VŠEMI SMYSLY (VÁNOCE) {18}...
Jsem si naprosto jistá, že Vánoce s dětmi jsou nejvíc (jak by řekla Dita P.)...jejich těšení se na Ježíška je silně nakažlivé a místy mám dojem, že v něj taky zase začnu věřit...u nás se to lehce dózuje Bářinými oslavami narozenin v listopadu a Mikulášem...svátky zatím ani jedné nepřiznáváme, to má, myslím, čas...už od podzimu si bokem píšu, co by Bára chtěla pod stromečkem najít, je toho dost, hlavně spoustu princeznovských šatů, a i když Lucka zatím nemluví, B. dává dohromady i dárky pro ní...živého koně z Popelky jsme ji museli vymluvit...Ježíšek dárky přece selektuje a není v jeho moci přinést všechno...zdá se, že pochopila, že koně taky nemáme kde ustájit...no, na Ježíška lze svést lecos, např. „Baru, jestli nebudeš spinkat a budeš skákat po posteli, Ježíšek ti asi nic nedonese...on to všechno vidí, víš?“ Popravdě v chůvičce ten den opravdu zavládlo ticho...
Zdobíme s předstihem, když čas (a děti) dovolují, všude to u nás svítí a já mám každoroční pocit, že málo:) I tůji na zahradě jsme rozzářili...adventní věnec je opět netradiční a jednoduchý, je uprostřed stolu na otočném stojanu, jehož vršek jsem jen natřela tabulovou barvou...stromek je připravený na snesení v mezipatře, Lucka by ho do Ježíška určitě zdevastovala... s pomocí Báry jsem vyrobila adventní sáčky na dobroty, aby to do Štědrého dne sladce utíkalo...každý den chce rozbalovat hned několik najednou a nesouhlasí, že po sáčku 1 přichází číslo 2...jenže v sedmičce je větší bonbón mami!...možná jsem měla vyrobit 24 i pro sebe??
Přeji všem pohodové svátky...ty naše budou určitě veselé a pohádkové u pohádek...
Poslední dobou...
jsem se dívala: po několika (mnoha) měsících jsem byla v divadle a během 14 dnů rovnou dvakrát...nejdřív v Městském na Human Locomotion od dua Skutr a pak v Redutě na strhujícím The Loser(s) obě představení bych mohla vidět zas a znovu
taky podívaná na Lahůdky ze Zlevněnky v kavárně Zastávka byla milá až moc...naše obydlí jsem obohatila starým těžkým kovovým retro větrákem, kupodivu funkčním svěže mentolovým budíkem, světlehnědou plastovou termoskou, matrjoškou a několika dalšími nutnostmi:)
…………………………………………………
jsem ochutnala: výbornou škvarkovou pomazánku s přiznaným vejcem...takto zní celý název šéfkuchaře:)
…………………………………………………
poslouchám: Ellie Goulding a do nepřítomné sekce slyšela jsem, bych zařadila moc příjemný sluchový zážitek z jedné dosti mrazivé soboty...vyšla jsem ráno ven a celou naší ulicí prozpěvovala Edith Piaf z otevřeného okna protějšího domu...měla jsem chuť se zastavit nebo aspoň zpomalit, zavřít oči...možná zazvonit a poděkovat, že tu krásnou hudbu někdo pustil ven (a zřejmě se třásl vevnitř zimou...jaký jiný důvod než potěšit sousedy by ho/ji k tomu vedl???)
…………………………………………………
mi chybí: masáž (klidně každý den), a moje nová fyzioterapeutka (klidně každý den), která se mě snaží uvést „do provozu“
…………………………………………………
čtu: tak tady se čas zastavil, ale ne, že bych se nesnažila...mám rozečtené hned tři knížky asi tak tři měsíce...Deník kastelána od Evžena Bočka, Třetí přání od Roberta Fulghuma a Tři bratry v cizích světech od bratrů Diblíků...momentálně prostě víc čtu příspěvky na internetu, tam je to začtení nějak snazší a neustálé odbíhání za probuzenými dětmi zas tak nevadí...
…………………………………………………
nemám ráda: nic jiného než nemocné děti mě v tuhle chvíli nenapadá...snad jedině hovínka psů na chodnících (už jsem drhla nejedny boty)...předvánoční čas holky zahájily dost ošklivou virózou a kašlem a já ho zahájila několikanočním nespaním, odsáváním Lucčina nosu, pouštěním pohádek pořád dokola, domácí stereotypní setrvačností střídanou apatickou statikou...jak to, že ze mě není fyzik??
…………………………………………………
mám ráda: když se po několikadenním domácím statickém působení najednou dostanu ven, na 4 hodiny a bez dětí! To mi pak ke štěstí stačí naprosto obyčejné věci, jako že můžu do šaliny nastoupit bez kočárku zadním vchodem po schůdcích, prolézat obchody těmi nejužšími uličkami, dát si kafe a v klidu ho vypít, zůstat jak dlouho chci, aniž by mě rušil něčí pláč, nikomu na nic neodpovídat, chvíli se ani na nic nesoustředit a užívat si, že jsem sama...a po takových 4 hodinách přijdu domů a do druhého dne vyzdobím vánočně celý dům...
jsem se dívala: po několika (mnoha) měsících jsem byla v divadle a během 14 dnů rovnou dvakrát...nejdřív v Městském na Human Locomotion od dua Skutr a pak v Redutě na strhujícím The Loser(s) obě představení bych mohla vidět zas a znovu
taky podívaná na Lahůdky ze Zlevněnky v kavárně Zastávka byla milá až moc...naše obydlí jsem obohatila starým těžkým kovovým retro větrákem, kupodivu funkčním svěže mentolovým budíkem, světlehnědou plastovou termoskou, matrjoškou a několika dalšími nutnostmi:)
…………………………………………………
jsem ochutnala: výbornou škvarkovou pomazánku s přiznaným vejcem...takto zní celý název šéfkuchaře:)
…………………………………………………
poslouchám: Ellie Goulding a do nepřítomné sekce slyšela jsem, bych zařadila moc příjemný sluchový zážitek z jedné dosti mrazivé soboty...vyšla jsem ráno ven a celou naší ulicí prozpěvovala Edith Piaf z otevřeného okna protějšího domu...měla jsem chuť se zastavit nebo aspoň zpomalit, zavřít oči...možná zazvonit a poděkovat, že tu krásnou hudbu někdo pustil ven (a zřejmě se třásl vevnitř zimou...jaký jiný důvod než potěšit sousedy by ho/ji k tomu vedl???)
…………………………………………………
mi chybí: masáž (klidně každý den), a moje nová fyzioterapeutka (klidně každý den), která se mě snaží uvést „do provozu“
…………………………………………………
čtu: tak tady se čas zastavil, ale ne, že bych se nesnažila...mám rozečtené hned tři knížky asi tak tři měsíce...Deník kastelána od Evžena Bočka, Třetí přání od Roberta Fulghuma a Tři bratry v cizích světech od bratrů Diblíků...momentálně prostě víc čtu příspěvky na internetu, tam je to začtení nějak snazší a neustálé odbíhání za probuzenými dětmi zas tak nevadí...
…………………………………………………
nemám ráda: nic jiného než nemocné děti mě v tuhle chvíli nenapadá...snad jedině hovínka psů na chodnících (už jsem drhla nejedny boty)...předvánoční čas holky zahájily dost ošklivou virózou a kašlem a já ho zahájila několikanočním nespaním, odsáváním Lucčina nosu, pouštěním pohádek pořád dokola, domácí stereotypní setrvačností střídanou apatickou statikou...jak to, že ze mě není fyzik??
…………………………………………………
mám ráda: když se po několikadenním domácím statickém působení najednou dostanu ven, na 4 hodiny a bez dětí! To mi pak ke štěstí stačí naprosto obyčejné věci, jako že můžu do šaliny nastoupit bez kočárku zadním vchodem po schůdcích, prolézat obchody těmi nejužšími uličkami, dát si kafe a v klidu ho vypít, zůstat jak dlouho chci, aniž by mě rušil něčí pláč, nikomu na nic neodpovídat, chvíli se ani na nic nesoustředit a užívat si, že jsem sama...a po takových 4 hodinách přijdu domů a do druhého dne vyzdobím vánočně celý dům...
Žádné komentáře:
Okomentovat