PROMĚNA PRO MĚ (N) – {DĚTSKÁ ŽIDLIČKA}...

Stála tam takhle u taťky ve sklepě, celá pomačkaná, rozkývaná, od barevných skvrn...zaplesalo mi nad ní srdce...mám dojem, že se s ní táta loučil s dojetím...nevím, na co si teď bude stoupat, když bude potřebovat vyměnit žárovky...každopádně jsem mu slíbila, že ji zrestauruju za něj a že ji budou holky používat a že se u nás bude skvěle vyjímat a že ji prostě nutně potřebuju a že....takže: Petr mi zatmelil odchlípnutou část sedáku, já židličku během jednoho odpoledne s holkama na zahradě přešmirgovala a pak jsem ji přetřela bílým Balakrylem, který jsem hned stírala hadrem...výsledkem je židlička alá vintage, hodí se k nám (všem, hlavně ke mně), holky na ní sedají rády, Petr ji možná zužitkuje i na nějaké ty žárovky a konečně vystrnadila tu kovovou náhražku od Vietnamců...té se totiž po jednom z Lucčiných akrobatických náletů propadlo dno chvíli před dokončením náhradnice...jako by(ch) to tušila...

Látkovou panenku darovala Báře moje mamka...je ručně šitá jakousi šikovnou paní. Jediná panenčina nevýhoda je, že nám jaksi pelichá a ztrácí svou bohatou kštici...i přes to, že ustavičně vysávám vlasy, si Bára prosadila, že v obýváku trochu pobude, protože by jí nahoře bylo smutno...tak tak...ještě, že si Barča přeje k Ježíškovi vysavač...prý růžový...