Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

KRÁLÍK ČÍSLO 2...

sobota 29. srpna 2015


Jsou to už dva roky, co jsem z Báry udělala králíka (pokusného) a snažila se jí vysvětlit, že existuje spoustu lepších pokrmů, než je mlíko, např. vařená mrkev...Lucka se na první mrkvový příkrm tvářila dost podobně, ale nakonec jsem do ní dvě malé lžičky dostala...škaredila se na mě i při konzumaci hrušky, jablka, broskve...banán přijala víceméně odevzdaně a naopak se s chutí vrhala na meloun...kdybych ji nezastavila, rozmělní dásněmi pravděpodobně i zelenou slupku...

...o dva týdny později...zeleninové příkrmy plive, na kaši s banánem se naopak vrhá dost nenasytně (nadšeně se zásobuju různými druhy kaší)...o pár dní později...Lucka se v noci neustále budí (při osmém vstanutí to přestávám počítat) a brečí...ráno slintá jak Mazlik ze Snowboarďáků, brečí, nechce pít, nechce dudlík, nechce spát, nechce chovat, nechce ležet, nechce nic...kousátko uklidňuje na dvě minuty...uspávám ji opakovaně v Manduce a nás příkrmový režim se přerušuje...těžko si tak nějak představit, že nastane jednou okamžik, kdy neodejdeme z obchodu bez rohlíku, jako je tomu teď u Báry...a bude ho mít čím kousat!!!


VELKÉ VELKÉ KARLOVICE...

úterý 25. srpna 2015


Letošní dovolenou jsme strávili ve Velkých Karlovicích ve stejném složení (+ Lucka) jako vloni u Broumova.

Než jsme měli děti, šetřili jsme si s Petrem své vzácné dovolené na výjezdy za hranice...to, že chceme Báru, jsme si rozhodli na Tenerife po tom, co nám málem uletělo letadlo (a potom, co jsme vypili u kostelíku láhev vína...obojí mělo zřejmě podstatný vliv)...to, že chceme Lucku, pak přišlo tak nějak samo v ČR (ale určitě ve stejném opojení...ovínění?? jako tenkrát na Kanárech). Tenkrát jsme si taky určitě říkali, že až budeme mít děti, konečně poznáme kouty a krásy naší domoviny...

Zjistili jsme, že s holkama nemusíme vyjíždět ani moc daleko, aby jim oči zářily štěstím z nových zážitků...Báře konkrétně nejvíc když...

...u cesty rostly lesní jahody, borůvky a maliny (takže pořád)...

...když jsem jí věnovala pracně nasbíranou hrst plodů a neujedla ani jeden kus...

...když skákala s ostatními na trampolíně před roubenkou...

...když ji nikdo ze starších „neterorizoval“ (úděl nejmladšího myslím)...

...když jí někdo z dětí porozuměl a krásně si s ní hrál...

...když jsme „jeli na zmrzlinu“ (pokaždé, když jsme někam jeli)...

...když mohla být vzhůru do 22 hodin (takže pořád)...

...když jsme se jeli koupat...

...když mohla přihodit třísku do ohně...

...když při noční bojovce objevila krabičku s pokladem (o tomto dobrodružství jsme poslouchali celý následující den a další a pak další kdykoli držela malého „vybojovkovaného“ plyšáka, kterému (nevím proč?) začala říkat křeček...o pár dní později jsme křečka někde doma ztratili...asi se někam zaběhl??

Lucka, která byla vloni touhle dobou u mě v břiše, o sobě letos dávala vědět podstatně víc. S velkým zklamáním jsme zjistili, že se jí ve vozíku za kolem dost nelíbí. Jeden cyklo-výlet skončil po několikaminutovém, opravdu prosebném, záchvatu pláče u sámošky, kde jsme počkaly s Bárou, dvěma nanuky a Luckou na podložce na Petra, který zbylé dva kilometry dojel pro auto a odvezl nás s kolem i vozíkem zpátky k roubence...samozřejmě nic nevzdáváme a půjdeme do rizika znovu, protože....třeba si zvykne??

Krásně bylo taky na lesní procházce z Bumbálky na rozhlednu Čarťák, na hřebenovce nad naší roubenkou, ve Valašské dědině v Rožnově, u vody v Karolince, na Pustevnách, kde rostlo nejvíc borůvek, co jsme kdy viděli...škoda, že nejvíc ten čas utíká právě na dovolených (pozn. a to i mateřských).

Klikněte na miniatury pro zvětšení



Po roce znovu na jahodách a borůvkách a nadšení teda rozhodně nezmizelo  !!!

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {PLAST NEBO KÁMEN?}...

pátek 21. srpna 2015


Nedávno mě na pinterestu zaujal nápad, jak z obyčejných plastových nebo terakotových (nic proti nim, mohla bych mít terakotu všude:) květináčů během chvilky vytvořit něco mnohem zajímavějšího.

Nejdřív jsem obaly natřela světle šedou podkladovou barvou na plasty a kovy atd. a nechala zaschnout. Pak jsem bílým Balakrylem nanesla bílou barvu ale ne tahem, ale jemným klepáním štětce po celém povrchu. Znovu jsem nechala zaschnout. Černou tabulovou barvu jsem smíchala půl na půl s vodou a nanášela štětcem a pak hadrem vše hned stírala do ztracena. Květináče tak dostaly potřebnou patinu. Protože zrovna svítilo sluníčko, všechno bylo do několika hodin suché a připravené k použití...do většího z truhlíků jsem za velké pomoci Báry vsadila keříky, do dalších pak buxus a v keramické, původně modré, nádobě voní levandule...


BÁRISMY {9}...

pondělí 17. srpna 2015


♥ B. dlouho registruje, že má modřinu na pravém koleni...jednoho dne si vyhrnuje tepláky a vítězoslavně prohlašuje: „Bebino se opravilo!“

♥ Baví mě, když si B. myslí, že jedno slovo se skládá i ze spojky.
Já: „Baru chceš radši na písek nebo do herničky?“
Bára: „Nebo do herničky.“

♥ Každou chvíli zaslechnu od Báry při hře s panenkou výrazy typu „Už neplakej jo? Už stačí ano? Už nebudeme plakat? No, no, no...“

♥ po každém snědeném jídle: „A teď bude had!“ (myslí tím gumový sladkokyselý špagát, který se prodává na poutích, my ho „dovážíme“ z Ikey). Na tuhle cukrovinku ji dokonce nalákal i strejda soused, ze kterého má normálně respekt...jenže jak jde o hada, tak se odváží do všech dveří...obzvlášť, když tu dostane dva naráz.

♥ na začáku června B. často přináší ze školky nebo z venku nějakou modřinu, jde zřejmě o silné momenty...při hře s plyšovou vílou stále dokola opakuje: „Víla mami spadla a má bebino...“ –a kde spadla Baru?- „se opřela o ruku, víš mami, a spadla...“ –a na co spadla?- „na zem spadla, má bebino na koleni...“ –a jak ji utěšíme?- “no utěšíme ji neplakej, pofoukáme bebino, už stačí...“

♥ Bára má nové synonymum k rozbité: „Je to zlomité!“

♥ Rozloučíme se, jo Baru? „Ještě se neloučejte!“

♥ Bára vylezá na zahrádce z bazénku, stoupá si nahatá se založenýma rukama ke keři rybízu a prohlašuje: „Já tady budu čekat, až vyroste...“ ptám se: „A co až vyroste? Rybíz?“ ...“Jo, já počkám, až vyroste rybízek...“

♥ B. drží láskyplně panenku a já se ptám: „Baru, a je ta panenka holčička nebo kluk?“ ...“To je jenom miminko, víš?“...a po chvíli...“A menuje se Lucka...“


VŠEMI SMYSLY (LÉTO JE TADY) {17}...

neděle 9. srpna 2015


Jsem letní člověk. Jarní a krajně podzimní vlastně taky...vydržím horko, dusno, žár (limit 30 stupňů ve stínu, rozhodně si neužívám letošní tropy!), ostré slunce (pokud zrovna nejsem v centru nebo na nekrytém pískovišti s Bárou!) Na zimě mám ráda šumavské mlhy, Vánoce, svařák, cukroví, běžky, brusle a lyžování, ale když je mi na vleku tuho, představuju si zase to léto. Myslela jsem si, že po roce stráveném v Kanadském zimním středisku a výpravě do národních parků v Albertě, kde  ležel na konci května téměř všude ještě sníh (a čekali hladoví medvědi), trochu přivyknu a zocelím se. Omyl, když mě nezebou nohy ve spacáku, je mi stále nesrovnatelně líp.

Tohle léto jíme ve velkém zmrzliny, skáčeme permanentně na trampolínách, obcházíme a testujeme různá hřiště, koupeme se, piknikujeme...jsme prostě hodně venku...


Poslední dobou…
jsem se dívala: na deníček moderního fotra  + fotrův facebook
nevím, jestli jsem někdy četla humornější a trefnější popis všedního dne s dítětem na rodičovské dovolené...prostě dokonalé ironické pojetí od táty, se kterým myšlenkově souzní leckterá máma
taky kafe a cigárko si každý čtvrtek nenechám ujít
jo a znáte tohle? věřím, že u toho leckdo vydrží i víc jak minutu:)
tyhle webovky se mi moc líbí od úpravy po obsah...asi mám na mateřské větší chuť sednout si v klidu do divadelního sálu, nechat se obklopit přítmím a poslouchat cokoli jiného než křik dětí
…………………………………………………

jsem ochutnala: sousedi nás potěšili (u nich to nikdy není jinak:) a přinesli nám ochutnávku z grilovačky...mňam...
na tu příští nás rovnou pozvali
…………………………………………………

poslouchám: Jason Derulo (Everything is 4), Monsters and Men (Hunger) a tenhle výběr
…………………………………………………

mi chybí: větší vyrovnanost v každodenním přístupu k dětem, obzvlášť na tandemový křik a pláč reaguji hypersenzitivitou
(Jo a taky mi chybí čas na natírání. Všeho. Samozřejmě.)
…………………………………………………

čtu: Hedvábník (Robert Galbraith), Záře purpurové hory a Smrt v buši (Manuela Martitni), Fabrika a Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková), Můj život, moje rodina a Meryl Streepová (Mia March), 100 zajímavostí ze staré Šumavy (kolektiv autorů), Dům v Bretani (Marta Davouze), Muž, který chtěl být šťastný a Filozof, který nebyl moudrý (Laurent Gounelle)
je toho dost, co jsem na druhé mateřské, ale útěky do jiných realit jsou víc a víc potřeba...navíc jsme s kamarádkou zavedly knižní půjčovací rituál:)
…………………………………………………

nemám ráda: když musím na zahradě (za přítomnosti sousedů z vedlejších domů) zvýšit hlas, když B. chodí bosa mezi ostrým jehličím z naší borovice, když trhá listy! když olizuje listy! když trhá nezralé borůvky! když je následně konuzmuje! když vyhazuje kameny do výšky a já se začínám modlit, aby nespadly na mě a na Lucku...prostě nerada ruším náš sousedský vnitroblokový klid, ale když nejde zajistit kázeň prostou domluvou a vysvětlováním, tak se hlasitost prostě zvýšit musí v rámci minimalizování jakéhokoli úrazu
taky nemám ráda naše ustavičné letní virózy, co si mezi sebou předáváme ve vedrech, co panují
 …………………………………………………

mám ráda: odpolední pikniky s L. a B. na naší zahrádce...nesmí chybět XXL deka, talíř hrášku pro Báru, chlazený džus, velká ryba Nemo z dětského bazaru, kterou B. všude tahá (hodí se výborně jako venkovní polštář), ledová káva se zmrzlinou pro mě a Lucce stačí dudlík (zatím)
taky mě těší, že mám v Židenicích všechno potřebné v dosahu (kromě babiček:(...třeba novou kavárnu s krásným dětským koutkem a akvárkem, novou indickou restauraci (už se nemůžu dočkat, až přestanu kojit a dám si xtra ostré kuře vindaloo, a taky příjemné jóga fitko, kde je blažený klid, mír, hoří tu svíčky a nejsou tu děti
myslím, že jsem typicky městský pohodlný člověk, který má sice rád útěky do přírody, do neznáma, do ciziny, atd...ale rád se vrací do Brněnského koloritu
jo a taky si užívám Lucky ranní náladu, směje se na mě po probuzení od ucha k uchu a při kojení se občas odtrhne, aby si mě s úsměvem prohlédla a zkonstatovala, že tu ještě pořád jsem...nejradši bych tyhle chvíle zastavila...

léto ještě nekončí, tak pěkné zážitky a hodně trampolín poblíž!!!

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {54}...

čtvrtek 6. srpna 2015


Byly jsme s Bárou ve městě...
...u kašny jsme snědly pizzu na půl...
pak se svlažily studenou vodou...
a šly do bazaru koupit šortky a letní čepici...
prodávali i plyšáky...
spoustu plyšáků...
Bára si jich nabrala celou hrst a se slovy „to je moje“ si to s nimi rázovala k východu...
zastavila jsem ji se slovy “žádné zvířátko kupovat nebudeme“
ale ze strachu z hrozící scény v obchodě se spoustou lidí jsem usilovně přemýšlela, co teď...
...a pak jsme uviděli rybu Nema...
byla to láska na první pohled...
a to i z mé strany...
Bára tu plnou hrst plyšáků vyměnila za jediného... ...do teď se od něho nehne pomalu na krok...