RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {8}...

Narodila se nám Lucka a je potřeba se tak nějak „doznat“.

Do fotky jsem zakomponovala i L. A teď, která je která? Budou si takhle podobné i za pár měsíců??

Celé šestinedělí po narození Báry mám v mlze. Hormonální dráha byla tenkrát i horská, pořád nahoru, dolů...neustálý pocit, jestli nekřičí hlady, jestli mi mlíko stačí, počítání minut při každém kojení, jestli je dostatečně dlouho „přisátá“...každodenní i šestihodinové Bářino bdění doprovázené křikem, které začalo vždycky v podvečer a skončilo posledním kojením před půlnocí...moje odchody do ložnice, kde jsem se aspoň do té půlnoci snažila něco naspat...strach, aby se neprobrala při procházce někde, kde ji nemůžu vyndat a utěšit...prostě stav „matkou poprvé“...

A teď? Mlha se rozplynula...hormonální dráha se projevuje spíš lámavostí nehtů a pláčem při romantických filmech...Lucka krásně pije a přibírá...nesleduju žádné hodiny a kojím prostě tak, jak to přijde, někdy mám pocit, že neustále...do ložnice odcházím taky časně, ale už nemám nutkavé přesvědčení, že jde vůbec něco „naspat“(pravda, noci s Luckou jsou akčnější než s Bárou, kojím i čtyřikrát za noc a někdy malá nechce zabrat i dvě hodiny a vyluzuje všemožné zvuky...občas mám náladu z nevyspání na bodu mrazu a ano, „kleju“ je slabé slovo)...jsem klidná při procházkách...když se vzbudí, tak zas usne ne? A když ne? Tak to prostě nějak uděláme...prostě stav „matkou podruhé“...

Dá se říct, že víc zabrat dá Barča. Její „sama“ období vyvrcholilo do místy totálního individualismu. Když si něco usmyslí, nejede přes to vlak, ani motorák, natož rychlík...oblečení si musí nachystat SAMA, když ho vyndáme ze šuplíků my, je pohroma...B. hromádku neváhá vzít a odnést zpátky, aby ho mohla za dvě vteřiny vyndat zpátky. Oblékání, které B. neskutečně zdržuje, je obzvlášť dlouhá kovbojka...SAMA musí něco, cokoli...říct první...když ji předběhneme, začně brečet (nebo křičet)...SAMA musí nachystat Lucce náhradní plínku, vlhčený hadřík a rozprostřít podložku...když to udělám já, podložku mi neváhá vytrhnout a znovu ji nachystat...SAMA se chce rozhodovat, kdo ji bude čistit zuby, oblékat, svlékat (pokud to neudělá SAMA). Často jsme nekompromisní, občas se vztekáme jako B., občas ustupujeme a občas oplýváme trpělivostí s ohledem na Bářinu osobnost.

Na holky se nejde dlouho zlobit, protože hned potom, co nám zvednou tlak do chvilkové hypertenze, udělají nebo v Bářině případu řeknou, něco tak odzbrojujícího, že tajeme jako zmrzlina v létě...a čas letí víc, než kdykoli předtím...