Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {VÝVĚSNÍ ŠTÍT}...

pondělí 30. května 2016


Je u mě pravidlem, že kdykoli sháním něco konkrétního, často si domů odnáším úplně něco jiného...samozřejmě taky naprosto potřebného!...při poslední návštěvě výkupu druhotných surovin jsem sice nesehnala přenosné ohniště, ale zato jsem vylovila z obrovské kovové přepravky sedmikilový vývěsní štít se zašlým a oloupaným nápisem KOSMETIKA...i když máme výkup ve vedlejší ulici, pro jistotu jsem si druhý den pro odloženou nezbytnost zajela autem (tušila jsem, že bych mohla „vylovit“ ještě další poklady) ...se štítem a smaltovou mísou, dohromady za 70 korun, jsem spokojeně odjížděla.

Petr mi „kosmetiku“ zbrousil ještě, než jsem ceduli stihla vyfotit...už tuší dopředu, co bude třeba...:) a za poslední týdny ho za tuto předvídavou akčnost málo chválím a musím to napravit...Ceduli pak stačilo přetřít tabulovou barvou a vykouzlit permanentní bílou fixou nápis ve stejném fontu, jako je na lavici a našich dřevěných komodách, který odpovídá umístění nad vchodem ven...naše zahrada skoro v centru Brna v jednom z vnitrobloků sice není „secret“, ale představovat si to klidně můžu...

A ty pavučiny nad cedulí vymetu...až se mi bude chtít...někdy...


TAK JDE ČAS {44}...

pátek 27. května 2016


Bářino tiramisu
Lucčin chlíveček aneb za každou cenu „já sama“
Kdyby někdo potřeboval „pár“ korálků, dejte vědět
No mohla jsem tam ty capáčky nechat??
Asi rok jsem pro tyhle háčky hledala místo, až se to nakonec vykrystalizovalo
A taky skončilo období hledání několika nástěnných lamp...přichází etapa hledání lamp závěsných
Takhle to u nás vypadá každý den cca stokrát za den...pro napravení reputace bych ráda upozornila, že na stole je opravdu upečená bábovka...
...a tohle je další duo banán – kakao...
...a i když doma chaos s chutí nakupuji...tady košilový úlovek od Ani z Pietra Filipi za 49Kč

Z BAZARU {BRÝLE}...

středa 25. května 2016


Mám slabost pro brýle...kromě toho pro zmrzlinu, čokoládu, moje děti, mého muže, slevy, bazary, blešáky, oprýskaný nábytek, „domácí zahnízďování“...hmmmm, mám hodně slabostí, zdá se...všechno začalo mojí pubertální krátkozrakostí a mžouravostí do dálky...moje první brýle byly nenápadně oválné s lehkou ozdobou na nosníku...od té doby uplynulo mnoho let a od nenápadnosti jsem se přesunula k extravagantním kouskům co do barevnosti a tvaru...protože mě to začalo bavit a nevěděla jsem, kam se po gymplu vrtnout, zkusila jsem svoji zálibu ve střídání obrouček profesionalizovat na brněnské optometrii...dodnes nevím, jak jsem udělala přijímačky z hrůzného tria chemie/fyzika/biologie, ale asi bylo mým osudem se z Šumavských lesů  přesunout do Brněnských luhů a hájů...v optice jsem vydržela po škole pracovat jen necelé dva roky a lidem pomáhala rozsvítit obličej spoustou originálních obrub, pak jsem ale zdrhla neopticky, ale prozíravě, brigádničit do Kanady, abych se vrátila na místo, kde jsem o dost víc uplatnila milovanou angličtinu...

...brýlí se mi nastřádalo za ty roky hodně, ale teď se mi nejlíp nosí plastové obroučky, které jakž takž odolávají dětským (ne)čekaným výpadům a nenechavým rukám...

...černo-hnědé obroučky jsem koupila za 60 Korun na tradičním bazárku v Husitském kostele asi pět minut od domu a ty úplně nejnovější na burze u Letovického zámku...usmlouvala jsem je za 150 Korun, i když byly úplně nové a věřím, že stejné nikde nepotkám...a když jo, zajdu s nimi na kafe...

...pokaždé si říkám, že už jsou to ty poslední...ale je to blbost, mám pro ně přece slabost...

...jo a ten Malý princ, na kterém moje plastovky fotím, je taky z bazaru...pán mi dal knížku za stejnou cenu, za jakou se prodávala v roce 1989...22 Kčs...tohle prostě miluju...


PYŽAMOVÁ PÁRTY...

pondělí 23. května 2016


Na konci dubna jsme byli pozvaní na další z narozeninových oslav už pětileté Elinky...loni ve šmoulím, tentokrát jsme se měli obléct do pyžam...přišel Klaun, vyráběli jsme balónková zvířata, můj pes nevypadal jako pes, snědla jsem tři kousky dortu a jeden dojedla za Báru, víno nám poctivě dolévali...až moc... hluk byl všudypřítomný, B. byla dvě a půl hodiny klasicky zaražená a vše pozorovala z bezpečí židle a s miskou křupek na klíně, L. spala a když se probrala, klasicky se začlenila do davu, stavěla lego, klouzala na skluzavce, pouštěla Heliem naplněné balónky ke stropu a čekala, až ji je někdo zase podá....říkala jsem hostitelce, že by měla dělat oslavy na zakázku...protočila unavené oči, pohladila své potřetí těhotné bříško a řekla, že nikdy a tohle bylo naposled! Vypadá to, že příště to bude skromnější bez Klauna i malířky obličejů, ale nepochybuju, že to bude stejně tématicky promyšlené a do detailu dotažené...děkujeme za pozvání!

4HOME – {NÁSTĚNKA}...

čtvrtek 19. května 2016


Nad budoucí podobou nástěnky v dětském pokoji jsem bádala docela dlouho. Nejdřív jsem vymyslela celokorkové zádveří, jenže z obavy připínáčků, válejících se občasně bezprizorně po zemi, jsem to změnila na ocelová lanka...a ty jsem po pár týdnech pinterestového hledání vyčenžovala za provázkový diamant...

Našla jsem si vhodný diamant, předkreslila si obrázek a pak si tužkou a lepenkou na zdi orientačně zaznačila místa spojů a budoucích hřebíků. Petr protestoval, že to chce šrouby, ale já mu umanutě přistrkovala hrst silných hřebíků, co jsem v nedalekém kovoshopu s péčí obstarala...na obrázky holek snad nebude potřeba takové „držnosti“ (dokud se na to nezavěsí samy)...nejdřív jsem natahovala cik cak černou šňůru, ale ještě než mi došla, jsem si říkala, že je to na bílé zdi až moc kontrastní a že tolik nevyniknou Bářiny malířské skvosty (a že se jich hromadí)...při dalším uspávání Lucky jsem vlezla do kovoprodejny i s kočárkem a zakoupila dostatečně dlouhý béžový provázek...kdyby to robil Petr, přesně by si naměřil délku, ale mě to vyšlo zas jen o malý fousek...jako vždycky u všeho...

Diamantový závěs jsem přesunula od přebalováku...Lucka už ho stejně akčně naháněla a silou rvala k sobě dolů...a tak se tam spolu s nástěnkou tak pěkně doplňují...ještě mi chybí diamantový šperk, abych ladila i já...


LUCKA ROK A 1. ČTVRTLETKA...

pondělí 16. května 2016


...nevím, co děláme jako rodiče jinak než u Báry...geny stejné, prostředí stejné, přístup stejný...jiná je Lucka...první amoková prekérní situace je zaznamenána v jejích 13-ti a půl měsících po cestě z hřiště, se kterou L. důrazně nesouhlasí a medailově to dává najevo...na hřišti u ní jde vůbec o život...Bára skluzavku poprvé splula o týdny později a bylo vidno, že se jí tajil dech...Lucka se dere přes ostatní děti, které ji převyšují o metr, zasedne a jede, až nestíhám od schůdků dobíhat, abych zabránila jejímu závěrečnému vymrštění, což by jí pravděpodobně vůbec nevadilo...soudě podle pádů ze sedátka u vany, zaplutí pod vodu, vynoření se a opětovné návrácení se zpět na proradné sedátko...to vše, jako by nic...

...když si po prvních krůčcích v roce se mnou za ruku začala být svým pohybem jistá (cca 2 procházky), naprosto přestala mou záchrannou paži potřebovat a rázuje si, kam uzná ona za vhodné...při směrování se vzteká...

...miluje lezení po stolech a to ať je kdekoli...s pomocí stolu vyleze až na linku nebo parapet, kde Bára snad nebyla nikdy...stejně přitažlivé jsou schody...před pár dny po nich alespoň vylézala, teď to bere po dvou a přidržuje se zábradlí, jako starší sestra...pořád si říkám, že některé děti ani nechodí a že je to na mě, absolutně nepřipravenou na tak akční dítě, dost hrrr...

...tuhle vylezla ve třetím patře po toaletce až na linku, sedla si do dřezu a pustila vodu...trochu ji odradily mokré punčocháče a důrazně žádala jejich výměnu...než stihnu otřít kápanec od polévky na stole ubrouskem, který mám o deset cm dál, Lucka už ho hbitě rozmazává po stole...

...Bára v kočárku skoro nepotřebovala pásy...Lucka se z nich kroutí tak usilovně, až ji modrá žilka na krku...

Tak tolik k její zarputilosti...kromě své hbitosti oplývá taky ...

...zvídavostí...hodně jí baví kostky, skládačky, lego duplo, houpání téměř do loopingu, horolezectví bez lana...

Miluje hřiště a pobyt venku, když otevřu dveře do chodby, přisouvá mi čepici a svoje boty...vyloženě se těší, až půjdeme pro Báru do školky...

Spí pořád dvakrát denně a vzhledem k tomu, že míváme budíčky i před šestou, tak usíná i v devět dopoledne...

Kojení jsem utla krátce před jejím 14. měsícem a s mojí velkou úlevou to přijala víceméně s větším klidem než já...

Uspáváme mezi 20. a 21. hodinou a momentálně jsme ve fázi urychlení celého procesu...v němž vyniká víc Petr, mně se nedaří vzdálit se, dokud nespí...

V necelých 15. Měsících ji poprvé posazujeme na nočník, zatím jen ráno na velice pravděpodobný „bobek“...o pár dnů později si na něj sedá zásadně oblečená a s plenkou...

Slovní zásoba je omezená na výrazy – hap hap (štěkot psa), není, máma, táta, houpa (houpat), baf, bé, né, pápá....často na všechno dělá různou intonací héééé, hmmm, hááá...Petr se takto dorozumíval prý až do dvou let...hééééé béééé:(

Stále usilovně dudlá...a je to drobek váhově i výškově...

I Báře bylo jednou 15.měsíců...ale to už je tak dávno...



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {66}...

pátek 13. května 2016


Osazujeme truhlíky na parapety a holky mě u toho nemůžou nechat samotnou...
Tuhle přistrčí lopatkou trochu hlíny...
Tuhle něco málo rozsypou na trávu...
Tuhle zas rozhrábnou už zasazené rostliny...
Trochu se porýpou rukama v hlíně...
Na fotkách se bezstarostně usmíváme, ale chvílemi to bylo se všemi těmi lopatkami až životu nebezpečné...
...o tom trpaslíkovi, co se hemží za mnou a kterého nemám v úmyslu zašlápnout, vím, jen se tvářím, že nevím...
...v průběhu zvyšuji tempo, abych to sázení s boží mocí a pomocí pomocníků dokončila do soumraku...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {LAVICE S HVĚZDAMI}...

úterý 10. května 2016


Tuhle nízkou lavičku jsem sehnala za 50 Korun v jednom bazaru na Šumavě. Ve velkém hangáru, plného harampádí (dovezeného převážně od německých kontejnerů), prodává nehezká paní v teplém vaťáku s cigárem u pusy a těžší kousky nábytku za ní tahá stejně ošuntělý chlapík se zažloutlými prsty, oděný do cigaretového kouře...a vaťáku číslo 2...i přes celkové vzezření „prodejny“ a obou individuí sem jezdím ráda, protože odtud vždycky něco přivezu...a vždycky smlouvám cenu...

Lavička je dřevěná, jen horní deska je z lamina. Původní černo hnědou barvu jsem přetřela a horní desku přelepila samolepící fólií, která se dá kdykoli vyměnit. Mám z ní radost, protože když se nás u nás sejde víc, každý si má aspoň kam sednout.


BÁRISMY {13}...

středa 4. května 2016


♥ Petr při uspávání Báry zívne a naše dcera reaguje ihned: „Tatínku jestli zíveš, tak běž hned do postele!“ Petr ochotně zaleze pod peřinu a Bára opět konstatuje: „Tati ještě ne...ještě nemůžeš, nejsi nahatý...“

♥ Čistím si zuby během dne: „Maminko proč si čistíš zoubky, vždyť ještě nejsi v pyžámku...“

♥ Bára se na velikonoční pondělí schovává do postele pod přehoz…koledníci ji najdou, Bára se celkem nebrání a leží dál…po jejich odchodu otráveně prohlašuje: „Sem se zavžela do pokoje a měla sem tu klid…“

♥ Bára v Kauflandu Petrovi oznamuje: „Tati já chci tahle červená jabka...jako má Sněhurka...“ a následně: „A nejsou otrávené, že ne?“ věřím, že při její hlasitosti ji slyšelo půl obchodu...

♥ B. konzumuje koláč k snídani, tak jí radostně povídám: „Baru, ty si teda dáváš do nosu“...“Neeee mami, já si dávám do pusy...“

♥ B. bojuje s Petrem (drakem) a povídá: „Tati ty budeš dlak a já tě zabiju jo?“...demonstrativně máchne mečem...“Tati, umři!!!“

♥ „Maminko, já jsem to lízátko už trošičku olízala...“

♥ Na procházce vidíme malé štěně, které prolezlo ven dírou v plotě...“Mami proč jde ten pejsek ven?“ „No všichni chtějí jít ven, i pejsci...“ „Asi bude taky sbírat kytičky že?“ (Pro nezasvěcené Bára nedávno prohlásila, že bude zahradnice...kytky vydrží sbírat i dvě hodiny v kuse bez větší pauzy a když očeše všechny zatravněné plochy kolem hřiště, prohlásí, že by chtěla ještě sbírat kytičky...“

♥ Bára po snídani: „Tak a všichni trpaslíci mi odešli do práce...“ ...poslední měsíc dost ujíždí na Sněhurce...

♥ V Adršpachu: „Baru, na co máš ten klacek?“...“Já číhám na vlka v lese...“....po chvíli neúspěšného číhaní Bára povídá: „Tati a žije ještě ten vlk?“