání barev, detaily na každém milimetru plátna, nostalgie, zastřenost tam, kde je potřeba, obrovská fantazie...nedovedu si představit lepší adventní výstavu pro děti, než s jeho kresbami...sníh na obrazech totiž vypadá jako opravdový...a jeho barevná paleta mi připomněla milovaného Jiřího Trnku...

Jedno sobotní dopoledne...interaktivní výstava pro děti... na tom nejhezčím hradu nad Brnem...vydupaná linecká kolečka si holky musí dožvýkat před vstupem...tak praví nepříjemná paní u vstupu a Petr přitakává, že je blbý nápad kupovat dětem potravu před výstavou...už mi fakt zakrňuje mozek...první místnost nás s Luckou uvádí do dění...Bára se zasekává v chodbě, že dál nejde...nemá ráda překvápka v davech...z druhé místnosti se vracím a lákám faktem, že je tam dřevěné městečko na hraní...Bára přestává trucovat a jde si skládat vlastní vesnici...já šeptám Petrovi, jestli by si nepořídil lepší pilku a pár (asi 100) domků nám nevyřezal...nezdá se, že by sdílel moje nadšení...ve třetí místnosti se proplétáme mezi kartónovou obrazovou reprodukcí s poschovávanými krabičkami s razítky...Lucka je všechny nalézá... i ty, co tam nejsou...já ve chvilkách, kdy nenaháním děti, odbíhám k obrazům a kochám se...Petr v poslední místnosti hlídá holky u dílen s Čechovými obrázky na vymalování...Lucka se učí zacházet s nůžkami...rovnou naostro...Petr mě, vpitou obličejem do obrazů, po chvíli odvolává, že Lucčin pokus o ustřihnutí svého prstu nedá...a tak držím papír před Střihorukým Edvardem pro změnu já a otec rodiny si obíhá výstavu...venku si opékáme špekáčky...fascinovaně si nás fotí japonská rodinka...pomalu si na to zvykáme, před třemi lety zaujala japonskou skupinku naše extra zkudrnatělá Bára...Lucka tančí na koledy...vypadá jako příšerka z Teletubbies...Bára Petrovi ochotně pomáhá s Kofolou...poprvé ochutnává i Lucka...jo bublinky jsou bublinky....umaštění, zkulturnění kulturou a posilnění kofeinem vyrážíme parkem dolů k autu...Bára si nemůže pomoct a zase cosi sbírá...doma se vysype z jejích kapes asi dvacet kaštanů...bioložka jedna...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MATRJOŠKY PRO HOLKY}...

středa 4. ledna 2017


Skládání klasické matrjošky baví snad každé dítě, ty naše nevyjímaje...takže, když mě tak krásně zinspirovala úžasná Madame Coquette, objednala jsem dva kusy „wooden nesting dolls“ z Ebay a před Vánoci se vrhla do sprejování a malování černým permanentním fixem podle vzorů, co mě na pinterestu nejvíc zaujaly...tady a tady

Trochu při otevírání a zavírání drhnou, ale věřím, že naše holky je rozchodí...nebo si chvilku budu hrát já...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DŘEVĚNÍ „MY“ PANÁČCI}...

neděle 1. ledna 2017


Letošní listopad a prosinec mám tvořivou...vyrábím (si) hračky, které by udělaly radost mně, kdyby mi bylo zase třeba pět let...věřím, že dřevění panáčci, alias Bolíci z Los Bukos, vykouzlí úsměvy na rtech i holkám. Mně přijdou obličeje, přenesené na dřevo dekupáží, vtipné a připomínají mi karikaturu...kdybych do ruky na závěr nevzala místo bezbarvého laku lak stříbrnošedý, nemusela jsem své vrcholné dílo tak rozpít...naštěstí sprej chytil jen část Bolíků, ti šťastnější jsou jen bezbarví...

Přenádherný a velký dřevěný domek nám přivezla babi a děda a chybělo ho jen někým zabydlet...