BÁRISMY {11}...

♥ Bára se zamilovala do Svěrákovy pohádky Tři bratři...písničky o Karkulce a Šípkové Růžence jsou u nás teď na denním pořádku, zpívá je doma, venku a ve školce...při tom se točí, tančí a většinou má na sobě růžové princeznovské šaty a červenou vestu s kapucí lemovanou gumičkou, co jí vyrobila babička (obojí navrstvené na sobě, takže je Růženko-Karkulka)...dost často se ději tak poddá, že si chvíli myslíme, že je opravdu převtělená pohádková bytost...jednoho dne povídá: „Jmenuju se Fialová, ale říkají mi červená...“ další den... „Já jsem Růženka...“ Petr: „A jak dál??“ Bára: „Píchová...“ Petr: „Ty se jmenuješ Růženka Píchová, jako že ses píchla o růži?“ Bára: „Jo, já sem Růženka Píchová...“

♥ „Mami, já se menuju Anička a říkej mi Aničko!“...o den později...“Mami, já jsem Kristýnka...“ Já: „Baru, pojď se oblékat...“ Bára: „Já nejsem Bára, já se menuju Kristýnka...“...o týden později se všem představuje opět Anička a prohlašuje: „Já jsem Anička a žíkají mi Aničko...“

♥ B. někdy na záchodě pozoruje jak čůrá, jenže jak se nahne, čůrá ven...takže pořád opakujeme, že se na čůrání nedívá...teď B. pro jistotu křečovitě zavírá oči a prohlašuje, že se nekouká a mě napomíná, abych se taky nedívala...

♥ „Mami, ceš si zkusit tu čelenku krásnou?“ ...“Chci, Baru...“ „No a teď si parádnice, mami...“

♥ „Mami, já ti dám tkaničku na hlavu a budeš pincezna, jo?“

♥ Bára na zem skládá kopici hraček, pleny, odsávačku, Lucčiny hračky a když se jí ptám, co dělá, tak dostávám jasnou odpověď: „No já pojedu na babičku...“ „Myslíš za babičkou Baru?“...“Ano pojedu za babičkou.“ „A čím za ní pojedeš?“ „Hmmmm...autem pšece..“ „A ty umíš řídit?“ „Umím!“ „A kdo tě to naučil?“ „Tatínek.“ „Vždyť máš krátké nožičky na pedály...a umíš ty vůbec řadit pákou?“ podle výrazu je jisté, že netuší, že v autě nějaké pedály jsou...přesto sebevědomě odpovídá „Umím žadit, tatínek mě naučil žídit...“

♥ Bára si cpe pod svoje princeznovské šaty balíček zmačkaných triček a prohlašuje „Mami, já budu mít taky miminko...oba tři...“(Báry výraz pro oba dva) Já: „Obě dvě? Baru, ty budeš mít dvojčátka, jako dvě děti najednou?“ Bára: „Jo obě tři...“ Já: „A kdy se narodí?“ Bára: „Až pan doktol řekne...“ Já: „A jak se budou jmenovat?“ Bára: „Kubíci...“

♥ Bára po návštěvě, která strašila svého syna čerty: „Lucko nebeč nebo pudeš do pekla...“

♥ Když Báře na něco odpovíme nebo jí něco vysvětlíme, prohlašuje: „Ahá, to sem nevěděla...“

♥ Padá listí víc a víc a Bára při každé procházce: „Mami, koukej, stlomečky se chystají...“ Já: „Ano, padají listy a až spadnou úplně, bude sněžit a přijde Ježíšek...“ Bára zamyšleně: „...a budu mít nalozeninky, dostanu dárečky ...už se to blíží, už se to blíží...“

♥ Při každé procházce nebo vyjížďce na odrážedle musíme utrhnout po cestě aspoň jednu růži nebo šípek...a když tak konám, Bára to doprovází slovem: „Mami, pozor ať se nepíchneš, to bys usla...“...když projíždíme kolem plotů a něco tam roste Bára konstatuje: „Maminko a musíme se prosekat...“