Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

LUCKA 2 ROKY A ½...

neděle 20. srpna 2017


Největším pokrokem je u Lucky bezesporu řeč...skloňuje, časuje, doluje ze sebe neskutečná slovní spojení...kdyby neměla k věcem tak technický přístup, vsadila bych na literární dráhu...

Motoricky nás už svými kreacemi ani nepřekvapuje...všude metá kotrmelce, beze strachu leze na parapety, kuchyňské linky, skáče z opěrek gauče, na odrážedle kole jezdí, co špičkama dosáhne na zem, na lezecké stěně nechce jistit a je schopná se na úchytech držet i deset minut v kuse...

Ve dvou a půl letech jí ze dne na den bere dudlíky dudlíková víla, která přes noc ukradne všech pět, co jsem po domě a kabelkách našla...Lucka je neoplakává tři dny a tři noci, jak mě všichni ujišťovali, ale víc jak týden s tím, že i teď po měsíci má občas potřebu konstatovat, že už nemá dudlík a že víla sebrala...myslím, že bude do smrti nenávidět víly...

Pořád je to jedlík, co si v zásadě ani moc nevybírá, ale už s jistotou ví, co je kečup, hranolky, buřtík, bonbóny...řekla bych, že u ní vždycky zaboduju svými lasagnemi, krémovými polévkami s krutony, kterých si tam nahází tak moc, že si polévku zahustí vždycky na omáčku, vaječným bílkem a kupodivu zelňačkou, které říkáme zelíčková...

Uspávání se zhoršilo po prodělaných neštovicích a letnímu večernímu světlu...nemá probém usnout až kolem desáté a po tom, co se přijde párkrát dolů poptat, jestli si přece jenom nepůjdeme k ní do postele ještě popovídat...prakticky žádné uspávání se neobejde bez Karkulky...

Během dubna se rozhodla, že pleny prostě už nepotřebuje a vzala na milost nočník, záchod i venkovní prostory, kde je schopná přidřepnout kdekoli, klidně i uprostřed pískoviště...

Z pohádek vede Prase Peppa, Máša a medvěd, Matýsek a Jája a „čertíci“...

Z hraček dřevění panďuláci na pérku bez pérek a panenky s dudlíky...k nim má dudlíková víla zákaz vstupu...

Umí nás potrápit svými obsesivními stavy, amokovými hysterickými výstupy, nočními záchvaty breku, při kterých nás odhání, není splachovací, ve většině situací si dlouho trvá na svém, umí nás odtlačit dlaněmi ze sedaček, z její blízkosti, je umanutá, složitá a své nálady mění jako chameleon barvy...Zažili jsme stádia bezradnosti, kdy jsme zcela vážně uvažovali o návštěvě dětského psychologa...kvůli sobě a nastavení správného přístupu...často pomůže rozdýchání, trpělivost, vysvětlování, převádění pozornosti jinam, pojmenování vnímané nespravedlnosti...často ale naopak nemáme sílu dál vysvětlovat a „skákat“ podle jejího hvizdu a skřípe to, než se zase vyladíme...pořád si říkám, že je obdivuhodně silná ve své osobnosti a že nás asi lecčím v životě překvapí...


4HOME – {TAPETOVÁNÍ SKŘÍNÍ}...

čtvrtek 17. srpna 2017


Tak jsem předporodně zahnízdila další místnost...mezi ložnicí a dětským pokojíkem jsme vytvořili šatnu. Jedna ze skříní je původní vestavěná a tu druhou jsem sehnala na bazaru, což bylo náročnější, protože jsme potřebovali daný rozměr a nechtělo se nám utrácet za zakázkovou přesnost...líbí se mi staré babičkovské skříně prolezlé cestičkami červotoče, ale v tomhle místě bylo důležitější maximální využití úložného prostoru.

Kufry z původní verze jsem odsunula do ložnice, jedním jsem vyplnila zbylý prostor nad novou skříní, kde ukrývám tři malé vzpomínkové kufříky pro každé z dětí. Jsou v nich takové poklady, jako noviny ze dne narození, první náušnice, pramínky vlasů, přibudou určitě zuby a podobné relikvie.

Jedna z laminátových skříní byla světle hnědá, druhá bílá...nejdřív jsem si říkala, že bych je natřela a přejela válečkem, ale pak jsem našla na netu přetíratelnou vinylovou tapetu v dekoru plaňky. Kdyby mi teda někdo řekl, že tapetování idylicky jenom vypadá, možná bych se připravila na nutnost zajistit si více času (a trpělivosti)...lepidla jsem namíchala až příliš, takže mi zbyla velká láhev od okurek a občas nějaká místa, co se lehce odchlipují, znovu přejíždím. Tapeta nešla řezat klasickým řezacím nožíkem, takže jsem stříhala a občas mi někde milimetr (dva, tři...) ujel. I tak si myslím, že výsledný sjednocený efekt tu vznikl a místnost je díky bílé světlejší...

Retro plechovou ceduli z mateřské školy jsem koupila na zámecké burze v Letovicích a měla jsem z jejího nalezení radost jako malá holka...úchytky s modrými kvítky, co mi připomínají cibulák, jsou úlovkem z Levných knih...ještě potřebuju dodělat jeden rostoucí metr pro Davida a místnůstka už víc nepojme...i když....u mě člověk nikdy neví...

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {37. TÝDEN}...

pondělí 14. srpna 2017


Když mi můj gynekolog nabídne, jestli už nechci na monitory jezdit do Vyškova, lehce se orosím. Vybavuju si od posledně až příliš moc detailů a pevně věřím, že i tenhle porod, a pár týdnů kolem, obestře milosrdná mlha. David se nasměroval hlavou dolů a už teď by měl být podle všeho větší, než Lucka devět dnů po termínu...už týden mám nateklou nosní sliznici a to bych měla mít oficiálně po své letní alergii...takže jediným důvodem je, že budu za chvíli rodit!!! Kdybych to náhodou nevěděla, volá mi co týden taťka a ubezpečuje mě, že začínám svůj poslední měsíc!

Mám vyprané bílé a modré v Lovele, spoustu retro zavinovaček, všechny lišky...mám zpola nachystanou tašku do porodnice...vydrbala jsem závěsný přebalovák...nachystala olejíčky...všechny nově vyrobené závěsné kolotoče skoro visí na svých určených místech...když nic nedělám, podléhám občas panice, jak to září se všemi těmi změnami přežijem...jestli budu moct tentokrát po porodu sedět, jestli budu tentokrát brečet...jestli mít syna bude jiný pocit, než mít dcery...jestli....

Ortodontický kaučukový dudlík Natursutten mě zaujal faktem, že je vyrobený z jednoho kusu, je měkčí a v neposlední řadě vypadá dost retro stylově...stejně stylově, jako látkové klipy z druhé ruky.

TAK JDE ČAS {50}...

středa 9. srpna 2017


Pátý do počtu

Alternativní hra na schovku

Létající víla, které ustavičně padají vlasy

Zabavování dětí

Překrásná abeceda od Jany Nachlingerové

Karkulky se nám tu poslední dobou zabydlely...jedna od Zuzany Vršanské

S neštovicemi se dá podnikat spoustu věcí...jíst celé dny zmrzlinu...

...chovat dřevěné králíky...

...sledovat telku z dřevěného balkónu, co se dá sundat z domku pro panenky...

BÁŘIN FOTOREPORT {1}...

neděle 6. srpna 2017


Dali jsme holkám na hraní naše staré tlačítkovo-dotykové telefony a Bára začala kouzlit fotky...nejdřív svých prstů, později už vykouklo i nějaké to pozadí...rozmazané...pak se naučila téměř nedýchat, aby bylo poznat, co fotí...takové momentky umí zachytit snad jenom děti...

Nechávám bez cenzury a bez komentáře...















VŠEMI SMYSLY (NEŠTOVICOVÝ ČERVENEC) {22}...

čtvrtek 3. srpna 2017


Tak jsem si myslela, že se tomu vyhneme a ono ne...šíření virů v dětském školkovém kolektivu je téměř jisté, a tak neštovice zneschopnily před začátkem prázdnin až 90% dětí...Bára lehla až v červenci, kdy nás přijela povzbudit babička a přenádherně děti bavila po celých 5 dnů!!! Já jsem za tu dobu stihla umýt okna ve dvou patrech...kamarádka, co mě viděla leštit sklo v 8.měsíci těhotenství a příliš krátkých šatech mi pak psala přes fcb, že jestli chci už porodit, jsem na správné cestě...do toho jsem třídila věci pro holkách a ve velkém stylu vše fotila a nahazovala na bazar, abych mohla poslední měsíc balit balíčky, předávat cizím zájemcům nebo se případně tahat s balíky rovnou na poštu...zjistila jsem, že nejen hnízdění, ale i třídění a zbavování se nepotřebných věcí mi způsobuje příjemné emoce, kterých se nemíním vzdát!!!

Za další dva týdny se osypává Lucka, tam je to předpokládaně exponovanější po všech směrech...brousí (nebo tupí) se nám s Petrem nervy o 100/6...vyrábím bramborová razítka, těsto na vykrajování perníčků, povoluju modelínu, kde se nepovoluje, malujeme trika barvami na textil, skládáme puzzle, vyplňujeme s Bárou úkoly pro předškoláky, pouštíme po miliontépáté Prase Peppu...

Kamarádka, co před pár týdny porodila třetího potomka, mi poslala článek „Návod k přežití od zkušené matky tří dětí“ a tak jsem se bavila nad větami typu:

Kočárek a dvě děti na eskalátorech by zvládla jedině storuká bohyně...(Nejsem storuká, natož bohyně)

Můžete také kolemjdoucí zdvořile požádat: "Prosím vás, podržíte mi a pak vrátíte toto dítě?" (Báru by přepadl nesmělý panický strach nedůvěry a Lucka by spustila rovnou smělý hlasitý řev)

Rodina se třemi a více dětmi potřebuje pevnou organizaci, dobré nervy a klid. Zkrátka nic pro hysterky a pro tatínky permanentně v tahu. (Organizovaní jakž takž jsme, ale o klidu a pevných nervech se, zrovna u mě, hovořit nedá)

Matka tří dětí je lépe organizovaná, než byla ta samá matka u jednoho. Vzpomínáte, jak vám to tehdy přišlo náročné? Svatá prostoto. (Ano, svatá prostoto)

Luxus houpání na rukou při usínání zažil jenom první. Zbylí dva to nějak sami pochopili a usnou systémem ‚hoďte na něj deku‘. (Vyloženě na to spoléhám!!)


Poslední dobou...

jsem se dívala: dotočila se sedmá série Her o trůny...doufám, že white walkers se zdrží a bude se mít o čem točit ještě osmá...
 …………………………………………………

jsem ochutnala: letos mohutně ujíždím na grilované zelenině, hlavně dýni Hokaido...v létě?? Ne, že bych vyčkávala podzim...
…………………………………………………

poslouchám:  Zabydlelo se u nás prasátko Peppa a Matýsek s Jájou...bez ohledu na svůj, víc jak dvouletý věkový skok, je hltají obě naše děti...my s Petrem míň...vůbec...ale co bychom pro ty naše cácory nevytrpěli...
…………………………………………………

mi chybí: nadhled
…………………………………………………

čtu: Anna a vlaštovčí muž od Gabriela Savita, Aha rodičovství od Laury Markhamové, Gottland a Udělej si ráj od Mariusze Szcygiela, 40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ladislava Zibury
…………………………………………………

nemám ráda: I když se poslední dva měsíce snažím držet své nervy na uzdě ohledně Lucčiných výlevů, někdy mě to tak zboří, že nevím, jestli jsem si tu uzdu dost utáhla...
…………………………………………………

mám ráda: Lucka frčí pár týdnů na Karkulce a to přímo závislácky. Dokáže různé verze téhle Grimovky poslouchat i několikrát za den...nedá se říct, jestli preferuje závěrečné svázání vlka opaskem, vhození do studny a zásyp balvany nebo odstřel a vykuchání břicha nebo vykuchání v opileckém spánku po tom, co si vlk přihnul láhve vína, vyplnění kameny a žíznivou sebevraždu v rybníku nebo Svěrákovskou variantu...

Já si vlka zašiju,
dobře ho užiju.
Bude mi tu hlídat dům
proti různým zlodějům.
Dám mu starou matraci,
bude to vlk hlídací.

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {HODINY PRO MALÉHO PRINCE (A PRINCEZNY)}...

pondělí 31. července 2017


Návštěvy se mi smějí, že nám to tiká i na toaletě...v dětském pokoji ale hodiny chyběly, tak jsem koupila jednoduché s kamenným vzhledem z Jysku. Potřebovala jsem totiž nějaké zajímavé bez skla nebo plexi na přední straně, aby se daly pohodlně pomalovat permanentní fixou. Vybrala jsem motiv Malého prince s liškou....tak trochu pro Davida, co se tu s holkama za pár měsíců usídlí.. pár dokreslených číslic...tak trochu pro Petra, co tvrdí, že na hodinách, a dětských obzvlášť, prostě být musí...


ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {35. TÝDEN}...

pátek 28. července 2017


Ručička na váze hlásí další kilo navrch...nebo že by to byla voda z těch melounů, kterými odpoledne doháním svůj pitný režim?? Využívám Petrovy celoměsíční přítomnosti a zařizuju si na neurologii rehabilitace...slečna fyzioterapeutka je velká sympaťačka, se kterou bych nejspíš zašla na kafe...co se ale týká přístupu ke cvičení a mému stavu, je to zbytečný výjezd do centra kvůli dvaceti minutám jejího času, ve kterém mi prý nemůže vzhledem k těhotenství nic pořádně rozhýbat, poradit! nebo mi říká věci, co už dávno znám a nestojí na nich můj problém...dokončuju svou jógovou terapii a do porodu bych ráda stihla alespoň dvě masáže, abych „TO“ přežila...

Lucka chytá neštovice, první den si v pohodě říkáme, že to vypadá na pohodový průběh, druhý den nastává dost nepohodová probrečená noc, třetí den si jedeme pro antivirotika, čtvrtý pro celková antibiotika...afty a rozeseté neštovice kolem pusy bolí, a tak přitlumujeme ditiadenem, nurofenem, mazlením, zmrzlinou, jogurty a ovocnými kapsičkami...po náročném týdnu nastává pozvolný ústup a napjatě očekáváme, kdy si jako rodina budeme moct všichni vyjít na procházku, aniž bychom si děti dělili...

Ještě, že David má svoji lišku...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {CESTOVATELSKÁ PODLOŽKA PRO DAVIDA}...

úterý 25. července 2017


Před pár měsíci jsem v bazaru za 29 Korun koupila bílý kulatý plátěný ubrus. Tušila jsem, že bude mít jiné využití, a tak jsem sama sebe ani nepřekvapila, když jsem na něj černou fixou na textil namalovala mapu. Mamka mi ho podšila měkkou látkou a po obvodu zapošila bílým tkalounem a mně se tolik líbí, že se na tom světě asi budu povalovat s naším Davidem...

Dřevěnou hrazdičku jsem sehnala od maminky tří dětí, která si byla jistá, že čtvrté mít nebude, a nahradila jsem tak naší starou plastovou, kterou si na sebe holky neustále strhávaly. Tahle je pevná a navíc přírodní bez jakékoli úpravy povrchu. Navěsila jsem na ni bukové kostky, do kterých mi Petr provrtal dírky a taky plyšáky z dílny czpins, které jsem koupila na kreativním marketu v Praze...už bych se válela nejradši...

4HOME – {TERASA}...

sobota 22. července 2017

Realizace terasy a hlavně schodů z balkonu se stala skutečností...pravda, když dojel taťka, že za týden bude hotovo, těžko se mi tomu věřilo, ale zase mě přesvědčil o tom, že je kouzelník...z původního záměru osadit terasu dřevem sešlo, abychom se nebáli na ni postavit otevřené přenosné ohniště, bazének s vodou, neměli o ni strach, když budeme brousit, opalovat, natírat...pro cihly znonivky jsme si dojeli do cihelny do Šitbořic, jsou vysoce pálené, vhodné na místa, kde musí odolávat erozi, změnám počasí a teplot...tak pevně věříme, že nás bez úhony přežijí...hlavně mají rustikální neumělý povrch, ne jako pravidelnější betonové dlažby, kde jsem si mezi stovkou provedení nemohla vybrat...


1.den...

Počasí nám přeje, zatím žádné brněnské tropy, ale příjemných 20...Petr nanáší přes dům kýble jemného štěrku, holky ho nekontrolovatelně metají do stran, taťka kutá původní odvodňovací kanálek a já vařím a peču pro ty všechny brigádníky...



2.den...

Petr má nekončící prudkou sezónu v práci, taťku bolí zápěstí po přenosu těžkých cihel, holky dál pomáhají, seč jim síly stačí, a já běžím do lékárny pro obinadlo a postkytuju Veral gel...a další buchtu na plech...


3.den...

Cihly jsou na místě, dorovnávají se kraje, nerovnosti, ryje se díra pro odvodňovací trubku...taťkovi se blokují záda, když se po ránu „nahoře bez“ zapotí a ofoukne...poskytuju proviant v podobě spousty krabic vychlazeného pomerančového džusu, který ho, prý, vždycky (ne)bezpečně „nakopne“...


4.den...

Mohutně vyrušujeme náš, jinak vcelku mírumilovný, vnitroblok, když taťka svařuje díly na schodiště...v pauzách mezi vyvařováním a usměrňováním dětí odbíhám v Lucčiné spací pauze natírat nosníky a nařezané dřevěné části na schodnice a zábradlí...poté hodinu obvolávám stavebniny, abych zjistila, kde koupíme několik kousků odvodňovacích betonových kanálků...Hornbach i Bauhaus Brno tou dobou vykoupeni...cítím se vyždímaná jako těhule v šestém měsíci...

 

5.den...

Očekávám další blokádu zad či jiných částí těla, ale taťka (i já) zatím držíme pohromadě...stavbyvedoucí dokončuje odvodňovací kanálek, aby se potkal s drzou krysou, která se v krátkém momentu jeho zahradní nepřítomnosti vylezla vyvalit do trávy a pak div neprskala, když si ji dovolil vyrušit...schodiště připevněné, zábradlí též, klouzačka klouže, klaksony troubí...

 

6.den...

Poslední dodělávky zahrnují velkou magnetickou tabuli, co natřená tabulovkou, čeká už rok, až ji někdo pověsí a namaluje na ní první princeznu...mírně se ochladilo, ale to nás rozhodně neodradí od společného vítězného fota...


Další dny Petr vysypává jemný písek do spár, rovná terén a zasévá fotbalový trávník, přesouvá nezbytné harampádí pod schody, vyměňuje staré plexi výplně balkonů dole i v patře za dřevěné laťky, jako na novém schodišti, natírá prorezavělé kovové části...výsledný rustikální efekt je přesně podle našich představ...i když mi v hlavě stále rezonuje Petrova otázka o měsíce zpátky: „A prosim tě co se ti na té naší šedé, betonové, mechem zarostlé zámkovce nelíbí?!“

ZÁPISKY „MOM TO BE“ 3 {33. TÝDEN}...

středa 19. července 2017


Jen, co na začátku července elegantně zabalím na plánovaný čtrnáctidenní pobyt na Šumavu, hned zase věci vybalím do skříněk...Bára chytá neštovice...v období největší „drbivosti“ tu s námi naštěstí pobývá babička...pak odjede a my se z té izolovanosti začínáme drbat taky...za další dny chytáme všichni ponorku...holky se perou, mě panicky dochází, že mám deset kilo nahoře a za pár týdnů rodím, když se utrhnu od dětské pozornosti, čtu Gottland, výchovnou Nevýchovu, Všichni žijeme v blázinci psychiatra Radkina Honzáka, Hypnoporod a ocitám se v ještě větší depce...

...když se další týden Bára zastrupatí, jedu na neurologii pro doporučení na rehabilitace, na které mám čas se vmáčknout díky Petrovu pracovnímu volnu...Petr si blokuje krční páteř, když Báře aktivně předvádí, jak se dělá kotoul vzad...zahání to růžovým brufenem (lehce mu závidím, že to má čím rozehnat...)...o pár hodin později přijede ze squashe s naraženým žebrem...vypadá to, že se tu cíleně devastujeme...a to nás ještě čeká druhá, obávanější, neštovicová vlna...

...hrajeme si na psychicky odolné rodiče a hrotíme situace dál, když Petr nachystá Lucčiny dudlíky pro dudlíkovou vílu (Lucka ví, o co jde, protože Pepě vzala zoubková víla zoubek)...podstrčíme místo šestice posbíraných dudlíků čokoládové mince a bonbóny...Lucce září zrak...o pár hodin později nemůže odpoledne bez šidítka spát...a tak nespí...celé odpoledne je mimo z nevyspání a večer nám oznamuje, že víla vzala dudlíky a že spát opět nebude...usíná o půl desáté se mnou v posteli...a já se ráno probouzím se zablokovanou krční páteří...další dny probíhají podobně nespavě až na to, že to L. koření amokovými záchvaty naštvanosti...

...a David? Ten se nejspíš z těch vysilujících momentů a mé neurózy taky v břiše osype...na Ebay jsem mu pořídila několik šátků/bryndáků s krásnými motivy (pro vyhledání stačí zadat „baby kids burp feeding bibs saliva towel bandana“)

LUCISMY {1}...

neděle 16. července 2017


První slovní spojení začala vyluzovat už v roce a půl...ve dvou letech mluvila ve větách...za další týdny skloňovala...za pár dalších naskakovaly synonyma a slovní vyjádření nabraly na pestrosti...teď se nepřestáváme smát při každém jejím novém obratu, co vymyslí nebo si zmemorizuje od ostatních...je to malý technický humanista...

♥ Dělám L.dva culíky a ona poté prohlašuje: „Já sem ňáká kočka...mňau, mňau, mňau...“

♥ Povídáme si s L. o Davidovi v břiše a L. mimo mísu...“Mami, ty máš Lucku a tatínek má Báru...ve školce...“

♥ L. byla na zkoušku v jeslích Žirafka a kdykoli jdeme kolem, svěřuje se: „Tady sem byla...a pláčala sem...tatínek šel do pláce...a maminka byla u doktola...já sem byla moc smutná, víš...“ vždycky se mi sevře srdce, když mi ty svoje pocity umí říct v celých vyskloňovaných větách!!!

♥ L. před odchodem z domu vykoná svou velkou potřebu a jen, co vyjdeme na ulici, povídá důležitě a nahlas! prvnímu kolemjdoucímu (jakýsi cizí tatínek s kočárkem): „Já šem kakala...“

♥ Procházíme s L. kolem pána, který nadává psovi...“Azore, nehrabej, děláš bordel...“ Lucka po třech sekundách: „Mami, ten pejšek dělá boldel?“

♥ „Balu, pozor, já teď skočnu...“

♥ Já: „Na, Luci, dej si borůvky...“ Lucka: „Dám si vitamíny...“