Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

KULTURNÍME SE {SLADOVNA}...

sobota 30. dubna 2016


Písek mám odjakživa ráda, panuje tu pohodová atmosféra a teče tu řeka, která si mě ve středu měst vždycky získá. Budovu bývalé písecké sladovny citlivě opravili, nenašla jsem jedinou věc, která by byla rušivá, uvnitř je spousta trámů a překrásné výhledy na řeku a zvenku je objekt natřený podmanivou lahvově zelenou barvou. Tohle kulturně společenské centrum a tzv. galerie hrou je to nejlepší, co může ve městech vzniknout. Neuvěřitelně láká, rozvíjí a stmeluje. Strávily jsme tu ve čtyřech několik hodin a dostal nás odsud jen hlad. Výstavy a dění se průběžně mění a všechno je krásně originálně pojaté a neuvěřitelně fotogenické.


Nejvíc času jsme strávily v expozici Malá planeta, kde Bára obíhala jednotlivé dětské kuchyňky (hlavně japonskou) a připravovala nám ze surovin, co nakoupila „na trhu“, pokrmy…pak jsme si zahrály na hudební nástroje (babičku obzvlášť uklidnil buben, který si nejspíš pořídí na zahradu a bude plašit krtky), poválely jsme se na vacích v iglú, navštívily provizorní školu a při odchodu do dalšího patra se B. začala oblékat do místního folklórního šatstva a poletovala všudypřítomně kolem…

O něco níž jsme podnikly výpravu za osídlením Nového Zélandu, nechala jsem se strhnout a válela se v pěnové bažině s Bárou…bude z ní asi kormidelník na lodi…ale rozhodně hodně houpavé lodi…

V přízemí je stálá výstava obrazů od českých malířů dětských knížek a je tu kukaň, kde je lehátko a televize…právě běžel Pejsek s kočičkou…B. vlezla dovnitř, zula boty a nehla se dobrých pár minut…vylákala jsem ji jen na závěsnou houpačku a pizzu, ke které se pomalu schylovalo…

4HOME – {LÉKÁRNIČKA}...

úterý 26. dubna 2016


Naše obyváková komoda se plní holčičími věcmi, které zabraly už i lékárenskou přihrádku. A tak jsem objednala starou dřevěnou skříňku od paní z Kyjova a dala se do díla…umýt, natřít, natřít, natřít, vnitřek odekupážovat novými stylovými ubrousky z Ikey s dekorem pírek, lehce je přetřít naředěnou bílou barvu a setřít hned hadříkem, aby vzhled vypadal ledabyle a zastřeně, nalepit černý kříž, přilepit magnet, našroubovat úchytku a zavěsit na chodbu…trvalo to dlouho…na mě dlouho, jenže jsem zjistila, že s dětmi se natírat a kreativně dolaďovat rychle nedá…a tak si kradu momenty, kdy jsme v místnosti jen já, skříňka, barva a štětec…máme tolik medikamentů, že by to chtělo skříňky pomalu dvě!!

TAK ZASE ZA ROK {LUCKA}...

sobota 23. dubna 2016


Stejně jako Báru tady, tady a tady, chci každý rok fotit s fotkou z předchozího roku i Lucku. L. rámeček se svojí podobiznou moc nezajímal, spíš se zdálo, že se ho chce zbavit..aby mi tohle akční stvoření vydrželo na gauči, pustila jsem mu pohádku a pak na něj dělala opičky, aby mi věnovalo aspoň pár úsměvů...a ta liška jedna podšitá mi rámeček neustále házela dolů a pak se pro něj po hlavě skláněla div neslítla...byla to rychlovka, ale máme splněno...tak zase za rok...

ŽIDENICKÝ KARNEVAL…

středa 20. dubna 2016


V březnu se konal v Židenicích sousedský karneval, pořádaný Společenským centrem Karas , na které pěju chválu, kudy chodím. Je fajn mít za rohem tohle místo setkávání a všemožných akcí…výzdobu jsme se „sousedkami“ připravovaly několik týdnů předem a v samotný den jen nazdobily sál, který je o kousek dál…i když byl Petr zrovna na dva dny pryč, mohla jsem pomáhat, protože děti hlídala šumavská babička…za dvě hodiny jsem měla odrovnaná záda, protože jsem, jakožto nejvyšší maminka, navazovala girlandy ke stropním zářivkám…odpoledne jsem se snažila upéct tvarohového beránka na sdílené občerstvení, který letěl extra zdrcnutý do koše v doprovodu mého nadávání…musely stačit levandulové a makové bábovičky, co jsem pekla den předem (jako bych to tušila)…

Lucku jsem po cestě na karneval uspala obléklou ve vosím kostýmu za 49 kaček a mohla se věnovat svému stanovišti „poznej zvíře“…babička s Bárou, alias Šípkovou Růženkou, dorazily po odpoledním šlofíku a zarazily se v předsálí…Báře trvalo půl hodiny, než se vzpružila a odvážila se vkročit do dětského karnevalového šumu…pravda, děti vypadaly, jako by jim někdo podal doping ve vysoké dávce a nepřekvapilo mě, že to stydlivou B. zrovna nevtáhlo…spokojená se zdála naopak Lucka, která se po vydatném spánku přidružila do davu, popadla židličku a tlačila ji před sebou…když našla nakousnutý muffin, neváhala se posadit a hodovat…bude v Bářiném věku stejná nebo se mi prostě narodily opaky??


NA ŠUMAVĚ...

neděle 10. dubna 2016


…bylo šumavsky…nic tu nekvetlo…občas mžilo…když ale slunce svítilo, hřálo stejně jako v Brně…prožily jsme tu pár momentů, které stojí za záznam…klidně instantní…

Cesta z Brna utekla…nikde nestojíme v koloně…jedno dítě vždycky vzhůru…Bára po hodině a čtvrt zvrací…něco chytá do čepice…šikula malá..

Bára v autě v sedačce při jiné plánované výpravě, já ometám s Luckou v nosičce nánosy sněhu…B. brečí, skoro až hystericky…vzápětí lítostivě…nechce mi říct, co se děje…po chvíli z ní vyleze, že pláče, protože snížek taje…

Několik dní sněží, stavíme před domem sněhuláka a druhý den je z něho jen žlutá hromádka očůraná od psů…

Mamka peče mazanec…takhle si nás tu rozmazluje…nikdy se jich nepřejíme…obzvlášť Bára poslední týdny zásadně snídá to, co si sama namaže marmeládou…šikula velká…

Nakupuju ve zdejším bazaru v obr garáži tři věci…nízkou dětskou lavici, hnědý dřevěný rám s kýčovitým puzzle obrázkem, který plánuju nahradit zrcadlem, a starou, možná až moc otřískanou, koupelnovou skříňku, ze které hodlám za pomoci Petra vytvořit dětskou kuchyňku pro holky…vše smlouvám za krásných 170 Korun…tetelím se blahem, naplňuji mamce sklepní kóji a mám pocit, že tu nejsem naposledy…

…o týden později jsem tu zas, ale krásnou kovovou indrustriální stoličku mi mezitím prodali…není divu, měla jsem ji minule koupit za cenu, která byla i tak hluboko pod cenou…

…od popelnice tahám s pomocí mamky další stolek/skříňku…že by budoucí kuchyňka číslo 2?…Petr mě zabije…

Lucka doslova běhá za kočkou a ultrazvukově provokuje její sluch…

…když nepronásleduje kočku, stíhá mě…kdy tahle prokletá separační úzkost skončí??
Dva dny po sobě si užívám naprostý klid, minimum lidí, slunce a běžeckou stopu…další dny mě z přemíry pohybu pálí nohy i paže...

V noci spíme pospolu, občas mě B. drcne chodidlem do spánků, L. se dožaduje brzo-ranního kojení…druhý týden našeho pobytu se to vyostří a v noci se budím minimálně pětkrát…jednou abych přikryla Báru, která ve spánku metá salta…jindy abych nalezla Lucce ztracený dudlík nebo jí podala pití…každé ráno kolem šesté jsme vzhůru za doprovodu Bářiné věty „už je ráno…“ v závěru našeho pobytu Lucku po ránu a přes den odmítám nakojit a takhle to už zůstane! Amen!

Holky tu chytají virózu a pár dní jsou pěkně protivné…já to chytám taky, ale v jakési jiné formě, dva dny zaháním bolesti kloubů a svalů ibuprofenem a pak už má mamka naštěstí dovolenou a 99,99% činností přebírá za mě…DÍKY!

Říkám si, jak se Lucka na Šumavě pěkně rozběhala a nazouvám jí její první botky Superfitky, co jsem tu koupila od kamarádky... zkoušíme capkat zatím po bytě…neobejde se to bez hysterického řevu, a tak je má poprvé na nohách asi pět minut…na zahrádce je bere na milost a stávají se symbolem ke svobodnému běhání...

Strávíme krásný den v Písku ve Sladovně (o tom příště…) Už vím, jak vypadá Báry ideální den. Musíme jít na kafíčko, musíme si dát zmrzlinu, musíme strávit pár hodin v herně, pak si dát někde pizzu (B. dokonce dva kousky), musíme najít řeku a nakrmit kachny…a už vím, jak vypadá můj ideální den…musíme si dát kafíčko, musím zabavit děti s velkou podporou babičky, musíme prolézt pár Píseckých bazarů s nábytkem a cetkami a musím najít úplně zalezlý obchůdek, kde kupuju holkám bazarkový svetr s liškou, vyšisovanou mikinu s plachetničkami a roztomilé snové tričko se slonem…

I táta za námi dojel...razantně mi zakazuje převoz mých bazarových věcí, které se nám nevejdou do auta...jediná lavička se zmáčkla...

Jedeme na výlet do Kašperských hor, kde se Bára po výstupu z auta preventivně vyzvrací...následně si jdeme zakoupit něco na velikonoční trh, aby nás beránek nepokakal...Bára prstýnek a látkovou panenku na dokreslení, Lucka koníka na pokreslení, já dřevěné výlisky v podobě jelena, laně a lišky, babičce kupujeme keramickou mýdlenku a Petr bere za vděk upletené pomlázce, aby nás mohl všechny dovoleně zbít...

Bára sice s babičkou ochotně barví vajíčka a chystá chlebíčky, ale výprask pomlázkou naprosto sabotuje, zalézá pod peřinu a dělá, že tam není...i ta vejce jsem koledníkům musela rozdat já...






VŠEMI SMYSLY (JARO) {19}...

středa 6. dubna 2016


Letošní Velikonoce trávíme na Šumavě, já, L. a B. si tu užíváme 14 březnových dnů v rámci našeho ozdravného pobytu (jak jsem nazvala výměnu Brněnského prostředí za lehce svěžejší)…po týdnu tu chytáme všechny tři virózy různých příznaků…ha asi s přemíry čistého vzduchu…

Doma v Brně nám mezitím vyměnili okenní tabule a přiznaně doufáme, že se budou okna míň rosit a míň protopíme…Petr odklízí nábytek a „moje cerepetičky“, aby po dvou dnech zase vše uvedl do předchozího stavu…po skypu mi oznamuje, že vysál celý dům od sklepa až po podkroví…a že dostal virózu a lehl…

Jinak to u nás doma vypadá jarně…na vycházce jsem utrhla u cesty větev s drobnými fialovými plody, pověsila na ni čtyři ptáčky a ve starém demižonu z bazaru se na celou moji kompozici hezky dívám…snad ne sama…na klubka nejrůznějších provázků jsem položila svíčky a na pletivo zavěsila vpichovaný věnec, o kterém jsem už psala tady. Poslední dobou se u nás zabydlelo peří, to papírové tvoří konec ubrouskové koule zavěšené na okně…další peříčkový závěs jsem vyrobila v ukradených okamžicích a visí nad krbem…a největší jarní (možná celoroční) dekorace z klacku, peří a korálků visí na chodbě...Petr se celou procházku podivoval, jaký úsměv na mé tváři může vykouzlit pouhá kláda se seschlou kůrou, kterou jsem za chůze s radostí olupovala...a doma pak asi se stovkou přestávek tvořila...



Poslední dobou...

jsem se dívala: Jedno nedělní dopoledne jsem s Bárou a „jejím“ milovaným Kubou strávila v divadle Radost na Broučcích, bavila jsem se i já, a když jsem strnulé Báře cosi pošeptala, odehnala mě rukou, ať ji nic „nežíkám“...až tak ji to vzalo…a mě taky...ti broučci...
…………………………………………………
jsem ochutnala: „Zastávkový“ svařák. Na poslední akci jsem byla vítěz v počtu vypitých dvoudecek...ne, že by se závodilo...ranní kocovinu jsem ale zrovna nevyhrála...
…………………………………………………
poslouchám:  ticho v šumavských lesích při mých rádoby sprintech na běžkách...přerušovala jsem svůj „neběh“ velmi často a opravdu neslyšela, kromě svého hlubokého dechu, nic než šumění stromů...měla jsem si to nahrát na mp3 a pouštět si to na uklidněnou...
…………………………………………………
mi chybí: řekla bych, že víc pohybu...jsem jakási strnulá a čekám na restart
…………………………………………………
čtu: Doba jedová (hormony), Chlamydie, Přírodní léčba boreliózy…hm, jelikož mám pocit, že jedu už pár měsíců na jakýsi záložní motor, je čas se jarně vzpružit…objednávám ve velkém doplňky stravy a tinkturu na mojí „zasídlenou“ boreliózu
…………………………………………………
nemám ráda: jarní zmutované virózy, Lucky separační úzkost při mých odchodech kamkoli, svým způsobem i její roztomilé dudlání dudlíku mě irituje, Bářiny výkyvné nálady vzdoru a souznění měnící se cca dvacetkrát až stokrát za den, moje výkyvné nálady měnící se cca dvacetkrát až stokrát za den
…………………………………………………
mám ráda: naší Židenickou herničku, ve které jsme klidně každý den...zdejší program osvěžila večerní jóga bez dětí, pořádají se tu dětské bazary, senioři tu čtou dětem, chodíme na cvičeníčko, dílničky, zdravotní cvičení nebo si jen pohrát do společnosti těch, kterým doma už taky lezou děti po hlavě…a náš komunitní karneval byl jedničkový…jen vína bylo málo
a taky jednu fyzioterapeutku v Rašínových lázních, co mi poprvé provedla vpich suchou jehlou a uvolňovala mi po šest týdnů bolavá záda

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {65}...

sobota 2. dubna 2016


Byla to bitva veliká...
...polštářová...
Nikdo se nezranil a nikdo ani nevyhrál...
A taky nikdo nechtěl přestat...