Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {50}...

úterý 30. června 2015


Na začátku léta...
jsem začala kupovat zmrzlinu ve velkém...
a taky...
jsme zatopili v krbu...
Bára si užívala každou vhozenou šišku, každou vhozenou třísku...
a od toho okamžiku chtěla topit už každý den...
což jsme ale zatrhli (aspoň do zimy)...
a vymluvili se na nedostatek šišek...
hm, naše borovice na zahradě je pořád shazuje...
kdy to B. asi prokoukne?

BÁRISMY {8}...

sobota 27. června 2015


♥ Bára uprostřed května: „A přijde Jezíšek mami, víš?“ ...to samé ujištění před spaním...“A bude Jezíšek...“ že by absence dárečků??

♥ Bára dostala od tety miniaturní postavičky Šmoulů...vysvětluju jí, že jsou celí modří s bílou čepicí, jen taťka Šmoula má čepici červenou...nemůžeme ho najít a tak povídám: „Baru a kde je taťka Šmoula, najdi ho.“ Bára pohotově odpovídá: „Taťka je Peťa a voláme na něj Peťo...“ ...s úsměvem na rtech jí odpovídám, že taťka je Peťa ale i Šmoula a snažím se ho najít dál...“Kde je Baru taťka?“ Bára jednoznačně: „Taťka je v práci mami, víš!“ doteď jsme ho nenašli, ale vím, že ho teta donesla...

♥ Už dva dny po odchodu neteře Jany, se Bára několikrát denně ptá, jestli přijde Janička. Naposledy ráno po probuzení: „Je tu Janička?“ „Janička je ve škole Baru...“ „Taky budu učit se ve škole..jako maminka...“

♥ Báry způsob používání budoucího času je podle mě perfektní:) „Já budu počkat tady mami...“

♥ Bára při sledování pohádky Princezna ze mlejna: „Tam je rybník ve vodě a kačenky ve vodníku...“

♥ Bára sleduje s Petrem Nezbednou pohádku: „Tati, ten čert je chlupatý jako Balunka...“ (myslí kudrnatý)
 ...po chvíli:„A kdo to je, tati?“ „To je Baru Lucifer, to je takový šéf, víš.“ Bára zamyšleně konstatuje: „Pekla šéf...“

♥ Bára dostala od babičky plácačku a každou chvíli volá: „Moucho, kde jsi? Já volám mouchu mami, víš?...Kde je ta moucha, mami?...Moucho, tady jsem...“

♥ B. si oblíbila číslovku 3...v náručí často drží panenku a zajíce a hlásí: „Mami, já mám tři miminka...“


4HOME - {POKOJ PRO HOSTY}...

středa 24. června 2015


Pokojík pro hosty byl dlouho opomíjen a jeho zútulňování proběhlo z 99% s pomocí bazarových, darovaných nebo ručně vyrobených věcí. Jediným vybavením tohohle malého prostůrku byla dlouho paletová postel s matrací z našeho původního pronájmu.


Po spoustě času stráveného na pinterestu hledáním něčeho originálního, co by dobře korespondovalo s paletovým „základem“, jsem objevila v bazaru školní židle, které po malé úpravě posloužily jako noční stolky. Díky nim jsem dostala nápad vdechnout pokoji tak trochu školní náladu, nad postel jsem samolepícími páskami nalepila plakát zlata a stříbra z periodické tabulky prvků a nechala inspirativní myšlenky uležet a zrát:) V takhle „rozdělaném“ pokoji tou dobou přespávala neteř s přítelem, který mi jednoho rána oznámil, že na něj v noci zaútočil obrázek. Neřekl, jestli spal hlavou pod zlatem nebo stříbrem.

Po čase jsem někde uviděla motiv klíčů a díky tomu mě napadlo lepší falešné čelo postele. Ze samolepící fólie v dekoru cihel jsem vytvořila štít domu, podobný těm, co jsou odsud vidět z okna a které se mi tolik líbí. Pevně věřím, že majitelé zachovají jejich oprýskaný vzhled co nejdéle. Štít jsem dozdobila závěsnými praporky ze stejné látky, jako má naše houpací křeslo, a ze zbytků udělala pentle na záclonu.


V oblíbeném bazaru jsem po pěti korunách koupila spoustu starých omšelých klíčů a nebyla bych to já, kdybych z nich nevyrobila, snad už pro mě typický, závěs.

Na boční stěně naproti oknu visí proutěné rámy s výplní natřenou tabulovou barvou.


Do rohu vedle okna jsem opřela starý žebřík, který jsem si vyprosila od kamaráda z Boskovic. Ještě chvíli na dešti a celý by chudák ztrouchnivěl. Stačilo ho jen natřít a použít...v mém pojetí slouží jako držák na časopisy.

Všechno barevně doplňuje látková koláž mapy, která nějaký čas zdobila jednu stěnu v obývacím pokoji. Pod ní visí na hřebících vyřazený režný pytel s nápisem České pošty, který mi ukořistil brácha, jakožto rozvážeč balíků. Momentálně je plný dek (ne bratr:)


Do pokoje jsem přidala ještě několik nezbytností, jako ručně odekupážovaný zásobník na kapesníky a domečky, starodávný bazarový telefon a dva školní notesy na zápisky hostů (nebo piškvorky, budou-li se nudit)...Bed and Breakfast servis může začít...


Z BAZARU {KOVOVÉ KOŠÍKY}...

neděle 21. června 2015


Kovové košíky jsou nepostradatelnou součástí vintage prostorů a dají se použít na všechno možné. Já jsem své dva hranaté koše sehnala ve Zlevněnce, a protože tam zaprášené ležely už asi hodně dlouho, usmlouvala jsem i jejich cenu. Nejdřív jsem si myslela, že je přestříkám na jinou barvu, ale pak se mi zalíbil jejich lehce oprýskaný vzhled, tak jsem je jen vydrhla. Momentálně je používám jako dekoraci na další dekorace:) Trefný to název.
Další košíky jsou patrové a stály necelých 50Kč. Věděla jsem, že se budou hodit „na něco“ v kuchyni, ale že budou tak krásně vyzdvihovat smaltový květináč se sukulenty od kamarádky (zahradnice), co mi je dovezla, to jsem vážně netušila...a pořád zbývá volno v horních dvou patrech...



Tady je pár krásných nápadů pro inspiraci...



1. Tak tahle oprýskaná svítidla můžu vždycky
2. Prostě dokonalé koše do dokonalé prádelny
3. Stínítko jako zeměkoule
4. Tahle dokonalost ani nepotřebuje komentář
5.  Tady na té stránce se mi líbí nejen ty zavěšené košíky
6. Jako dekorace fajn, ale jako stůl až moc nepraktické
7. Košíky se dají i lehce vyrobit z pletiva
8.  Staré štafle máme, tak ještě sehnat ty košíky
9. Co takhle designový stolek?

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {49}...

čtvrtek 18. června 2015


Někdy se během dne jen tak zastavím...
a dívám se na dvě malé bytosti...
které se navzájem vnímají, i když si často myslím, že o sobě neví...
Bára reaguje na Lucčin pláč rozhoupáním kolíbky, podáním dudlíku, hlazením a větami typu: „Lucinko, už neplakej jo? Už stačí, neplakej...ceš dudlíček?
neváhá odběhnout od své pohádky (z první fotky je zřejmé, že u hlazení stíhá ještě sledovat monitor počítače)
Lucka reaguje na Báru v tichosti....pozoruje ji...snaží se jí porozumět...neskutečně moc jí baví sledovat, co zrovna provádí...až se někdy sama přetočí na břicho, jsem si skoro jistá, že to bude proto, aby ji neuniklo, co Bára dělá...
někdy nevěřím, že ty dvě jsou opravdu moje♥♥♥

{ŽIVOT V BARVÁCH} JEDNY HOLÍNKY NA SCHODECH...

pondělí 15. června 2015


Po jednom z odpoledních návratů ze školky mi Bára utekla v holínkách na schody. Nejdřív jsem ji chtěla nahnat zpátky do chodby, aby si je zula...jenže působila se svým deštníkem tak fotogenicky, že jsem místo toho popadla foťák...
Dokonalé foto-pozadí tvoří obrovská větev smuteční vrby, kterou jsem koupila ve vedlejší ulici od paní, co prodává ve své garáži mimojiné kozí mléko, sýry, vajíčka a čerstvě řezané květiny...pevný papírový pytel s překrásným textem mi darovala kamarádka, jejíž manžel prohlásil, že „toto“ se může líbit jen jí a mně.
PS: ještě jednou díky:)


Myslím, že po téhle dekor inspiraci se budou shánět pytle na květiny ve velkém...


1. Ve zlatě
2. Jsem nadšeným vlastníkem jednoho z nich
3. Jen tak vykukuje z proutěného květináče
4. Vlastní výroba
5. Levandule na kmínku, skleněná lucerna a papírový pytel...není co dodat
6. V (bílé) jednoduchosti je krása
7. Minikaktusy v minibalení
8. Stačí jen obyčejný hnědý pytlík
9. Potřebuju domečky a olivovník
10. Kdyby bylo takové papírové seskupení voděodolné, měla bych jich plnou zahradu (pardón minizahrádku)

BÁRA 2 ROKY + ½...

pátek 12. června 2015


Nestačíme se divit, co všechno se může dítě naučit během dalšího půl roku života....a taky se nestačíme divit, jaké tempo nabírá život po třicítce a s dvěma dětmi...

Bára mluví souvisle, se svým vlastním slovosledem, svou vlastní intonací a se svými drobnými chybami ve výslovnosti...“k“ nahrazuje „t“, takže tuchyně, Tubík, tolo, tamínek...kapesníkům říká tapišníci (tam trochu tápeme), místo tyhle říká tychli...máme rádi každou její větu a o slzy smíchu u některých z jejích projevů u nás není opravdu nouze...

Ve dvou letech a skoro třech měsících začíná chodit na dvě dopoledne v týdnu do jesliček Žirafka, ve vedlejší ulici. První den ji musí „teta“ lapit a za breku (mého skoro taky) odvést, druhý den mi dává pusu a pak bere tetu dobrovolně za ruku, další týden už neodporuje skoro vůbec a za další se ptá, kdy zase půjde do Žirafky. Uf, zbytečné obavy.

O dva týdny později přicházím domů i s Luckou. Bára je z miminka vesměs nadšená, ale do doby než si chce přivlastnit taťku nebo mě. To se pak neobejde bez breku a lítostivých pohledů. Když zjišťuje, že u mě to díky kojení atd. nepůjde, stává se Petr její nejlepší kámoš...po čase bere Lucku na milost a pomáhá hlavně při utěšování, kdy jí vehementně cpe dudlík...zdá se, že jí Lucka svým řevem kolikrát ruší pohádky...

...no a pohádky...to je kapitola sama o sobě...na střídačku jede Krtek, Pejsek a kočička, Včelí medvídci, Jen počkej zajíci, čerti, vodníci, princezny, Máša a medvěd, dokonce i videa z youtube, kde čísi ruce rozbalují kinder vajíčka, Tři veteráni – ale jen pasáž, kdy Bosaně roste a mizí nos...dost často vlastně neví, na kterou pohádku má vlastně náladu a tak po pěti minutách mění svůj výběr a volá...“chinou pohádku, tatínku, pustit“...za dalších pět minut „chinou, čerty pustit“...“bobka (pozn. bob a bobek) pustit“...“chinou, chinou, chinou....“...“nějaký ňam ňam, chlebík ci...“ I když odporujeme, často se podřídíme derigování s vidinou, že nějaká pohádka bude ta pravá a konečně u ní vydrží dýl než deset minut...

Od začátku března je bez plenek i v noci. 1 z 10 je pročůraná, s příchodem Lucky, kdy stejně vstávám na kojení, ji v noci budím, abych se vyhla rannímu převlékaní postele. Občas se ale nezadaří a převlékám postel i třikrát do týdne. Přes den na 1 s *. V polovině května si poprvé dokonce sama sundává kalhoty a čupne si na vyčůrání bez naší asistence...následně nám sděluje, že bude ještě na trávu! na naší zahradu!! taky kakat!!!

Začíná být vybíravá v jídle. Ve školce všechno bez problému sní a dodržuje nutné pauzy mezi svačinou a obědem. Doma doslova zobe a neváhá si vytahovat věci ze skříně nebo „drtit“ (slovně) ohlík ohlík třeba hodinu. Vysvětluju, držím nervy na uzdě a snažím se slovní „teror“ pouštět druhým uchem ven. Oblíbeným pokrmem jsou maliny, borůvky, okurky, „ohlíci“, valašský frgál (jakékoli napodobeniny moc nemusí), polívky od babiček, dobroty (což je pojmenování sušenek, bonbónů, čokolád, přesnídávek do ručičky atd.)

Další „teror“ nastává v souvislosti s pokračujícím „sama“ obdobím. Snažíme se o zakomponování Nevýchovy při výchově, ale jde to tak 50 na 50. Někdy nemá trpělivost Bára, někdy my...Někdy se „sama“ upozadí a iniciativu nechává dobrovolně na nás...jenže jak poznat, kdy máme tiché svolení a kdy ne??

Oblíbené hračky se postupně během měsíců střídají...jednou jsou to spací plyšáci, pak neudělá krok bez panenky...momentálně si nejvíc hraje a povídá s dřevěným psem a myší, které už dávno oprostila od pružin, s jejichž pomocí skákaly...do toho malé věcičky z kinder vajíček, které se několikrát za den válejí naprosto všude...

Přinesla taky ze školky miniaturní plastovou srnečku se zelenou nití kolem krku...zjistili jsme to, až ji jednou vytáhla z kapsy...od té doby bez ní nesmíme na krok...bere ji koupat, spí s ní, venčí ji...jen během jednoho dne jsem se pro ni domů vracela dvakrát...má to výhodu – je maličká a tak se všude vejde...má to taky nevýhodu – děsím se momentu, kdy ji ztratíme...po několika dnech nám B. přiznala, že ji dostala od kluka ze školky....“A jak se jmenuje Baru?“ prý „kluk“. Tak snad není „kluk“ zoufalý a neoplakává ji.


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {48}..

úterý 9. června 2015


Bára dostala od babičky knížku O třech malých prasátkách...
čtou ji spolu pořád dokola...
a já se zamýšlím...
...jestli bude vlk někde v pohádce konečně za dobráka??


Lucka si oblíbila růžového medvídka...
na kterého brouká...
...a kouká...
...kterého se snaží sevřít v dlaních...
...a podle jejího častého výrazu...
jí nejde do hlavy...
kde se vzaly uvnitř ty leské drobné kuličky, které při pohybu tak krásně rachotí...

BATÁTOVÝ DORT...

úterý 2. června 2015


Tenhle výborný batátový dort jsem chtěla péct v prosinci neteři k narozeninám, jenže oslava se nakonec nekonala a tak jsem ze sladkých brambor v lednici udělala batátové pyré a zamrazila ho na další příležitost. Ta nastala na konci února, kdy se k nám na čtyři dny nastěhovaly neteře obě i se svým doprovodem.
Nevím čím to, ale jednotlivé dortové placky se mi jaksi „srazily“ a byly hodně vláčné, ale to byl možná záměr receptu.  Na polevu a vnitřek dortu jsem použila smetanové pomazánkové máslo a vynechala tak složitou náplň z marshmallow bonbónů z původního receptu. Dort zmizel ani nevím jak.


Batátový dort

Těsto:
asi 900g sladkých brambor
2 hrnky cukru krupice
4 vejce
1 hrnek oleje
2 hrnky hladké mouky
1 lžíce skořice
2 lžičky kypřícího prášku
1 lžička soli
1 lžička muškátového oříšku
½ lžičky mletého zázvoru
2 lžíce rumu
2 lžičky vanilkového extraktu
¾ hrnku na jemno nakrájeného kandovaného zázvoru


Náplň a poleva dortu:
600g pomazánkového másla
100g rozpuštěného másla
5 lžic cukru moučky
pár kapek vanilkového extraktu
1 lžička skořice

Postup:
V míse smíchejte cukr a vejce (asi 5 minut), přidejte olej a vychlazené batátové pyré (uvařené sladké brambory rozmačkejte ponorným mixérem na pyré). V druhé míse promíchejte mouku, skořici, sůl, muškátový oříšek, mletý zázvor a přidejte do první směsi. Nalijte rum a vanilkový extrakt a lehce promíchejte s kousky kandovaného zázvoru. Těsto nalijte do připravené formy a pečte při 180 stupních asi 45 minut. (Já pekla nadvakrát a upečené těsto ještě rozdělila na dvě části s pomocí režné nitě. Vznikly mi tak 4 korpusy). Ty jsem pak promazala náplní a spojila. Můžete nechat tak nebo dort ještě potřít po obvodu a dozdobit ořechy, skořicí atd.