Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

Z BAZARU {RAZÍTKA ČÍSLICE}...

středa 30. března 2016


Objednala jsem si od jedné paní z Kyjova starou lékárničku a spolu s ní mi dorazila i omšelá krabička číslicových razítek...jak já mám tyhle letité poklady ráda...nevím, kdy budu schopná lékárničku zprovoznit, tzn. několikrát natřít a možná odekupážovat...a taky nevím, kdy dojde řada na razítkování číslicemi...ale vím, že to nastane...a ne jednou...


SOUROZENECKÁ {S ARTEM V ŠUMPERKU}...

neděle 27. března 2016


Jak jde o zvířata, jsou holky spojenci...
Jedna nahání, druhá na nebohé stvoření číhá...
Naštěstí je Art v klidu a když už toho má dost, prostě odleze stranou a dělá, že se schovává...
Vyfotila jsem jednu klidnou chvilku, kdy nikdo nikoho nehoní, nezlobí, netahá ani nečíhá...
Holky si vychutnávají vzácnou soletku a ta je momentálně přednější...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PODLOŽKY NA KRESLENÍ}...

čtvrtek 24. března 2016


Dvě podložky na psaní nám věnovaly neteře, které dělaly průvan ve svých pokojích a pár věcí se rozhodly postrádat. Na pestrobarevné dětské obrázky moc nejsem (i když nic proti Krtečkovi). Jeho přítomnost nahradily rodinné fotky, které jsem poskládala do koláže s pomocí tohohle webu. Myslím, že ho nevyužívám naposledy, koláže jakéhokoli druhu mám ráda asi odjakživa a vždycky se těžko rozhoduju, které fotky vybrat, vytisknout, použít...tahle varianta instantního nahuštění mi dokonale vyhovuje...


JAK JSEM PROKÁVOVALA MATEŘSKOU {KRAVÁLNA}...

pondělí 21. března 2016


Kavárnu, s výstižným názvem Kraválna, máme kousek od domu, a možná proto jsme tu strávili hezké chvilky už mockrát. Podotýkám, že tu kravál nebyl vůbec...dětský koutek je skoro stejně velký jako prostor pro sezení, odkud je vidět na celou plochu herny, snad možná kromě klouzaček do kuliček, kam možná leckterá máma radši ani dohlídnout nechce.

Mají tu výbornou kávu, něco malého k snědku, taky zmrzlinu a případné příkrmy pro zapomnětlivé matky, jako jsem někdy já. Když svítí zrovna sluníčko a jsme tu dopoledne, krásně přes velká okna hřeje....velké ilustrace na zdech vypadají zpočátku jako dílo rozvášněného sprejera, ale po delším zakoukání jsou obrázky milé, vtipné a nápadité...

Je tu prostě dobře, obsluha milá, v létě se dá sedět i venku na paletách pod slunečníky a děti se můžou porýpat v písku nebo sklouznout na skluzavce...

BÁRISMY {12}...

pátek 18. března 2016


♥ Bára se ráno v koupelně dívá na můj holicí strojek a ptá se zamyšleně Petra: „A tati, co se tím řeže? Vlasy nebo nohy?“

♥ Bára jde s babičkou za ruku z obchodu, v ruce si nese jogurt a povídá: „Babičko, já už mám na ten jodurt chuť...jako vlk na Karkulku...“

♥ Babička při prohlížení knížky: „Baru tady je princezna s labutí.“ Bára: „To je husa babi.“

♥ Bára ovazuje Petrovi kolem krku červený šáte(če)k a promlouvá k němu: „Nezlob mě, ty šátečku, nebo tě rozvážu!“

♥ „Tati, pojď, budeme dělat srandosti...“

♥ Bára venku při procházce ztratila prsten (údajně Arabelin)...po cestě zpátky domů mi povídá: „Maminko, kde je ten prsten?“ Já káravě a bez špetky fantazie: „Nevím, Baru, ztratil se...musíš si tyhle věci hlídat...“ Bára: „To ho, mami, asi vzal Blekota, víš?“ jaktože mi to nebylo hned jasné???

♥ Po cestě ze školky...já: „Baru a na co jste si dneska ve školce hráli?“ Bára: „Na holčičky a kluky...“ Já: „Vážně? A jak se to hraje?“ Bára: „No jako v Ať žijí duchové...“

♥ Bára mi na hlavu věší závoje, kapesníky a korále a já pravím: „Baru to budu vypadat jako strašidlo ne?“ a Bára praví: „Maaamiii, ty můžeš být ale i princezna, víš?!“ teď už to teda vím...

♥ Bára se mazlí s plyšovým růžovým prasátkem a já na to: „A Baru, jak se jmenuje to prasátko?“ Bára: „Jmenuje se čuně.“


4HOME – {HOLČIČÍ STOLY}...

úterý 15. března 2016


V jednom týdnu to všechno začalo...Lucka si najednou začala všímat, co Bára na konferenčním stole maluje, s čím si hraje a snažila se k tomu dostat...během několika dní zrychlila ve vstávání a cupitání kolem stolu a pak jsem jen poslouchala...“maaaamiii, Lucka mi to bere“....“maaamiii, Lucka mi to trhá“....pak už přišly povely jako na psa...“Luuuciiii nesmíš...“

Po týdnu takových výkřiků jsem byla lehce ukřičená a zoufalá já a začala jsem instinktivně hledat po bazarech (internetových, na kamenné nebyl čas) dětský vysoký stůl...trn z paty mi vytrhl Petr, který si vzpomněl na svůj starý školní stůl u rodičů...ti nebyli proti a darovali nám rovnou ještě druhý identický...oba jsou krásně úzké, takže nezabírají místo...trochu jsem je znovu rozsvítila bílým nátěrem...mají 4 šuplíky, které jsem neváhala odekupážovat ubrouskovou technikou (stejnou technikou a ubrouskem, jako je na šuplících pod postelemi) a vyměnila jsem taky úchytky...nějak se nemůžu odpoutat od starých retro keramických...

Jeden stůl máme dole v obýváku a druhý pak nahoře v dětském pokoji...Bára na nich během chvilky udělá takový binec, že není vidět cm stolu, ale účel to plní dokonale...Lucka kramaří sice šuplíky, ale nahoru se prostě nedostane...zatím...


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {64}...

sobota 12. března 2016


Stihli to, ještě než začala obleva...
O tři dny později...
Sněhulák nespadl rovnou...kácel se dozadu...
A pomalu tál...
Hrnec se zarazil o kovovou pumpu, ležící na zemi a čekající na jarní obroušení a renovaci...
Bylo poetické ty dva dole sledovat...stavěli rychle a kreativně...
Na závěr se zkoulovali a my je z kuchyňské linky s Luckou povzbuzovaly...
Až...
Až jsme pár koulí taky schytaly...
Zůstaly po nich na okně fleky...a jak mrzlo...byly tam až do rána...


NAROZENINOVÝ OŘECHOVÝ DORT S BURÁKOVÝM MÁSLEM A ČOKOLÁDOVÝM KRÉMEM (A INDIÁNEM)...

sobota 5. března 2016


Při uklízení spížky jsem zjistila, že mám v zásobě docela dost burákového másla, a tak se mi tím zlehčil výběr dortu k Lucčiným narozeninám. Recept je odsud a celá výroba dortu mi přišla podezřele jednoduchá. Do těsta jsem přidala jen mleté vlašské ořechy a pekla z větší dávky.

A proč indiánský?...chodíme s Luckou už několik měsíců na cvičeníčko do Židenické herny a vítáme a loučíme se písničkou „Indi indi indi indi indiáni jdou...halí...haló...a my se my se my se my se...nebojíme se...halí...haló...a nebojíme se...šel první, šel druhý, šel třetí indián...šel čtvrtý, šel pátý, šel šestý indián...šel sedmý, šel osmý, šel devátý indián...šel ten poslední nejmenší....uaáááá uaáááá, uaáááá....a Lucka ji miluje...tak proto...



Narozeninový ořechový dort s burákovým máslem a čokoládovým krémem

Těsto:
3/4 hrnku řepkového oleje
3/4 hrnku jemného burákového másla
3/4 hrnku cukru krupice
3/4 hrnku hnědého cukru
5 vajec
1,5 lžičky vanilkového extraktu
3 hrnky hladké mouky
1 hrnek mletých vlašských ořechů
3 lžičky prášku do pečiva
1,5 lžičky sody
špetka soli
1,5 hrnku mléka


Krém:
250 g másla
65g kakaa
1,5 lžičky vanilkového extraktu
Špetka soli
550g cukru moučky
2 - 3 lžíce mléka


Postup:
V míse smíchejte olej, burákové máslo a cukry, přidejte po jednom vejce a dobře spojte. Vmíchejte vanilkový extrakt a promíchanou směs mouky, sody, kypřícího prášku a soli. Vlijte mléko a znovu spojte do jednolitého těsta. Rozdělte do dvou dortových forem vymazaných máslem a vysypaných moukou a pečte cca 40 minut při 180 stupních nebo dokud je vytažená špejle suchá. Na náplň a polevu smíchejte máslo s kakaem, vanilkou a solí. Přidejte mléko a cukr moučku podle toho, jakou konzistenci chcete na polevu. Korpusy rozřízněte tak, aby jste získali čtyři patra a polevu rozetřete na jednotlivé placky a boky. Dejte vychladit a dozdobte podle potřeby a nálady:)




Pořádala jsem tradičně oslavu v dětské kavárně, u zimních dětí to asi nejde jinak než uvnitř...nálada byla indiánská už několik týdnů před setkáním, které jsme nakonec museli přeložit o týden kvůli zánětu středního ucha...krásně jsem se inspirovala vším možným a pak vše „zakolážovala“...


...byl to frkot a fofr jako vždycky, probíhaly klasické potyčky o hračky a zavírání do skříněk, kde šlo už o prsty, ale i ty zůstaly celé...jednou jsem se přistihla, že jsem Báru a Kubu neviděla už dobrých deset minut a naskočila mi husí kůže, jestli nezmizeli někde na záchodky a nevymotávají třeba záchodový papír nebo nešťourají štětkou do mísy (což je ale v poslední době spíš Lucčina práce)...byli schovaní ve skříňce, namačkaní vedle sebe a pravděpodobně vůbec netrpěli klaustrofobií jako já...


...každý dostal domů kousek dortu, protože ač se snažíme, nikdy ho nezvládneme sníst najednou...tatínci doma určitě uvítali...pokusila jsem se taky o svoje první karamely, se kterými mi pomáhala Bára oblečená ve sněhurkovských šatech...nejlíp jí šlo vybírání drobečků, které byly po naší „akci“ naprosto všude...