Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {47}...

sobota 30. května 2015


Těžko říct, kdy přesně Lucka začala zvedat hlavu...
jemné náznaky už přišly po týdnu od narození...
na břichu se na rozdíl od Báry nevzteká a posiluje, co to jde...
zkouší se odrážet nohama...
podsouvá kolena pod bříško...
vesluje rukama...
...a neskutečně mile se u toho tváří...

ŠMOULÍ OSLAVA...

čtvrtek 28. května 2015


Jedno sobotní květnové odpoledne jsme strávili na šmoulí dětské oslavě s milou hostitelkou a cvičitelkou stroleringu v jednom. 4.narozeniny slavila její Ellinka a když jsem Báře tři dny předtím sdělila, že se ještě xxkrát vyspí a půjdeme na oslavu, nemluvila o ničem jiném. Pravda, když jsme konečně dorazili, trvalo B. dvě hodiny, než se mezi modře pomalované „šmoulí“ děti začlenila, přestala se stydět a začala si hrát i víc jak metr od nás...Ve velkorysém prostoru nechybělo asi vůbec nic...dva připravené dětské koutky, obrovský stůl plný jídla, dva šmoulí dorty, tématické kelímky a papírové tácky, dětské šampaňské (které si B. šla několikrát přidat), desítky barevných balónků (smekám tomu, kdo je foukal:), výborné víno, promítací plátno, ozvučení, dokonce i přebalovací místnost...
Všechny děti dostaly dárky, z nichž si B. odnášela jen pastelky, které doma hned vybalila, papírovou čepici a frkačku, kterou rušila noční klid na celé Mikšíčkové. Jedlé pochutiny  s velkým potěšením zkonzumovala už na oslavě.
Párty na 1 s *** a těšíme se na další setkání s fajn kolektivem...


PROMĚNA PRO MĚ (N) – {BÍLÉ PODNOSY ZE STARÝCH OKEN}...

středa 27. května 2015


Taťka mi věnoval 4 oprýskaná extra-letitá okna ze starého domu. Dvě jsou velká a čekají ve sklepě na jarní renovaci a dvě malá, kterým nezbylo po letech už ani sklo, jsem zbrousila, natřela na bílo, nezbytně ošoupala šmirglem a zafixovala bezbarvým Balakrylem. Největší práci udělal Petr, který mi ze starých desek vyřízl dna a přivrtal úchytky. I když se mu už pár týdnů v dílně ohřívá zánovní multifunkční nástroj, desky řezal stejně pilkou a vzpomněl si, až bylo vše uříznuto. Ujistila jsem ho, že bude mít díky mým výmyslům možností k jeho vyzkoušení až až.

Podnosy se hodí vždycky, a když na nich zrovna nic neleží, ráda je používám jako dekoraci ke všemu možnému.

Až mě omrzí jejich momentální podoba, stačí bílé dno odekupážovat...


PIKNIK NA KRAVÍ HOŘE 2...

neděle 24. května 2015


Skoro se mi nechce věřit, že už je to rok, co jsme naposledy pořádaly piknik na Kraví hoře. Sešly jsme se znovu na stejném místě, slunce zase pálilo a vítr foukal, trávu tentokrát nikdo nesekal, děti trochu (hodně) povyrostly, v letu je zastavil na chvíli jen nakrájený meloun, nikdo nespadl do blízkého jezírka, zato tam nespočetněkrát skončily plastové kyblíky, přibyly sourozenci a na ty další se čeká. 3 z přítomných 4 těhotných rodí v průběhu srpna, což mi jako lvici dělá nesmírnou radost:) Časem prostě budeme potřebovat víc dek a víc takových setkání, na kterých se vždycky ujistíme, že špatné dny má někdy každá z nás, že těch lepších je ale víc, že výchova dětí je to nejtěžší (a zároveň nejkrásnější) „povolání“...řekla bych spíš poslání..., že se prostě vždycky najdeme, i když každá žijeme v jiné části Brna...

A to piknikové jídlo!!!! Jedna báseň prostě...

Klikněte na miniatury pro zvětšení

TAK JDE ČAS {37}...

čtvrtek 21. května 2015


„A nefoťte mě pořád!“
„A nechte mě v klidu číst!“
„A nechte mě vylézt nahoru!“
„Tak, a teď budete všichni tři papat!“
„Jsem jako ryba ve vod...bazénu“
„Bez stupátka ven nejdu!“
„Žirafku mám minutu od domu, mamka si chce odpočinout a prý potřebuju kolektiv...tak tam chodím no...“
„Tati máš bebino, tak na tebe dám tapišníky...“
„Mami koupíš mi králíka?“

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {46}...

pondělí 18. května 2015

Poprvé s Luckou v Kopřivnici u rodičů...
je tak hodná, že o ní skoro nevíme...
jednu noc dokonce prospí bez probuzení...
babička s dědou jsou Báře k dispozici celou svou bytostí...
hrají si na všechno možné...
houpají, zpívají moravské lidové...
a B. si na nás ani nevzpomene...
dopoledne tráví s dědou na kole v nových slunečních brýlích...
krmí po cestě ovce, kozy...
a ujídá jim rohlíky...


Sobotní odpoledne trávíme u známých na zahrádce,
sním Zuzce půlku výborné bábovky...
a B. s Petrem si opékají špekáček...
Bára bude asi taky spíš bábovková, ochutná jen dva malé kousky buřtu s hořčicí a je s jídlem hotová...
svítí sluníčko, ale fouká...
děti stříkají vodu z pistolí přes sousedovic plot...
je tam ticho...
asi nikoho nezasáhly...nebo jo?


BÁBOVKA Z ČERVENÉ ŘEPY...

pátek 15. května 2015


Úplně jsem ve vánočním shonu zapomněla zveřejnit tenhle recept na falešný perník z červené řepy a byla by škoda se nepodělit, když byl tak dobrý. Proto ten sváteční kartónový koník na fotkách. Těsto jsem nalila do bábovkové formy, ale jde použít jakákoli jiná. Červenou řepu používám do moučníků stejně často jako mrkev, cuketu, nebo dýni a kolikrát kombinuju dvě zeleniny najednou. Pak je bábovka krásně vláčná ještě dlouho po upečení.



Bábovka z červené řepy

Těsto:
2 hrnky polohrubé mouky (jdou použít i varianty celozrnné, špaldové, grahamové mouky půl napůl s klasickou polohrubou pšeničnou)
½ hrnku hnědého cukru
vzniklý gel z 3 lžic rozmixovaných lněných semínek a 5 lžic vody
2 hrnky na jemno nastrouhané červené řepy
½ hrnku oleje
1 lžíce kakaa
1 lžíce marmelády (já použila rybízovou)
2 lžičky perníkového koření
1 kypřící prášek
150 g jogurtu
(100 ml vody)


Postup:
V míse smíchejte gel z lněného semínka, cukr, olej, marmeládu a jogurt. Přidejte nastrouhanou červenou řepu, kakao, mouku, kypřící prášek a perníkové koření. Dobře promíchejte, a pokud se vám bude zdát těsto příliš tuhé, přidejte trochu vody. Pěčte ve vymazané formě a v předehřáté troubě na 180 stupňů asi 40 minut.

Na závěr a po vychladnutí můžete poprášit moučkovým cukrem, nebo jako já, kakaem.


PRVOMÁJOVÁ DOVOLENÁ NA VYSOČINĚ...

středa 13. května 2015


Letošní prodloužený víkend jsme strávili ve středisku Chaloupky  na Jihlavsku. Počtem rodin s dětmi, ve věkovém rozmezí dvou měsíců až 11 let?? jsme zabrali prakticky celou ubytovnu a tak jsme byli hlasití jen sami pro sebe (a zvěř v okolí).

U ohně jsme strávili první večer po příjezdu, kdy nepršelo, a tak jsme stihli upálit i čarodějnici, opéct špekáčky, schřoupat pár vydatných buráků a upít dostatečné množství vína na zahřátí. Deštivé a studené počasí nás totiž provázelo až do odjezdu, a tak byl alkohol vyloženě potřebný...

Na prvního máje jsme absolvovali část turistické naučné trasy, lehce pršelo, ale ne tolik, abychom se brodili lesním bahnem...Bára se zabavila sběrem kytek a následně pojídáním bonbónů, které ji hnaly dopředu po vlastních nohách. Sama jsem se divila, že jsem měla nosičku jen pro zahřátí svých zad...stádo ovcí na závěr bylo za odměnu...


Hned vedle střediska byly k dispozici kozy, ovce, husy, kachny, králíci a slepice, a když jsme mezi ně vypustili nejmenší účastníky zájezdu, měli o pohyb postaráno (děti i zvěř). Mám ten dojem, že se zvířata už dlouho takhle vyplašeně nehýbala z místa na místo.


Druhý den jsme museli trhnout partu, která odjížděla na celodenní výlet na kolech zdolat vysočinské velehory. My jsme si museli po několika hodinách přemýšlení, zda jet či nejet, přiznat, že za A) kojit v takovém nečasu by se mi na trase moc nechtělo za B) po všech jarních nachlazeních mě opět bolelo v krku za C) Petr mě opakovaně ujišťoval, že má tolik práce v práci, že nemůže zůstat doma, aby mě v případné chorobě nahradil u holek za D) Petr ujišťoval sám sebe, že před několika dny dobral antibiotika za E) Lucka řvala za F) Bára řvala za G) Já už sem na ně taky řvala za H) Petr byl jako vždy v klidu (díky za to:) ...výsledkem byl kratší dvouhodinový výlet se samým „poprvé“...poprvé s dvou-a-půl-měsíční Luckou ve vozíku...poprvé já s Bárou na sedačce, kde jsem se školila, jak se jezdí na kole s hýbajícící se  (a štěbetající) zátěží.

Nedělní dopoledne jsme pak strávili v Jihlavské zoo. Slibovala jsem sice Báře lvy a slony (kteří tu tak trochu nebyli), ale nahradila je žirafa, gepard za sklem, hrošík, lachtan, opice a obří hřiště, kde jsem si posteskla nad faktem, že takové v Brně asi nikdy nepostaví. Poobědvali jsme divnou polévku, připálené rizoto, zvláštní guláš a normální smažák s hranolky...Bára té noci divně spala, zvláštně zvracela, a tak jsem normálně převlékala dvakrát postel a ráno si dala poctivou dávku kávy....prostě zakončení akční tak, jak má být po akční dovolené s bezva partou lidí.


VÍC NEŽ TISÍC SLOV {45}...

pondělí 11. května 2015


Otevírání turistické sezóny v Boskovicích...
několik stanovišť v památkových objektech s hudebním doprovodem...
Báře se líbí nejvíc hned v tom prvním, chroupá jablko, mezi sousty prozpěvuje a kroutí se do rytmu...
dáváme si kávu...já výjimečně s kofeinem kojení nekojení...předchozí noc jsme se totiž propovídali do půlnoci...
teta Lída kupuje Lucce po cestě látkového zajíčka...
Bára ho na chvíli opatruje...
obdivujeme kejklíře a užíváme si projížďku ve vozíku taženého koníkem...
příští rok bude Bára sedět už v koňském sedle...
a Lucka už možná neprospí tolik hodin v kočárku...