Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {31. TÝDEN}...

středa 28. června 2017


31.týden...venku 31 stupňů...za dva měsíce může být taky 40...ve školce propukly neštovice, tak očekávám pupínkatý začátek prázdnin...a nebo to holky chytnou ještě v míň vhodnou dobu...nejlíp se cítím v těhle puntíkatých extra přizpůsobivých šatech, vyrostly by se mnou do nekončících rozměrů...i doktor na ultrazvuku konstatuje, že David je „trochu“ větší...začala jsem se ovazovat bederním pásem...často mi ho bere lucka a pásá do něj svoje miminko...

Na set pruhovaných bodýček od kamarádky jsem barvou na textil a s pomocí nalepovací šablony na několik použití vykouzlila andělská křídla...doufám, že David bude anděl, protože se dají špatně smazat...

PŘEDLETNĚ NA ŠUMAVĚ...

neděle 25. června 2017


Náš červnový výjezd na Šumavu se uskutečnil do 20 hodin od rozhodnutí, že je načase vyjet...kromě snad permanentně zúžené D1 a mého stavu, kdy už nevím, jak si po těch dlouhých hodinách v autě sednout, neměl prodloužený víkend chybičku...

Na zahrádce zrály lusky, třešně, meloun a meruňky jsme si koupili od stánkařky z Moravy...

O Báře není v rostlinné a hmyzí řísi vidu ani slechu...navlékala na větvičky velké květy z opadajícího keře, aby je mohla po jednom zas házet do řeky, chytala zelené housenky, obírala kyselé kamčatské borůvky, sbírala luční kvítí, v lese lesní, ryla se motyčkou v zemi snad hodinu, kdy už jsem vážně začala doufat v nalezení drahého pokladu...začínám se obávat, že budeme mít za čas doma hmyzí a rostlinnou chovnou stanici...

Lucka se naopak bavila adrenalinově ve svém stylu...na závěsné síťové houpačce se chtěla dotknout nebe, mačkala mravence a žížaly, bojovala o panenku a kočárek s o rok mladší dcerkou mé základkové a gymnazijní spolužačky, krmila se po hrstech hráškem a vanilkovými trubičkami z Lidlu, jak našla vodu v kýblu, zalévala i sebe...

Sobotní dopoledne jsme strávili v našem okresním městě na pohotovosti s podezřením na Lucčino vymknuté zápěstí...nedala se zrentgenovat, nepůjčila doktorovi ruku (a v boji o ni si ji zřejmě i sama „nahodila“), navrhnuté sádrování, ve stylu „budeme počítat s tím nejhorším a to se zlomeninou“, jsme s Petrem zavrhli, abychom zase zkusili mučení rentgenem...jak do přemlouvací debaty zasáhla netrpělivá sestra a dotkla se L., věděla jsem, že nepomůže už ani lízátko, ani dudlík...Petr akčně jednal, zalehl naši křehkou vílu, já vyběhla z místnosti, sestra spustila záření...zlomenina vyloučena, bandáž nám dali radši na doma, do tří dnů ruka opět v provozu...

Já jsem dvě odpolední prospala s L. pokaždé dvě hodiny!

Bára si po tisícáté zopakovala Prase Peppu, které je u náš už tři týdny nastěhované!

Mamka věnovala holkám poslední knížku Léto z bezchybné série od S.R.Bernerové, další z příběhů o krávě Lízince a 2veselé pohádky od H. Doskočilové s ilustracemi Z. Milera

Začala jsem číst Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldortové a AHA! Rodičovství od Laury Markhamové. Mám pocit, že nám L. přerůstá přes hlavu a tuším, že když na zástavu jejích hystericko amokových stavů nezabírá ani ledová sprcha, měla bych se zamyslet i nad jinými výchovnými variantami...prý to chce hlavně klid...tak se učím...a trénuju několikrát denně s dítětem, které mi dává spoustu příležitostí k osobnímu koučinku...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {30. TÝDEN}...

čtvrtek 22. června 2017


Připadá mi, že mi břicho narůstá snad každou vteřinou...jako té žvýkačkové holčičce z Karlíka a továrny na čokoládu...když jsem čekala holky, měla jsem pocit, že se všechno jaksi rozvolňuje až měsíc před porodem...teď to začalo o dost dřív...a bolí to...9 kilo je 9 kilo...vím, taky to může být 20...nohy mi natékají a když jsem se zřela v těhotenských plavkách, nepomohlo ani to, že jsou černé a černá prý zeštíhluje...rozhodně ne mě! A ta gravitace na špatných místech...kromě sebe, řeším i naší Lucku, která dva týdny nazpět odstartovala to pravé období vzdoru (a to jsem si myslela, že už na jeho vlně pluje víc než rok!) takže čtu příručky nevýchovné a výchovné zas až moc a snažím se o osvícení...

...mám neskutečně skutečné hnízdící reflexy...kromě terasy a schodů z balkonu (na nichž jsem se podílela leda tak natíráním a navrhováním), pořízení nového, a potřebně většího, L-gauče, konferenčních stolků a koberce jsem objednala přes bazar i velké zrcadlo ve starém toaletkovém rámu s řezbováním (které došlo pplkem i přes pojištění totálně rozbité..ale už je nově zasklené, ofazetované a čeká na zavěšení u spodní toalety...Petr hnízdí taky...)...do toho se chystám tapetovat bazarovou obyčejnou oldschool skříň v meziprostoru mezi ložnicí a dětským pokojem, zatím je to každý pes, jiná ves....mám chuť vyměnit ilustrace v rámečcích v ložnici, zavěsit nové a kupodivu tiché hodiny z Ikey z výprodeje, taky válečkování bych si střihla, jak jsem těhotně sebevědomá (nebo sebevědomě těhotná??)

...mám i chuť vyrábět věci pro prcka, zatím mu patří lapač snů, chystám se na ověšení hracích kolotočů nad kolíbku a postýlku a dřevěné hrazdičky... plyšáky z chráněné dílny czpins, jsem objevila na openmarketu během našeho pražského potulování...kromě usínací ovečky jsem ve stejné barevné kombinaci pořídila pár malých myšek na provázku a medvídka...být těhotná dva roky, kompletně nadekoruju snad i střechu našeho domu!

DĚTSKÝ DEN V MEDLÁNKÁCH...

pondělí 19. června 2017


Je fajn, když probíhá den dětí třeba čtyři dny ve dvou víkendech...to je pak hned slušný výběr z míst, kde nechat děti unavit. Tentokrát jsme strávili dopoledne v zámeckém parku v části Medlánky...Bára si nechala poprvé namalovat obličej, čemuž se bránila až doteď, a vystála si na něj poctivou půlhodinovou frontu...Lucka nemohla zůstat pozadu, naštěstí se spokojila s kytkou, i když chtěla původně mašinku, na kterou jsme se byli podívat ještě před akcí „Medlánky“...slečna malířka bohužel zkonstatovala, že vláčky neumí...Bára si za 50-ti korunové nálezné onehdy v parku pořídila dva perníky ze stánku a ochotně se podělila se svou sestrou, která obrala jen vrchní, cukrem malovanou, část...a tak je to se vším...včetně dua kobliha – marmeláda...

DĚTSKÝ DEN NA KOMÁROVSKÉM BIOTOPU...

pátek 16. června 2017


Přírodní biotop v části Brno – jih využíváme celé léto, a proto jsme nemohli chybět na otevírání nové sezóny v rámci dětského dne...vzala jsem holkám plavky, kdyby náhodou...oběma zasvítily oči jen uviděly vodu, takže postupné odsvlékávání bylo bezpředmětné a příště z nich oblečení servu, než si ho stačí namočit...lehce fialové se daly přesvědčit, že odcházíme na nanuk a pak se naštěstí držely od vody dál...ve slušném davu jsme přešli na druhý břeh Svratky, kde holky zakotvily na dětském hřišti a dokola vylézaly a slézaly lezeckou stěnu...jestli se prodávají lezačky ve velikosti 22, vážně o nich uvažuju...Lucka byla v minulém životě Spiderwoman...

Zdá se mi, že holky začínají akce, na kterých začnou konzumací oplatek Manner, pokračují zmrzlinou a končí párkem v rohlíku, dost bavit...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {26. TÝDEN}...

úterý 13. června 2017


Znovu jsem se doktora ptala, jestli vidí kluka, že se mi ten balíček modro-hnědých věcí nechce vracet, a on mi to ultrazvukové chlapství detailně ukázal...nepoznala jsem nic, ale rozhodla se mu věřit...takže selektuju růžovou a doplňuju neutrální...

...moje záda už do porodu lepší nebudou a to, co s nimi bude poté, si radši ani nepředstavuju...pořád se chodím dvakrát týdně narovnávat na jógu, ale belhám se i tak...a ty kyčle...škoda psát...

...mám ale i chvilky, (když jsou obě děti nepřítomné – školka nebo spánek – a já usrkávám ledový kafe s kopcem vanilkové) kdy si říkám, že to léto snad nějak ustojím (uležím)...

...zatím jsem stále neukotvila jméno...jemně holkách naznačuju, že to bude asi David (jediné, na kterém se s Petrem shodneme), ale co kdyby mi můj rozhozený mozek dal ještě další variantu??

Mini kšiltovku s muminkem jsem si přinesla ještě s cedulkou z bazaru, jak jinak...chtěla bych ji taky, ale tahle je mi dost malá...vracím se do dětství, třeba u mamky najdu ještě muminkovskou knížku...mami??

KULTURNÍME SE {DĚTSKÝ DEN VE VILE LÖW-BEER}...

neděle 11. června 2017


V březnu jsem byla poprvé ve Vile Tugendhat...spodní Vila Löw-Beer čekala na den dětí...lidí příjemně akorát, děti rozptýlené na velké zahradě, holky dostaly za úsměv balónky, bonbóny, zaskákaly si na trampolíně a v hradu, Bára zapózovala v retro šatech a vlastním retro klobouku před veteránem, ale největší radost měly obě stejně z obyčejného bublifuku, bosých chodidel v trávě a vlčích máků...

KULTURNÍME SE {MINT MARKET PRAHA}...

čtvrtek 8. června 2017


V rámci svojí pražské dvoudenní rekreace jsem se rozhodla rekreovat i duši...kromě festivalu Mini jsme s mamkou naši hladinku inspirace pozvedly i na Mintmarketu v Holešovicích...je sice o dost menší, než byl ten brněnský, ale zato tu probíhá každou sobotu.

Pořídila jsem si přírodní šampón na svoje nemožné vlasy, zaujaly nás trojhranné voskovky a plastové šablony na textilní malování a dřevěné brýle, ze kterých jsem na větvi už delší dobu...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAPAČE SNŮ}...

sobota 3. června 2017


Při vytřizování nepotřebností (ano, i to mě někdy napadne...naštěstí...) jsem objevila slušnou sbírku starých krajkových deček a ubrusů a rovnou jeden kreativně zužitkovala. Objednala jsem si z bazaru vyšívací kruhy, jedno odpoledne si sedla a do hodiny vykouzlila romantické lapače snů do ložnice. A rovnou tři, aby o to víc spolehlivěji lapaly noční můry...

Vyšívané plátno jsem jen obstříhla entlovacími nůžkami a na zadní straně zahla pod rámeček...na ozdobný cíp jsem pak zavěsila krystaly ze starého křišťálového lustru a drátky kleštěmi přihla, aby nevypadávaly...

Lapače visí v ložnici na garnýži a ve světle se krystaly krásně lesknou...a mně je najednou nějak lehčeji...i když mi přijde, že těžknu den ode dne víc a víc...

KULTURNÍME SE {maxi MINI FESTIVAL}...

středa 31. května 2017


O festivalu mini jsem pár let jenom četla a toužila a přála si...a letos v květnu mi nic nebránilo se ho zúčastnit i nevirtuálně...nerodila jsem, nekojila jsem, neusínala jsem za pochodu, nebylo mi provinile, že po čtyřech letech poprvé opouštím na dva dny dvě děti, nebylo mi nic a všechno....nastal pravý čas se nadechnout...a na fakt, že se mi pod srdcem občas akrobaticky otočil náš šestiměsíční syn a břicho mi místy zbetonovatělo, jsem na mini festivalu úplně zapomněla...

...hala Balabenka...navždycky spojená s touhle kreativní designovou akcí...

...s větším foťákem kolem krku se mě každý ptal, jestli nejsem náhodou bloggerka:)...

...když by mi Petr měl něco vystřelit na střelnici, tak jedině rudou květinu z krepáku...

...látky jsou ve skutečnosti ještě měkčí, než se vizuálně zdá...střihy ještě víc nápaditější...nápady ještě víc živější...

...milá Dita P. v hořčicovém kabátku se svým Davidem ve žluté bundě přilákali pohledy všech...

...Éterická Markéta Pavleje z Kitchenette má ve skutečnosti ještě hlubší pohled a cit pro krásné potřebnosti...

...Martha Issová s havraními vlasy má neskutečně andělskou dceru a skutečně široký úsměv, kam se podívá...

...Lumpka je nesmírně milá...a vesmírně šikovná...

... Martina z mmmoje je drobná a její autorské ilustrace a zpracování drobně berou dech...

... za Arki (finský výraz pro krásné okamžiky každodenního života), oceněném na Mini jako nejlepší obchod, stojí přemilá dáma, se kterou mě pojí Brno...a láska k originálním věcem...a ten červený věneček ji neskutečně slušel...

...hodně času jsme s mamkou listovaly knížkami a za ty bychom tu patrně utratily nejvíc...máme pro děti vymyšlené literární dárky na několik sezón dopředu... třeba pop-pap, nebo třeba pinwheels, nebo taky meander...

...osahala jsem si bačkory a sandálky od Raka, co prodává Gugenio a jednou na ně určitě dojde...

...ačkoli jsem jen mandukovala a navazování šátku se doteď obávám, docela mě oslovil Pittari Wrap – šátek v ledvince od Belvely...

...chtěla bych asi dalších sto čepic pro holky od BeBirdie...

...kdybych nerodila naposledy, zainvestovala bych asi do téhle přebalovací tašky...

...chtěla bych být zase malá a mít kufřík, co prodává obchod Pikle z pytle...

...chtěla bych být zase malá a oblečená do nějakého overalu od Bubbachic...

...dřevěná perfo stavebnice je návratem do mercurovského dětství...

A co jsem přivezla, kromě tuny inspirace?
Kojící silikonové korále od kreativní milé tvůrkyně až z Petrohradu tvořící pod značkou mimijo

Talíře a misky se snovou Červenou Karkulkou od ilustrátorky Kataríny Ilkovičové od Petite&Mars  pro holky...pro jistotu se stejnou Karkulkou

Balení šesti balíčků na příkrmy od Petite&Mars

Dřevěnou botu od Raka pro nácvik zavazování tkaniček

Dřevěnou lupu od Plan Toys poslala babička Báře a zdá se, že to pro naši bioložku/zooložku byl ten pravý dárek...

Příští podzim nebudu moct...to budu kojit (snad zase)...na jaře...budu možná zase (ještě) kojit....ale (ne)jednou se určitě ráda vrátím!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAPAČ SNŮ PRO MALÉHO PRINCE}...

neděle 28. května 2017


Slabost pro Malého prince mám převelikou, o něco větší, když se mi má jeden brzy narodit...vyrobila jsem pro něj lapač snů...a to je začátek...čím skončím, zatím nevím...

Mezi dva rámečky vyšívacího kroužku jsem napnula černou látku, kterou jsem pomalovala bílou textilní fixou a po okraji zaobroubila. Ještě před tím jsem na vnější rámeček navázala bílé stužky, černá a bílá pírka a pak pírka z džínoviny, která jsem si podle šablony vystřihla a slepila polovinami k sobě.

Lapač bude viset nad dětskou postýlkou, zatím asi v ložnici...jeho odnos do dětského pokojíku spolu se „skoro soběstačným“ synem bude znamenat přerod a naději, že se tímto přesunem líp vyspím...čekám totiž po předchozích zkušenostech s holkama a jejich úporném nočním buzení situaci identickou...věřím, že to nebude ještě uzívanější než tenkrát...ještě, že sny budeme mít aspoň díky lapači „vychytané“...

PRAHA S MAMKOU...

středa 24. května 2017


Kdybych se doma neloučila s dvěmi cácorami a v břiše mě občas nekopnul náš fotbalista, připadala bych si s báglem na hlaváku málem jako studentka...místenku jsem na páteční trasu Brno – Praha sebevědomě a (nevědomě) neměla, ale místo se nakonec i přes ten přetlak našlo, a tak jsem si mohla Marianne bydlení v klidu a důstojně číst na sedačce...po odsunu baťohů do podkrovního pokoje, co mi od svého bráchy domluvila kamarádka (díky, díky, díky!), jsme vyrazily do víru Prahy...na smíchovském nábřeží s výhledem na Vyšehrad jsme povečeřely v rámci River Food Festivalu a nemohly se odtrhnout od výborného vína z vinařství Vajbar a poctivých koláčů z pekařství Kabát, které jsme si odnesly na snídani...

Sobotu jsme strávili na Mint Marketu v Holešovicíh a pak dost času na Mini festivalu, kterého jakoby stále nebylo dost! Když se v podvečer rozpršelo, schovaly jsme se s mamčinou kamarádkou a „tetou“ mého panelákového dětství na Chodově do útulného stylového If Café...pak jsme jen přeběhly do Studia Dva na představení Hello, Dolly!...asi dvě minuty před začátkem, zdrželo nás KFC a potřeba si do divadla v igelitce odnést kuřecí twister, abychom si o přestávce mohly doplnit energii, ztracenou z přemíry dojmů...

V neděli jsme si vystály frontu do areálu Pražského hradu, kde vstupy nově kontrolují vojáci a rámy a kde jsme se snažily uhýbat všudypřítomným japonským fotoaparátům...ale ty výhledy na červené střechy, modré nebe a řeku pod námi se nikdy neomrzí...na Kampě jsme ve stínu poobědvaly a na kafe zašly pro jistotu do blízkého McDonaldu, kde jsme si užívaly o něco víc „normálnější“ cenu u vodní fontány v klidném vnitrobloku...

Nohy a záda hlásily, že toho mají po dvou dnech dost...hlava by pokračovala v rekreaci, kde nemusím oblékat, krmit ani bavit děti, řešit drobné i větší zapeklitosti pohybu v Praze, bát se, aby mi děti nezahučely pod metro, aby mi neofoukly v průvanu, aby nekňouraly víc, než je únosné, aby....Aby se to stalo pravidlem...ta Praha...jakákoli „bez dětí“ akce...jednou za čas...je to potřeba...přeju si...