VÍC NEŽ TISÍC SLOV {26}...

v Kopřivnici...
prší, fouká, ale uvnitř je pořád co dělat...
obzvlášť, když děda s babičkou umí tam krásně houpat v ručníku...
„Nechce se mi přestat, ale vypadá to, že je bolí ruce...
tak dobře, zopakujeme to po krátké pauze...
zatím dám dědovi sítko na hlavu...“

„Babička mi dala zvonek,
a pak další,
a další,
a další,
pořád jich nemám dost...
cinkám a říkají mi něco jako Ježíšek...
jé, dvěma jdou odstranit vnitřky...
jakto že už necinkají?!
to je zvláštní věc, tenhle zvonek.“

„Mám tu bednu plnou hraček...
a mezi nimi něco, co se dává do ucha...
a pak se poslouchá buch buch...
táta si čte Svět motorů...
zdá se mi, že ho asi vyruším s knížkou...
a pak si půjčím babiččin telefon...
jo, jo, to je skvělý plán...“