Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {89}...

pondělí 23. října 2017


Na dýňové slavnosti a drakiádě na jižanském biotopu...

...vypouštíme našeho „krtčího“ draka do vzduchu...

Lucka ho nechce půjčit Báře a tak po menším stresu vyrážíme obhlídnout vydlabané soutěžní dýně...

...vyrobit motýla z listí a kaštanu...

...namalovat a polepit draka...

...holky dostanou dýňové muffiny za účast...

...a slušně vymrzlí vyrážíme domů...

...David to i s liškama kompletně prospí a nevzbudí ho asni přenos z kočárku do autosedačky...

TAK JDE ČAS {51}...

pátek 20. října 2017


Jedna originální schránka...

Bára dostala šaty z Nextu...a já si je pověsila do dřevěného rámu v ložnici...

Čoko dort pro babičku k narozeninám

„Naked“ dort od neteře k mým narozeninám

Další čoko nálož pro dědu a babičku k svátku s perníčky, co vykrajovaly holky jedno deštivé odpoledne...

Originální a překrásně ilustrovaná hra pro prarodiče „Komečně doma“

Dáreček v krabici...

...Lucka ho musela zvěčnit...

...taky pěkný dáreček...

ZAMILOVANÍ...

úterý 17. října 2017


Občas se mě někdo zeptá, jestli vnímám narození syna jinak, než u holek...

Přijde mi to stejné, do všech dětí jsem se zamilovala ihned a nebojovala ani tak s odlišnými prožitky ohledně dětí jako spíš sama se sebou, ovlivněnou hormony, únavou a pocity občasné ztracenosti...

...miminkovský počátek je prostě stejný kolotoč ať jde o kluka nebo holku...

...jsem v setrvačnosti a reaguju na denní a noční rytmy, kterým se snažím přizpůsobit...

Holky jsou dvě a tak vzaly Davida ve vnímané přesilovce ukázkově a s nadhledem...

Bára by ho pořád ukazovala, chovala, hladila a vadí jí, jen když jí křikem přerušuje pohádky...

Lucka kojí a přebaluje své panenky, svou malou kolíbku vsunula pod tu Davidovu, občas ji spatřím s panenčiným plastovým dudlíkem v puse a nedávno seděla v dětském vajíčku do auta...když David pláče, sedí opodál a se zájmem ho pozoruje...vnímám, že se učí být trpělivější, když něco hned nemůžu podat a když s ní o tom mluvím, docela to i chápe a přijímá...

Petr zvládá na jedničku holky a má svůj systém, který zafunguje kdykoli můj selže...

Já někdy naopak nezvládám vůbec a na noční směny si snad nezvyknu nikdy...

Ale pomalu si to sedá a snad se i ta energie dokáže rozprostřít na několik dalších týdnů a měsíců snahy obstát i se třetím potomkem...

DAVID {1.MĚSÍC}...

sobota 14. října 2017


Prvních 14 dní trávíme v porodnici, kde nejdřív ubereš 100 g a následně 700g přibíráš! Při měšíční kontrole vážíš 4300g...

Stejně jako tvé sestry se doma učíš zakřičet, když něco chceš. Je kolem tebe pohyb, ruch a hluk, ale na to sis myslím zvykl už v břiše...

Dopoledne spíš tak po půl hodinách a tak mám pocit, že jen dokola uspávám, kojím a přebaluju...odpoledne už je to lepší až do šesti, kdy máš oči jako baterky a vydržíš i tři, čtyři hodiny nespat vůbec...

Kojím, ale s počátečním dokrmem hlavně v několikahodinových nonstop nespacích částech dne...

V noci máš tendenci i dvě hodinky nespat, ale nestává se tak (naštěstí) každý večer...

Zvykám si na přebalování kluka a občas uhýbám proudům obloukem...

Máš rád koupání...

Na břiše na konci měsíce zvedáš hlavu...preferuješ pohled doprava...

Dudlík vezmeš ochotně hned napoprvé...

Všechny naše děti v prvním měsíci postupně od čela plešatí...ty nejsi vyjímkou...

A měsíc s tebou utekl daleko rychleji než s holkama...

SOUROZENECKÁ - {SHERWOOD A HOUBY}...

středa 11. října 2017


Dopolední výlet na bedly a klouzky...

Odpolední do lesoparku Akátky a výletní restaurace Sherwood...

Holky volaly heslo hranolky-s-kečupem pro jistotu patnáct minut předem...

A dočkaly se...

Náš racio přístup ke stravě na výletech jako vždy selhává...

Zpátky nejedeme s prázdnou...

Na kočárku se vezou kaštany, listy, chmelové šišky, prašivky, hlemýždí ulity a nejrůznější květena...

A když narazíme na keře s bílými praskacími kuličkami, je o další zábavu taky postaráno...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PŘÍDATNÁ POSTÝLKA A KOLOTOČ PRO PRINCE S LIŠKOU}...

neděle 8. října 2017


Předávka postýlky proběhla u Brněnské Olympie...manžel paní, která postýlku prodávala, kroutil hlavou, zda ji náhodou na druhého potenciálního potomka zase nebou shánět nazpátek...paní rezolutně potvrdila, že nebudou...a tak už ji nesháním ani já...vejde se akorát do nevelkého prostoru mezi zeď a naší postel a já věřím, že uleví mým zádům a zamezí alespoň na pár měsíců nočnímu zvedání Davida přes pelest...

...nad postýlku jsem připevnila hrací otočný kolotoč (z Ebay pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“) a na něj zavěsila látkové šedobílé hvězdičky od „Cáklé kačeny“. Uprostřed se pohupuje mládě lišky z Ikey, které mi Lucka nechtěla zapůjčit...kvůli bráchovi se ale přemohla...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {VALAŠSKÁ KOLÍBKA PRO DAVIDA}...

čtvrtek 5. října 2017


Tuhle krásně zdobenou valašskou kolíbku máme do Petrových rodičů a už se v ní pohupovalo hodně dětí...včetně našich dvou holek...teď to samé čeká Davida a možná i děti našich dětí. Na hrací kolotoč jsem nechala ušít barevné ovečky z internetového obchodu Cáklá kačena. Paní moc díky i touhle formou za to, že šila, i když sotva seděla, vzhledem k velkým problémům s páteří. Bílá kostra hracího kolotoče je z Ebay (pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“).

V retro peřinkách spala Bára i Lucka a tak do třetice všeho malého...

PRSTÝNKY ZA POROD A ANDĚLKY OD DAVIDA...

pondělí 2. října 2017


Říkala jsem si, že když už rodím naposledy, mohla bych si od Petra za tu dřinu něco přát...a tak jsem si řekla o prstýnky se jmény od prodávajícího Aufleer. Zvolila jsem stříbro s černě vyraženými jmény, připomínající strojové písmo a myslím, že lepší poporodní dárek jsem si (kromě Davida) nemohla přát...
...pro holky jsem nechala ušít dvě stejné andělky, které se liší jen umístěním květované látky...to aby si je poznaly...řekla jsem jim, že je to dárek od Davida...
...a Petr? Ten si nic nepřál..možná, abych nemusela tak dlouho zůstávat v porodnici...fakt, že se nám povedl kluk je pro něj dárek nad dárky...
...a David? Ten dostal nás všechny...a někteří jsme opravdoví dárečci:)

DAVID...

neděle 24. září 2017


Na svět vykoukl 11. den po termínu 7.9.2017 ve čtvrtek večer, rodné číslo mu končí čtyřciferným popisným číslem našeho domu v Brně, na ruku mu připevnili cedulku s číslem 23, což je datum Bářiného narození, je narozený sedmého, ve stejný den jako já, ale o měsíc později...Lucka byla středeční, Bára v pátek, on si zvolil něco mezi...čím dál tím víc jsem přesvědčená, že věděl přesně, kdy mě má opustit...

...čekali jsme na něj dlouho a já tradičně zkoušela nejrůznější vyvolávací metody...svařáky mi navozovaly vánoční atmosféru, skořici jsem přidávala už do všeho, džus ovoněný vodkou taky nic, mazala jsem se dopředu aroma těhotenským olejem, co mi namíchala moje masérka pro "navození pohody u porodu", maliník, kontryhel a podobné bylinky dobré, ale příliš slabé, procházky byly někdy tak extrémní, že hned, jak jsem si po nich doma lehla, tělo si řeklo, že vypíná a ať neotravuju s akcí typu porod...

...na hřišti se se mnou známí začali loučit už v polovině srpna větou tak-příště-už-s-kočárkem...do toho začínající vlny esemesek tak-už? Pár dní "před akcí" jsem si dokonce nachystala v mobilu skupinu lidí pojmenovanou "oznámení narození", které tu radostnou novinu odešlu a technika mě předběhla a všichni začali blahopřát předčasně....polykala jsem pak slzy asi půl hodiny, než jsem zase skupinu zrušila...

...zabralo jediné...David se prostě potřeboval sám rozhoupat, stejně jako před ním Bára a Lucka, které si dávaly na čas úplně rovnocenně...možná zabral i poslední nákup v obchodě, kdy jsem do košíku přidala meruňkový džus, vodku a ricinový olej a postavila vše výhružně na kuchyňskou linku...

...a pak?
...pak si v jednu odpoledne lehám k usínající Lucce, převyprávím jí poslední Karkulku a co deset minut křečovitě svírám zábranu postele...
...pak informuju Petra do práce, že dnes je den D, balím si poslední věci do tašek, dávám si horkou sprchu, jestli to náhodou nerozeženu, a láduju se půl litrem čokoládového jogurtu...
...o dvě hodiny později počítám každý stah po pěti minutách, Lucka spí, loučím se s Bárou a sedáme do auta směr Vyškov...
...Petr v odpolední špičce lehce nervuje, když se stahy ozývají co tři minuty...
...na monitoru už zatínám pěsti, prodýchávám, jsem na  2cm...o půl hodiny později na 8 a jdeme na porodní pokoj...
...sedám si na gumový vak u země a při další vlně začínám tlačit...bolí to neskutečně, ale je to rychlé....
...než se po dvou hodinách marných snah, dýchání kyslíku, propocené košile, klesajících ozev a čím dál většího nekontrolovatelného třesu těla dovídám, že David neproleze, protože je natočený čelem a ne temenem...
...pak je u mě najednou až moc lidí...jedna sestra mi vpichuje injekci pro zastavení porodu, druhá cévkuje, další bandážuje nohy, čtvrtá napichuje nitrožilní kanylu, pátá mi dává podepsat informovaný souhlas s dalším císařem v řadě, Petr mě celou dobu drží za pravou ruku a sundává mi prstýnek a náušnice...pak se po svých přesouvám na operační sál, potlačuju paniku, jestli se David pořád drží a usínám....
...usínám na tři hodiny, protože se vše dál komplikuje...zašívají mi prořízlý močový měchýř a do levého močovodu  stent...
...probouzím se na pooperačním pokoji s kapačkou v ruce, vyvedenou cévkou a trokarem z břicha...nevidím, protože mi při anestezii oschla rohovka a napuchla víčka, nemůžu zakašlat přes bolest a přitom mám z intubace podrážděný krk a nutí mě to...Petr na mě mluví, ale pamatuju si jen, že je David v pořádku a já si poležím kvůli komplikaci s močákem...
...celou první noc nespím, bojím se pohnout, snažím se neuvést do paniky a myslím na Petra a holky doma...
...sestra chodí po hodině, vyměňuje tekutiny v kapačce, píchá injekce, kape mi do očí, ráno dostávám dva pytlíky transfúze a konečně mi přikládají Davida...chce se mi brečet, ale vím, že nesmím, protože bych se ani nevysmrkala...jsem šťastná, že je v pořádku...
...převáží mě na nadstandart, kde pokračuju ve dvoudenní nařízené hladovce, špatně spím, malého vidím po třech hodinách, kdy mi ho přikládají, nepíšu esemesky, protože nevidím na displej...
...další dny funguju postupně víc a víc, když je u nás celý den Petr, máme malého jen po tu dobu, po týdnu mám Davida u sebe celý den i sama a v noci se snažím dohojit...dostávám antibiotika, injekce proti srážení krve, všude tahám pytlík, následují všemožná vyšetření, David láme rekordy váhových přírůstků a na konci pobytu mu nestačí zdejší zavinovačky a nohama se prokopává ven, chybí mi holky, které chytají virózu a tak je delší dobu nevidím, začínám být alergická na vizity, hlavně ty dětské, kdy mi pravidelně spícího Davida probudí nejdřív na vážení, o půl hodiny později pak na prohlídku...

...a doma?

...lehce chaos, spoustu prádla, zainteresované holky, co by Davida pořád chovaly, David, který je z toho frkotu a změn lehce mimo, já, co jsem poporodně nevyspalá, hormonálně nevycentrovaná a vyždímaná i po sebemenší akci typu vybalování tašek z porodnice, babička, která je nade vše, Petr, co je nade vše vycentrovaný a připravený uklidnit to tříčlenné stádečko (a mě), když se můj uplakaný poporodní blues změní v rock 'n' roll...čekám, kdy se situace uklidní do normálního stavu, nebudu se pořád dojímat nebo impulzivně brečet, zvykneme si, sblížíme se, sžijeme se...přes to všechno mám krásný pocit, že jsme kompletní...tak teď to ještě přežít s lehkou hlavou a nadhledem, který to potřebuje...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {88}...

pátek 8. září 2017


Západ republiky hlásil 15 stupňů a déšť...

Brněnsko 25 a polojasno...

Na zlínsku bylo asi 35 ve stínu...

Takže jsme se přijeli do Zoo Lešná prohřát...

Abychom se nepřehřáli úplně, chladili jsme se zmrzlinou a u rejnoků, které by holky hladily nejspíš do soudného dne...

Ostatní zvířata byla zalezlá, a tak to nejvíc žilo u občerstvovacích stánků s ledovou kávou a limonádou...

Na zpáteční cestě se mi splnil sen dítěte a těhotné v 9.měsíci...jeli jsme vláčkem a vůbec se za to v tom hicu nestyděli...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {PŘENOSY}...

úterý 5. září 2017


Den před termínem jsem byla ještě s dětmi na koupališti, v den termínu na těhotenské józe, den poté tři hodiny v zoo...kromě únavy, bolesti kyčlí a nepravidelných poslíčků jsem si nevyvolala vůbec nic...jen vzrůstající nervozitu...o šest dní později jsem čtyři hodiny procházela centrum Brna a docela si první hodinu i užívala...pak už převážilo šetrnější kolébání ze strany na stranu, abych neustrnula úplně...o sedm dní později jsem si v dešti prochodila asi poslední letošní burzu v Letovicích a usmlouvala krásné bílé štokrle a smaltový cedník na květináč...večer jsem si v Boskovické kavárně objednala svařený meruňkový džus s kořením...a panákem vodky...do rána...nic...zase...

...v nastupujícím 41.týdnu jsme se stihli ještě všichni vyfotit s mou verzí 2 v 1 a David?? Ten nevím, na co čeká...asi na to samé, co jeho dvě předchůdkyně, prostě se těm dětem ode mě nechce...

KULTURNÍME SE {VIDA CENTRUM}...

neděle 3. září 2017


Do dětského science centra Vida jsem se s dětmi chtěla už dlouho podívat...čekali jsme všichni na déšť, volný červnový víkend a tu pravou chuť, abychom si interaktivně zablbnuli...zjistila jsem, že bych se měla fyzikálně, chemicky a biologicky dovzdělat...možná, že se mi to splní, až budu s dětmi probírat školní přírodopis...s tím bych si mohla v základu vystačit...

Báru nejvíc bavily vodní expozice, Lucku světelná hlasitá hra „na šlapanou“, u které vydržela snad půl hodiny, Petra, jakožto jediného technického tvora v rodině fascinovalo asi všechno a já měla úlevný pocit z toho, že holky zatím nejsou ve fázi, kdy chtějí všechny děje dopodrobna vysvětlit...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {40. TÝDEN}...

čtvrtek 31. srpna 2017


Ne, že by splašení poslíčci začali až teď, ale už to začíná být čím dál nepříjemnější...ve frontách na poště si sedám a čekající mě chtějí pouštět před sebe, takže se asi zrovna netvářím. Holky jsem přenášela víc, jak týden, Báru skoro 14 dní...pokud to tak bude i s Davidem, měla bych se uklidnit, zběsile neuklízet, jak kdyby to mělo být naposled, a nekvaltovat na dodělávky, které vnímám jako nezbytné jen já sama...Ještě v týdnu 39 jsem se snažila protáhnout na těhotenské józe, ale přiznávám, že mě občas napadla situace prasklá plodová voda, i když jsem to ani jednou spontánně nezažila...kvůli prvnímu prodělanému císaři po mně porodnice požaduje předoperační vyšetření, ale díky letním dovoleným ho absolvuji po částech ve dva dny a v různých budovách...

...někdy si přeju, aby mě to překvapilo a bylo to extra rychlé...někdy bych ten moment co nejvíc posunula, protože z tohohle třetího zrození mám respekt snad největší...v tomhle týdnu mě ve Vyškově vyšetřuje jakýsi doktor Vašíček a já si okamžitě vybavuju Lucku, která tvrdí, že pod svým srdcem nosí kluka se stejným jménem...kde na něj přišla, je nám do teď záhadou...

...zase jsem surfovala po Ebay a objednala Davidovi několik barevných motýlků (baby boy adjustable bow), protože mi v něm kluci přijdou dokonalí...doufám, že to tak bude i v těch pocintaných variantách...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {MYŠÍ ANDĚLÉ A NOVÝ MANTINEL S PEŘINKAMI}...

úterý 29. srpna 2017


V Ikee jsem koupila tři bílé a dvě šedé myšky a jak jsem tak na ně doma pak hleděla, napadlo mě, že jim seženu andělská křídla (z Ebay pod odkazem „fabric doll angel wings“) a zavěsím je Davidovi nad postýlku na otočný kolotoč (z Ebay pod odkazem „Bed Cradle Musical Carousel“).

Byla u mě zrovna kamarádka s dvěma holčičkama, když křídla z Číny dorazila, a dost ji můj plán pobavil...ani ne tak to, že chci použít na bílé myšky růžová křídla pro kluka, ale to, že chci Davidovi uměle vyvolat delirium tremens, ve kterém se léčeným alkoholikům při nedodání drogy zdá, že po zdech běhají myši a podobná „havěť“...ona je to doktorka vystudovaná, tak to musí vědět...nenechala jsem se odradit a nebohým myším křídla během naší odpolední povídací siesty přišila...dvěma jsem je teda musela vypárat a přešít, to když jsem popletla barvy u šedé myší varianty...také nějaké delirium asi...

...kdybych na ně hleděla já, cítím se určitě jak na červánkovém obláčku...pravděpodobně...možná...nevím...třeba mi David něco naznačí...každopádně zbytek křidýlek nepřišel vniveč, Bára s Aničkou si je navazovaly na provázek a ten si omotávaly kolem krku jako náhrdelník...taková křídla mají totiž nespočet využití a já v tom asi totálně mateřsky lítám!!!

Nové povlečení a obláčkový mantinel mi ušila k narozeninám mamka, které jsem k tomuto účelu sehnala v bazaru krásnou šedou látku...DÍKY, MAMI!

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {39. TÝDEN}...

neděle 27. srpna 2017


Krize z minulého týdne pominula, ale ve Vyškově se při první vstupní prohlídce rosím...monitor mi točí hodinu, protože při prvním pokusu došel papír, podepisuju štos informačních papírů a svolení s něčím, co bych měla nejspíš svolit až v průběhu porodu a zcela uvědoměle si uvědomuju, že těhotná nebudu navěky věků...Petrova maminka mě utěšuje, že porod mého muže, jakožto třetího v pořádí, trval deset minut...obávám se, že ji bohužel nebudu moct zkopírovat...

Chtěla bych si ještě užít poslední dva dny bez dětí, které odjíždějí na tatínkovskou apaluchu, poslední stříhání kadeřnicí „do domu“, poslední masáž zatuhlých zad, poslední pedikúru, poslední procházku městem jen tak pro nic za nic...

Červenou fixou na textil jsme s holkama každá abstraktně pomalovala jedno bílé bodýčko pro Davida...teď už se snad vážně může narodit...až po těch pár „posledních“ bych prosila...