Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {44}...

středa 29. dubna 2015


Po půl roce ve Vícemilech...
jak ten čas letí a tady se nic nezměnilo...
snad jen pes Eliška až moc rychle vyrostl...
Bára sedá dědovi za krk...
a děda určitě zjišťuje, že už to nebolí jako kdysi před třiceti lety, kdy nosil na zádech mě.


Posedáváme společně na vyhřívaném lehátku u krbu...
Lucka je několik dní v řadě podivně hodná a pořád spí...
A když nespí, nevrčí...
Pes Eliška taky nevrčí, ale s chutí olizuje Báru, kdykoli kolem ní projde...
A Bára na to: „Eliško, fuj, nedělej to...nesmíš...jééé...“

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {43}...

čtvrtek 23. dubna 2015


Velikonoce strávené na Šumavě...
stejně jako vloni...
ale tentokrát si je bude Bára pamatovat...
ochotně se nastavovala pomlázce...
a já se nestačila divit, že se za mě neběží schovat...
s úsměvem ve tváři rozdávala vajíčka...
a chtěla další koledníky...
venku panoval apríl...
chvíli sněžilo
chvíli pršelo
chvíli svítilo sluníčko
 a chvíli nebylo přes mlhu vidět...
 a tak jsme byli hlavně doma v teple
snídali beránka
obědvali jarní nádivku (bez kopřiv, které nestihly vyrašit)
 a doslova mlaskali nad domácími řízky a svíčkovou...

4HOME – {PROSTOR MEZI LOŽNICÍ A DĚTSKÝM POKOJÍKEM}...

pondělí 20. dubna 2015


Tenhle mezi-přechod mezi dvěma pokoji v druhém patře našeho domu je plně využitý už od začátku, hlavně díky prostorné vestavěné skříni, která je plná nutných „potřebností“ (někdo by řekl nepořádku), ale taky polštářů, povlečení, batohů...je tu i stan a nafukovací bazének na léto a sáčky na vysavač atd. atd...a vejde se do ní přesně to, co je potřeba schovat a nevidět...
Tak nějak automaticky jsem do tohohle prostoru umístila i svou bazarovou sbírku kufrů, ve kterých je všechno, jen ne pořádek. Místo tu mají všemožné samolepící fólie, obrázky, vystřihovánky, papírové dekorace...jen co jsem dofotila a doupravovala fotky z tohohle prostůrku, přistěhovala jsem k nám pátý kožený kufr, který jsem objevila za 60 Korun v dobročinném bazaru...je už poslední...slibuju!

Místnůstka byla skoro rok jen pouhým prostorem bez povšimnutí. Teď skříň zdobí moje oblíbená mapa, kterou jsem vytvořila z obyčejné šedé samolepící fólie, a původní úchytky jsme vyměnili za originálnější, s namalovaným motivem světových stran.


Nad kufry visí obraz, který je tématicky doplňuje. Stejně jako stropní závěs s navázanými pentlemi, vykrajovátky a kufrovými visačkami, které jsem objevila v jednom z kufrových úložišť. Některé z visaček jsou popsané důležitými připomínkami z oslavy mých kulatin a nebude od věci se tu občas zastavit a připomenout si je.


BÁRISMY {6}...

pátek 17. dubna 2015


♥ Bára poprskává Petrovi tričko, následně bere papírový ubrousek, začíná ho otírat  a u toho mu důležitě sděluje: „Tatínku ty si čuník...očistím...“

♥ Já: „Baru nechej teď Lucku v klidu vykakat, pak ji můžeš zase hladit...“
Bára na Lucku, nepřestávajíc ji hladit po hlavě: „Lucinko, ty kakáš? Už vykakala? Jo? Šikula!“

♥ Bára: „Mazlím tě  maminko...ty můj bobíšku...“

♥ Báry soukromý monolog nad miskou brusinek: „Tři...jeden, dvě...tři...tři...mám tři...“ ukazuje si při tom na prstech a ne a ne se dopočítat...

♥ Bářin výraz při veškerých nezdarech a každodenních osobních prohrách: „Sakra práce!“

♥ Bářin repertoár pohádek se značně rozšířil. Momentálně vede Krtek, ruská Máša a medvěd, které B. říká Karkulka a taky Jen počkej zajíci...běžně je u nás slyšet věta: „Jen počkej zajícu tati, prsím pustit.“

Malé doplnění Bárismů od dědy:
♥ Vezme panenku a prásk s ní o zem. Řekne "zakopla" a položí na postel se slovy "lež". Tak tam naskládá asi 5 panenek.

♥ Když se Bára vzbudila - po příjezdu Lucinky z porodnice, šel jsem pro ni do jejího pokoje. Vytáhla si triko, nafoukla břicho a řekla: "Taky mám trochu Lucinku".

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {42}...

úterý 14. dubna 2015


Naše čtyřčlenná rodina se dramaticky rozdělila...
na rohlíkáře a mlékaře...
Bára obyčejný bílý rohlík přímo uctívá...
říká i Lidlu „ohlík“...
když tu za každý nákup jednu dobu dávali malé plastové postavičky Stikeez, byly to taky „ohlíci“...
při každé mojí otázce, co dobrého si v obchodě koupíme, dostávám odpověď „ohlík“...
je ale stále věrná i svému každodennímu podvečernímu „káku“, což je ohřáté mléko v lahvičce...
a Lucka?
...tak ta jedině káko...


{ŽIVOT V BARVÁCH} ZAVINUTÁ VE HVĚZDÁCH...

sobota 11. dubna 2015


Vždycky se rozněžňuju, když vidím fotky ani ne týdenních miminek, kterým kouká ze zavinovačky jen hlava. Ještě před porodem jsem si šedými hvězdami orazítkovala původně čistě bílou osušku, ale nafotit v ní malinkou Lucku se mi podařilo až ve třech týdnech, kdy už vážila skoro o třičtvrtě kila víc. I tak se rozněžňuju. O to víc, že tenhle zámotek je můj.


Hvězdy jsou vůbec krásná inspirace nejen na osušky...


1. celý outfit na jedničku
2. moje slabost pro závěsy z čehokoli
3. kdyby neměly holky v pokojíku puntíky, měly by dozajista hvězdy
4. tenhle obrázek je snadné vyrobit, stačí mít plátno a zlatou akrylovou barvu
5. tady je hvězdný závěs trochu upozaděn před krásným zrcadlem a dokonalou tapetou s ptačími budkami

TAK JDE ČAS {36}...

středa 8. dubna 2015


Kapesník na hlavě, korále, baťůžek....“mami jsem připravená na vycházku“
Bez komentáře ♥♥♥
Taky bez komentáře
U nás mají při jídle bryndák i kočky
Petrovo pojetí kozy...nutno podotknout, že moje rozhodně nevypadá líp:)
Do deště jedině s krtkem
Princezna s korunkou z toaletní ruličky
„menší“ zásoba plen...
...a „menší“ zásoba Báry...

VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA O VELIKONOCÍCH) {16}...

neděle 5. dubna 2015


Velikonoce mám od dětství spojené s vaječným koňakem, mamčiným tvarohovým beránkem a mazancem...s chlebíčky s bramborovým salátem...taky s otřepaným „hody hody doprovody“...a s čokoládovými vajíčky, které jako malý kluk vždycky vykoledoval brácha a neváhal se s loudící sestrou podělit...i když kolikrát padal ještě sníh, věděla jsem, že za chvíli přijde jaro a ten pocit mě hřál natolik, že jsem si nechávala pomlázkou dobrovolně namlátit a preventivně se chránit před případným uschnutím...



Poslední dobou…
jsem se dívala: na tyhle stránky ...k důkladnému prostudování bych musela být ale bezdětná
…………………………………………………

jsem ochutnala: no nic moc, spíš jsem ze stravy musela vynechat spoustu věcí, co Lucku nadýmají...nebo si to aspoň myslím...taky kávu nahrazuju nízkokofeinovým kapučínem, kterým se snažím nabudit tělo k bdělosti...samozřejmě že to nefunguje
…………………………………………………

poslouchám: ptačí trilkování klidně po čtvrté hodině ranní když kojím...jaro je tady, myslím...
taky pohodové album Identity od Ondřeje Brzobohatého
…………………………………………………

mi chybí: jedna (nebo radši dvě) ruce navíc
…………………………………………………

čtu: V pěně od Olgy Sommerové, Půlkacíř - Karel Kryl v rozhovoru s Milošem Čermákem
…………………………………………………

nemám ráda: vypravování dvou dětí za křiku jedné z nich (obou) a když má Lucka v noci den...
 …………………………………………………

mám ráda: když Bára a Lucka spí v jeden moment...chvíli...delší dobu...ano někdy i pár hodin se poštěstí! A to je hned důvod dát si kafe a restartovat samu sebe...
když mi Bára asistuje u konejšení a přebalování Lucky...když jí dává pusu na dobrou noc...když jí houpe, mluví na ni, zpívá jí...když Bára vysloví jméno „Lucinka“, automaticky se rozněžňuju...
 …………………………………………………

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {41}...

středa 1. dubna 2015


Na procházce v Mariánském údolí...
příroda se probouzí do jara, obloha jasná, vítr ale stále studí...
objíždíme Bářiny oblíbené zastávky...
ohradu s osly a kozami...některé prolézají dírami v plotě, aby se napásly právě rašící trávy...
houpačky a kolotoče
jezírko s rybami
lávky, ze kterých hážeme do vody listí a piškoty kachnám
Petr nás napomíná, že tuhle stravu kachny možná nepřežijou...
v jednu chvíli Bára běží a...padá do kobylinců
otřepe se a jde zas házet piškoty...
Lucka celý výlet spí...
já s mamkou škubeme větvičky na velikonoční dekoraci...
musíme sem znovu...
na slibovaný párek s hořčicí...
a...taky se přesvědčit, jestli kachny přežily takovou dávku piškotů...