Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {70}...

sobota 30. července 2016


Poslední dobou mi hodně chybí naše šumavské lesy...
poznám, když jsem „doma“ už podle jejich vůně...
při posledním výjezdu k našim jsme se po 8!! letech vypravili na rozhlednu Javorník...
...tentokrát s Bárou i Luckou...
asi jim lesy v Brněnském centru taky chybí, promění se v nich totiž v ty nejhodnější bytosti...
stačí jim kus trávy, šišky, klacky a houby...taky občas nějaká nenechavá moucha, či komár...
...a když v blízkosti prodávají i nanuky, Bára je bytost v jiné dimenzi...


DORT MÍŠA...

neděle 24. července 2016


Začaly prázdniny a Bára je bez školky dost akční (zato mně se ta akčnost kamsi vytratila)...když už zkoukne pohádky, složí pár skládanek, namaluje dostatek obrázků, dostatečně potrápí svou sestru, drtí, že jdeme něco péct. Obleče si novou zástěrku, co jsem ji ručně spíchla z jakýchsi starých kraťasů a čeká, že recept vymyslím prakticky okamžitě...takže jdu okamžitě něco vygooglit a většinou pomůže zadat primu fresh, kde je u každého lákavého receptu i odkaz na jeho stvořitele...

I když nanuka Míšu moc nemusím, tak tenhle dort se mi líbil už podle obrázku, a tak jsme hodinu šlehaly bílky, poctivých 7 minut šlehaly žloutky s cukrem do světlé pěny. Tentokrát jsem to nepodcenila, aby z toho mikro množství všeho těsto vůbec vyskočilo. Závěrečná fáze promazávání dortu a polévání čokoládou se neobešla bez brečící Lucie, která chtěla v tomto důležitém momentu na linku, aby se v díle tradičně pošťourala nenechavou rukou...Petr byl naštěstí poblíž a v děsivém amoku ji pro jistotu odtáhl do druhého patra...ráno jsme snědly ve třech půlku dortu!




Dort Míša

Těsto:
4 vejce
4 vrchovaté lžíce cukru
2 lžíce oleje
4 vrchovaté lžíce polohrubé mouky
1 lžička prášku do pečiva
2 rovné lžíce kakaa



Krém:
150 g másla
750 g tvarohu
150 g moučkového cukru



Poleva:
60 g kvalitní hořké čokolády
50 g másla
1,5 lžíce mléka
1 lžíce moučkového cukru



Postup:
Oddělte žloutky od bílků. Žloutky s polovinou cukru vyšlehejte do světlé pěny (trvá to cca 5-7 minut) a do ní zamíchejte olej. Z bílků vyšlehejte tuhý sníh a zašlehejte do něj zbylý cukr.

Smíchejte mouku, prášek do pečiva a kakao a po částech a na střídačku s vyšlehaným sněhem ho vmíchávejte do žloutkové pěny. Těsto nalijte do dortové formy (vymazané a vysypané) a vložte do vyhřáté trouby.
Pečte asi 15-20 minut na 180°.
Po upečení nechte vychladnout.

Krém:
Změklé máslo vyšlehejte s moučkovým cukem. Následně po lžičkách zašlehávejte všechen tvaroh.
Piškotový korpus jednou prokrojte a navrstvěte polovinu krému. Přiklopte druhou částí piškotu, navrch dejte zbylý krém, uhlaďte a nechte asi hodinu vychladit v lednici.

Poleva:
Máslo si rozpusťte v mikrovlnce (případně ve vodní lázni), přidejte nalámanou čokoládu a rozmíchejte v hladkou hmotu. Přidejte lžíci a půl mléka a míchejte, dokud se všechno mléko nespojí s čokoládou. Trik s mlékem se dělá proto, že je po něm čokoláda hladká a při krájení se neláme.

Pokud jste použili hořkou čokoládu (nad 50% kakaa) vmíchejte do směsi jednu lžíci moučkového cukru. Pokud jste použili čokoládu na vaření, doslazovat nemusíte, tato čokoláda je sladká dost.

Polevu nalijete na horní vrstvu tvarohového krému a stejnoměrně rozetřete po celém moučníku, na pár místech nechte stéct. Pracujte rychle, protože poleva tuhne rychle. Nechte odležet v lednici nejlépe do druhého dne. Já jsem steklou a zatuhlou polevu seškrabala z tácu a dozdobila jí ještě vršek dortu.

PROMĚNA PRO MĚ(N) {ROSTOUCÍ METRY}...

čtvrtek 21. července 2016


Nejdřív jsme růst holek zaznamenávali tužkou na futra, pak se tužka smázla, pak jsme nezaznamenávali nic...pak měla Bára už tři a čtvrt roku a Lucka rok a teprve pak jsem vyrobila rostoucí metry... všechno jsem prostě nechávala „na pak“...

Petr mi z Hornbachu přivezl dvě přírodní plaňky, já je natřela na bílo, přilepila na ně krejčovské metry v amerických „inches“ (prostě jsem nesehnala metr, který by metricky čísloval správně od spodu nahoru, aniž by byl vzhůru nohama, z druhé strany byly palce aspoň vodorovně, takže jsem k nim naměřené cm připsala). Fotky holkek mi P. vytiskl na obyčejný papír, takže je stačilo k dřevu přilepit.

Oba dva metry visí mezi ložnicí a dětským pokojem a už jsme dlouho nic nezaznamenali, takže jdu na to...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {69}...

pondělí 18. července 2016


S dědou u vodní nádrže Větřkovice...
říkáme tomu přehrada...
je tu krásná retro atmosféra a vždycky si tu představuju Petra jako malého kluka...
Bára do vody vlezla pozvolna a než se svlékla celá, musela si nejdřív pro jistotu namočit spodní prádlo...
Lucka omrkla situaci a začala se soukat ze šatečků rovnou bez dlouhých řečí...
myslím, že by tu holky mohly zůstat navěky jako hejna kaprů, než je někdo vyloví...
bahnily se v nánosech drobných kamínků a cákaly na sebe...
domů se jim vůbec nechtělo...
a nám vlastně taky ne...


SOUROZENECKÁ {ZOO HLUBOKÁ NAD VLTAVOU}...

sobota 16. července 2016


Byla to nutná zastávka po cestě Brno – Vimperk...

holky spaly ani ne třetinu cesty a pak se vrtěly v sedačkách...

venku asi 30 ve stínu, klimatizace blbla (asi z toho vedra), já měla ve dvě obří hlad, protože jsem se nestihla naobědvat, zvířata zalezlá ve stínu nebo pod vodou...uspokojil mě pohled na krotkou lišku, krotké kozy, dovádivou vydru, se kterou jsem měla chuť vyměnit její bazének za svou souš, lepší klima při kratší procházce expozicí „český les“ a funkční klimatizace ve vzdálené restauraci, kde jsem své pocení podpořila porcí vepřových výpečků se špenátem a bramborovým knedlíkem...

Báru málem uštkla šedá, zpočátku přátelsky vyhlížející, husa. Čápa i páva jsme vyplašili...Lucka si zopákla zvuky zvířat, takže jsme celou procházku poslouchali íáíá, bébé, mémé, haf haf (i když jsme psa nepotkaly)...

Zážitek to byl, myslím, veliký pro všechny zúčastněné osoby (i zvěř!)

OKOLO TŘEBONĚ PODRUHÉ...

pondělí 11. července 2016


Jako bychom tam byli poprvé, i když už podruhé.
Stejné místo, ale jiná skupina a naprosto jiná dovolená... Chalupa jako z pohádky se vůbec nezměnila, pořád stojí a je snad ještě pohádkovější. Letos jsme vyrazili chytře už na začátku června, takže jsme se vyhli krvežíznivým komářím útokům a taky hejnu cyklistů...nevyhli jsme se ale solidní dešťové průtrži, která nás zasáhla u Staňkovského rybníka právě před dveřmi zadýmené hospody. Asi byla otevřená jen ta, protože tu na českou klasiku přišlo docela dost zmáčených výletníků. Naše všudypřítomná drobotina zabrala půlku prostoru a byla slyšet asi až do Rakouska, a protože déšť neustával dle spacího harmonogramu našich hyperaktivních dítek, museli jsme opláštěnkovaní vyrazit zpátky k chalupě. Nakonec to byla docela příjemná vyjížďka, nikdo nebrečel, žaludky naplněné, les v romanticky mlžném oparu, my v igelitech taky krásně zapaření...pršet přestalo pár metrů od cíle...

Druhý den lilo pro změnu od rána, takže jsme, pod heslem „pro děti vše“, dobrovolně vyrazili do Budějovic do dětské herny. Nakonec to na nás nezanechalo stopy, protože skupiny asi sta hučících školkových dětí právě odcházely a my to s našimi dětmi mohli adrenalinově „rozjet“ ....hlavně na ležících vacích, co se s námi válely po celé herně...

Sobotní program vyšel asi nejpoetičtěji...po pár kilometrech na kole jsme zastavili u hájenky, kde k naší radosti čepovali pivo, kofolu a prodávali nanuky...k nákupu jsme zdarma dostali silonové tetované návleky na končetiny, nalepovací kníry a obočí...že to způsobí tolik dětského přeštěstí u našich drahých poloviček, jsme ani nedoufaly...naopak děti byly dospěle v klidu, skákaly na trampolíně a lapaly klíšťata v trávě...piva se vypilo víc než moc a nohy lehce ztěžkly, ale do 1. cíle jsme dorazili bez zlomenin. Děti se potěšily ve zvířecí oboře a pak u jezírka v blízké hospůdce, kde jsme se krásně, někteří tříchodově, najedli a doplnili pivní hladinku...náš skupinový lékař se specializací na chirurgii ruky/nohy vyšetřil kulhající obsluhu a omluvil tak případnou hlučnost našeho bytí a vyplašené ryby v jezírku...

....a ty večery...na blízkém hřišti s pivem...u ohně...se špekáčky...se sebou samými...a dohromady...se skleničkou vína...či piva...v družných hovorech o alternativních a kontroverzních tématech...a o obyčejných věcech...rozhodně ne o ničem...zopákla bych to hned, klidně na jiném, ale i stejném místě..a se stejnými lidmi...





...a u magické studny s magickou pumpou...pro děti magnet...

PIKNIK NA KRAVÍ HOŘE 3...

čtvrtek 7. července 2016


V piknikování začínáme být po těch letech mistryně. Tady, tady a tady.

Kraví hora vyhrává na celé čáře...je tu prostě hezky a dají se tu najít příjemná zákoutí pod stromy, kde nás nikdo neruší. Letos je nás rekordně nejvíc a to i na pravidelných cvičeních s kočárky. Až začneme kolektivně chodit i na večerní akce „vína bez dětí“, zabereme nejspíš celou hospodu.

Na tomhle pikniku mi Lucka většinu času prospala a Bára školkovala, takže jsem měla sólo chvilku na focení a zachycování detailů, což začíná být můj koníček:)

Jídlo bylo jako vždycky famózní a protože nezvládnu nikdy ochutnat všechno, bez okolků jsem si v závěru do svého drátěného košíku přibalila zbylé vzorky.

Věřím, že letos to rozhodně nebyl poslední piknik!


SOUROZENECKÁ {ZAHRADNÍ VÍLY}...

sobota 2. července 2016


Jak jde o vodu, není holky na zahradě ani slyšet...
což se stává vždycky, když kápnou na bezva činnost, kterou se mnou nechtějí sdílet, abych jí náhodou nezatrhla...
Bára má nudnou zálibu v zalévání kytek...
Lucka spatřuje to pravé adrenalinové kouzlo v zalévání sebe sama...
Naposledy na ní nezůstal kousek nitě suchý a připomněla mi film S tebou mě baví svět...
...když přičvachtala za mnou, taky ji crčela voda z bačkůrek...