Menu

Domu Inspirace Rodina Recepty O mně Menu

PF 2015...

středa 31. prosince 2014

Krásný rok 2015 s těmi nejbližšími přejeme my-skoro-4...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {38}...

pondělí 29. prosince 2014


V rámci focení na vánoční přání jsme sundali z poličky bazarový telefon...
Bára okamžitě volá babičce a dědovi a cosi jim do sluchátka povídá...
„Zavoláme i Lucince do bříška?“ ptám se...
B. přikládá sluchátko k břichu a trpělivě čeká...
Lucka reaguje jen kopáním...
obě věnujeme úsměv panu fotografovi...
když se ze sluchátka nic neozývá...
zkouší ho Bára přiložit ještě ke svému břichu...
No co kdyby náhodou???

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {SMALTOVÝ KBELÍK}...

sobota 27. prosince 2014


Mám už jen jednu babičku...je hrozně moc skromná a to až tak, že nádobí odjakživa myje jen jednou za den ve stojaté jarové vodě a oplachuje v dalším plastovém umyvadýlku s vodou studenou, záchod splachuje vodou zachycenou při mytí rukou a co si pamatuju, topí si jen v jedné místnosti, kam se samozřejmě musejí vždycky zavírat dveře, aby drahocenné teplo neupláchlo. Nikde jinde jsem nezažila takovou zimu v ložnici, jako u téhle podkrkonošské babičky...v péřových duchnách jsme se naštěstí ale vždycky rychle zahřáli.

Poslední dobou má nutkání zbavovat se svých věcí, které ale za žádnou cenu nechce vyhodit. Dobrovolně jsem si odvezla jen několik utěrek, starý smaltový pekáč na kuře a dva smaltové kbelíky, které dozajista pamatují i její dětství. Jsem ráda, že pár takových kousků bude u nás doma a já si při pohledu na obyčejný kyblík vždycky vzpomenu na ní. Jeden z nich jsem pořádně vydrhla a permanentní fixou z něj udělala francouzský „vintage“ kousek. Ispiraci jsem našla na tomhle webu a podle vzoru od ruky text přepsala. V létě by ho mohla zdobit nějaká fajn květina a v zimě zase vánoční dekorace, třeba stromeček jako právě teď...


JEDNO VÁNOČNÍ...

středa 24. prosince 2014

...přání jen toho nejlepšího do nového roku...o svátcích tu největší pohodu u pohádek, cukroví a svařáku...já mám pro letošek napečeno, že nevím, kdo to se mnou bude konzumovat...svátky budou asi na blátě a tak si svátečním likérem z ledových kaštanů polévám zmrzlinu...stále čekáme, až nám vykvetou větvičky barborek, kterým se i přes jarní teploty nějak nechce...

Nemohla jsem se nějak rozhodnout, které z vánočních přání je lepší. Nakonec jsem emailem rozesílala to „studenější“, které navodí zimní náladu přece jen o trochu víc...Bára zavolala nejdřív Ježíškovi (ale vlastně do sluchátka pozdravila babičku), pak vyzvala k akci i Lucku v břiše, pohoupala se na červeném sobovi, který s námi bydlí už třetí Vánoce a to, že vlezem do mikulášských pytlů napadlo samozřejmě maminku, protože pro tatínka není lepšího dárku než my 3!

Tak šťastné a veselé.



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {37}...

neděle 21. prosince 2014


Připravuju těsta, chladím, válím, vykrajuju...
netrvá dlouho a Bára si přisouvá schůdky...
chvíli mě pozoruje...
dotýká se lepkavého těsta...
bere první vykrajovátko...
a pak ho nedá hodinu z ruky...
povídá mi:“Maminko válej placku...“
a tak rozvaluju a přisouvám kousek před ní...
těsto máme všude, ale Báry zářící oči za to určitě stojí...

VÍC NEŽ TISÍC SLOV {36}...

pátek 19. prosince 2014


Babička si hraje s Bárou...
objevily barevné tkaničky z jedné knížky...
uvázaly culík blonďaté panence...
a pak si je zapletly do vlasů...
Bára je na vrcholu radosti, když se vidí v zrcadle...

O několik dní později zdobím okno pletací přízí s bambulkami...
ustřihnu ji kousky na hraní...
v mžiku je má na hlavě...
a dožaduje se zrcadla...
a babičky...

PROMĚNA PRO MĚ (N) – {OŽIVENÍ TŘÍ BAZAROVEK UBROUSKEM}...

úterý 16. prosince 2014


V Brně v Husovicích proběhla zajímavá akce, při které se dalo hrabošit ve velkém skladu plném bazarových věcí. Pro někoho = staré harampádí. Pro mě = úžasné staré nostalgické kousky.

Poprvé jsem jela „hrabošit“ s Bárou. Ta si v nepořádku našla rychle panenku z dob našich prababiček a byla chvíli v klidu...pak si ji pro jistotu Petr odvedl, protože prostředí opravdu není baby-friendly. Odvážela jsem si několik bílých dezertních talířků s vlnkou po okraji, dřevěný stojánek (na cokoli), figurku jelena (na vánoční dekoraci), dva ratanové klepače na koberce (na dekorace obecně), staré dvouramenné váhy ve stejné krémové barvě jako má naše trouba a lednice (momentálně je na jedné misce aloe vera ve smaltovém hrníčku a na druhé velká šiška a svíčka), glóbus (ten nemůžu nechat nikde a za žádnou cenu!) a 2 staré keramické formy na bábovku.

Podruhé jsem vzala auto a hodinu a půl si užívala naprostou volnost ve výběru, kdy jsem se nemusela strachovat, že Bára někde zakopne a narazí se na bedny se „vším možným“. Ve velkém proutěném koši jsem si pak odnášela starou dřevěnou lampu (kterou NUTNĚ potřebuju do ložnice), další formu na bábovku (kterou jsem musela doslova vylovit zaházenou „vším možným a nemožným taky“), kovový stojánek (třeba na muffiny), klasické babiččino koště (na dekorace), skleněnou láhev ve tvaru Eiffelovky (která se přidala k většímu eiffelovkovému držátku toaletního papíru v naší koupelně), háčkovanou dečku (? prostě jsem ji zase NUTNĚ potřebovala no) a dvě skleničky na víno (další praktická věc do domácnosti). Konečnou cenu jsem usmlouvala na poloviční, takže radost byla hned dvojnásobná. Petr mi ji trochu zmenšil, protože se z blešákových kousků radoval asi tak o 99,9% míň, no ale co už, až uvidí stát jelena (kterému jsem mezitím pozlatila jeho paroží) na poličce mezi vánočními svíčkami, třeba se jeho nadšení o 99,9% zvětší:)

Dřevěnou krabici se třemi přihrádkami, hliníkový nosič na mléko a velkou kovovou nádobu (sídlí v ní naše houpací závěsné křeslo, když zrovna není zavěšené) jsem potřebovala nějak osvěžit. Kamarádka se mi zrovna trefila do tvořícího tématu a dovezla mi překrásné ubrousky, které se na to přesně hodily. Stačilo pak lepidlo na dekupáž, malý štěteček a bílá podkladová barva, kterou jsem před tím přetřela dřevěnou bedýnku.

PS: díky Katy


VŠEMI SMYSLY (U NÁS DOMA O VÁNOCÍCH) {14}...

pátek 12. prosince 2014

...spíš bych měla napsat od poloviny listopadu do poloviny ledna...stromeček máme totiž umělý a i když nevoní, splňuje mojí potřebu se na něj dívat delší čas než pouhých 14 dní o svátcích. Každoročně ho zdobím na konci listopadu, ale myslím, že kdyby sněžilo v Brně už v říjnu, budu o jeho vytažení vážně uvažovat už na začátku podzimu.


Pořád se mě drží tradiční červená barva, která jde krásně dohromady se zlatou, bílou a zelenou. Miluju nostalgické slaměné ozdoby a romantické baňky a hromadu světýlek kolem. Takže jsem jedno dopoledne vytáhla obří krabici, do které jsem shromažďovala nové dekorační přírůstky už několik týdnů, a tahala z ní ozdoby, dokud tam nějaké byly.

Do velkých rámů v obýváku jsem na silon zavěsila umělé věnce a vdechla jim trochu Vánoc s pomocí červeno-bílé folklórní látky, kterou jsem rozstříhala do rozměrů širokých stuh. Ty jsem pak použila i na okno a kazetový botník v chodbě. Kovová odhalená konstrukce lustru v chodbě se přímo nabízí k rozveselení, takže jsem ji taky nezklamala.


Po stranách širokého okna se krásně vtěsnaly červené papírové hvězdy z Ikey, které u nás svítí sotva se venku šeří. Na parapetu na kolemjdoucí vykukují tři stromky v bílých krajkových květináčích. A proutěný lustr se proměnil ve vánoční s pomocí několik červených srdíček a mašlí.


K dekoraci se nabízela i naše francouzská komoda, na kterou jsem položila patrový tác z bazaru, který jsem přetřela na bílo, dvě sklenice od okurek jsem nadekupážovala ubrouskem s vánočním motivem a vložila do nich svíčky, tři polystyrenové „stromky“ stačilo přestříkat červenou barvou a připíchnout na ně bílé látkové hvězdičky a bazarového soba snad za 10Kč jsem „obělila“ a paroží mu „zazlatila“. Pak už stačilo několik hvězd kolem, zapálit, rozsvítit, kochat se....


V jídelně jsem na stůl položila adventní věnec a vyměnila obrázky v rámech.


V kuchyni nám okno zdobí svítící hvězdy a „sněží“ bambulková pletací příze...někdy sněží i Bára, protože si ustřižené kousky věší na hlavu...


V chodbě nechybí dva věnce na dveřích. Jeden uvnitř, druhý venku.


Podél schodiště jsem na ramínkách vyměnila podzimní fotky za nostalgicky vánoční a do mezipatra usadila malý vánoční stromek do smaltového kbelíku po mojí babičce. Vešly se do něj i proutěné klepače na koberce z bazaru, které stačilo jen trochu převázat mašlí. Vedle toho všeho stojí nezbytné bazar koště, kterému jsem zlatou barvou přestříkala původně modré plastové uchycení koncové části. Náš soused na můj počin z terasy tenkrát pobaveně prohlásil, že čarodějnice už přece byly (když viděl soba, tak pronesl něco ve stylu „...mé zlaté parohy kam mě to nesou...“) No myslím, že ho budu bavit svými výtvory ještě dlouho:) Do druhého rohu mezipatra pak dva pytle pro mikulášskou nadílku, na okno svíčky a šišky z naší borovice a na zábradlí hvězdy a vánoční výzdobu považuji pro letošek za hotovou.


Poslední dobou…

jsem se dívala: na Barčinu zručnost při vykrajování cukroví, popravdě mě tahle naše malá pečící souhra až dojímá
…………………………………………………

jsem ochutnala: kromě úlomků nepovedeného cukroví, které jsem s chutí zlikvidovala, ještě potají ujídám Bářiny čokoládové figurky od Mikuláše
…………………………………………………

poslouchám: doporučuju nostalgické vánoční songy od Michaela Bublé a taky u Jamieho Culluma se dobře peče
…………………………………………………

mi chybí: kam ty másla, vajíčka, mouky, ořechy a cukry pořád mizí????
…………………………………………………

čtu: vzhledem k třítýdennímu zánětu průdušek a domácí uzavřenosti před okolím jsem nakoupila spoustu časopisů s vánoční tématikou a postupně si představovala, až fotky bezchybně nazdobeného cukroví proměním ve stejně vypadající hmotné výtvory a naplním jimi krabice na balkoně...
průdušky mě chytly snad po 20 letech, , tudíž si nepamatuju, jak může člověk rozbolavět neustálým kašláním...pronesla jsem dokonce větu:“To jdu radši rodit“...udělalo se mi po třech týdnech líp – beru zpět
…………………………………………………

nemám ráda: všudypřítomný chaos v centru Brna před Vánoci, o Mikulášovi se na náměstí nešlo prorazit ani svým tělem, natož kočárkem...nekonečná fronta na bramborák nám na něj zkazila chuť a peruánští indiáni (ze kterých byla B. stejně nadšená jako z čertů) nám tak nějak nezapadali do vánoční nálady...shodli jsme se, že zasněžená, rozvícená a hlavně jakákoli vesnička s čerty by byla daleko větším zážitkem...
 …………………………………………………

mám ráda: Báry nadšení, když se mnou válí těsta na cukroví,vykrajuje do nich tvary a při každé nové hvězdě mi hlásí:“Další hvězdička maminko bude....a další hvězdička bude....jéééé a další...maminko dívej...“
 …………………………………………………

TAK ZASE ZA ROK {2}...

úterý 9. prosince 2014


Pamatujete si na loňské odhodlání ke každoročnímu focení Báry s fotkou před rokem? Nehodlám se ho vzdát, protože fotky se tak povedly, že jsem si je nechala zarámovat i do velkého stříbrného rámu, který jsme pověsili nad Bářinu postel.

Ty letošní jsou stejně krásné, teda aspoň pro nás, jako rodiče...upravila jsem je tak, aby vypadaly nostalgicky, zastřeně a romanticky, stejně jako Báry kanýrkové šifonové šaty, které jsem ukořistila dokonce už v loňských povánočních výprodejích....asi budu potřebovat další rám:)



VÍC NEŽ TISÍC SLOV {35}...

neděle 7. prosince 2014


Zapalujeme druhou svíčku na dortu...
růžovou a fialovou...jak jinak...
Bára se naklání, ale fouká místo na svíčky na dort...
pomáhám...
názorně vysvětluju...
foukám...
všichni hosté pozorují důležitou slavnostní akci...
zapaluju svíčky podruhé...
a potřetí...
konečně se to povedlooooo!!!!

NAROZENINOVÝ BORŮVKOVÝ DORT...

čtvrtek 4. prosince 2014


Protože není technicky možné oslavit Bářiny narozeniny jednorázově, běžně peču v listopadu i tři dorty. No Šumava od Beskyd daleko, do toho my v Brně, sestra s neteřema v Jeseníkách a dohromady bychom se k nám domů snad ani nevešli.

Borůvkový dort peču pro rodinu z Petrovy strany + pro Báru samozřejmě, a tenhle borůvkový je snad jediný, který aspoň ochutnala. Slavíme o jedné zatažené, typicky podzimní neděli, já i B. se zánětem průdušek. Bára shromažďuje tolik dárků, že si říkáme, kam je dáme a kde jsou ty časy, kdy si děti hrály s desetinovým množstvím. Lítá od jednoho dárku k druhému a je vidět, že je potřebuje vstřebat. V následujících dnech se u všech postupně zastavuje, ale bez úhony bohužel nepřežije noha Kena, kterou Bára nějakým neznámým způsobem vykroutí. (Dárek = sada těhotné Barbie (prý maminka s Luckou v bříšku), které jde z břicha vyjmout malé miminko, což B. okamžitě a nelidsky vykoná a dítě následně do břicha už nevrátí, Kena (prý tatínka, pozn. ten si je aspoň podobný, i když momentálně s amputovanou končetinou) a malé holčičky (prý Báry), které patří ještě růžový kočárek. Bohužel je z něj vyhozena na úkor předčasně vyjmutého miminka.

No a zpátky k tomu dortu. Nadchlo mě víc receptů a kombinací vší té  inspirace vznikl zřejmě můj unikát. Levandule jako originální posypka tady odsud, to, že citrón bych neměla vynechat a takhle jsem si myslela, že bude korpus vypadat na řezu ...trochu mi ale zmodral. Zřejmě by to víc fungovalo s borůvkami kanadskými.



Narozeninový borůvkový dort

Těsto:
3 hrnky hladké mouky
1/4 lžičky jedlé sody
2 a 1/4 lžičky kypřícího prášku
1/4 lžičky soli
1 lžička skořice
1 hrnek másla
1 a 3/4 hrnku cukru krupice
1 lžíce vanilkového extraktu
4 vejce
3/4 hrnku podmáslí
2 hrnky zmrzlých borůvek
kůra a štáva z jednoho citrónu


Krém:
600g smetanového pomazánkového másla (nebo lučiny)
200g másla
8 lžic moučkového cukru (nebo víc podle chuti)
2 lžíce smetany ke šlehání
1 lžička vanilkového extraktu
trochu citrónové šťávy


Postup:
Smíchejte suché ingredience v jedné misce. Máslo, cukr, vanilku, citrónovou šťávu, kůru, vejce a podmáslí v druhé a pak promíchejte dohromady. Zmrzlé borůvky lehce obalte v hladké mouce a vmíchejte do těsta. Těsto rozdělte do tří forem a pečte asi 30 min. při 180 stupních, až je špejle suchá po vytažení.

Jednotlivé části korpusu a obvod dortu promažte po vychladnutí krémem, vrch posypte borůvkami a jedlými levandulovými lístky.


BÁRISMY {3}...

úterý 2. prosince 2014


♥ Při procházce Bára trhá jetel a po chvilce si všimne, že na některé květy sedá včela...dřepne si a s napřaženou rukou nabízí včelce utrženou květinu se slovy: “Na, na...chseš? na...“

♥ „Baru, já si tady teď dřepnu na bobek, aby mě nebolely nohy jo?“
Bára se ve vteřině sklání k mému pozadí a očekává „bobek“.

♥ Bára se stala doslova závislou na pohádce Princezna ze mlejna 1 a 2, během dne zazní žádost o „pinceznu“, „odníka“, „čerta“ a „mimi“ (z 2. Dílu) nesčetněkrát...pokud ustoupíme a video pustíme, Bára je v následujících minutách jak uhranutá a ani nepípne...

♥ Taky si oblíbila Červenou Karkulku a chce jí vyprávět pořád dokola. Nejradši má pasáže, kdy vlk přepadne a sní babičku a potom Karkulku...Vyprávíme i v autě a je to záruka toho, že bude aspoň deset minut klid. „A Baru, co má vlk v bříšku?“ naléhám na ní, aby mi odpověděla už tolik známou skutečnost. Bára s naprostou jistotou: „Mimiiii!!!“

♥ O pár dalších dní mi z peněženky vytáhne ultrazvukový obrázek asi z 12-tého týdne těhotenství, kdy na něm není skoro nic poznat a Bára opět hlásí: „Mimiiii!!!“

♥ Nejoblíbenější barva je zdá se modrá „modá“. „Modé“ jsou podle Báry všechny auta. Má vůbec cenu jí to rozmlouvat, když mi u dvacátého auta, u kterého jí říkám jinou barvu, oznámí, že je prostě „modé“?

♥ „Pojď Baru, přebalím tě“...Bára sedí, nohy skrčené u sebe , drží si je pevně rukama, mi povídá:“Nedám Barunku...nech Barunku“

♥ Petr houpe Báru na houpačce, drží ji ve výšce a pustí. Bára reaguje nadšeně jako vždy, ale neodpustí si větu:“Tatínku, nezlob Balunku. Tytyty.“

♥ Nočník na hlavě u nás vystřídaly kalhotky...co přijde dál??


2 ROKY...

neděle 30. listopadu 2014


Poslední Bářina čtvrtletka před jejími druhými narozeninami nám zase utekla před očima.

Zlepšuje se mluvení a věty dávají větší smysl. Umí je pospojovat, že často zatlačujeme slzy smíchu.

V opatrování panenek je přebornice, když má chuť, dokáže na ně být přeněžná, když nemá, plácá je na zadek a dělá na ně „tytyty“. Často si při čtení knížek vyskládá všechny miminka na gauč, aby se mohly spolu s námi dívat na obrázky, a pak jim opakuje moje slova, dívá se na ně, pohladí je po hlavách a říká jim, že jsou „šekuly“ (šikula je u nás výraz nejvyššího možného ocenění, hlavně při povedeném vyloučení exkrementu do nočníku:)

Pohádka Princezna ze mlejna 1 a 2 u nás jede každý večer před spaním. Bára žadoní o čerta, vodníka, princeznu a babu už od rána, ale my odoláváme až do večerníčkového času...večerníček několik týdnů díky tomuhle zanedbává a zdá se, že jí to vůbec nevadí...postupně se nám povedlo nahradit její choutky i Mrazíkem a pohádkou s Čerty nejsou žerty...no hlavně, když je tam baba nebo čert.

Posledních pár dní v listopadu jsou noci po sobě suché a ráno dobrovolně čůrá, kam má. Doma vyměňujeme plenky za kalhotky a tepláky, které pak často sušíme na topení, když se zrovna nezadaří ovládnout močový měchýř...listopad je taky ve znamení „čůrání“ na lístečky, travičku, stromky...nevýhoda je, že se rozhodne pro trávu a vzápětí mi oznamuje, že by chtěla ještě ke stromku a v dalším vzápětí na lístečky...každopádně pokroooooook!!!

Období „JÁ SAMA“ se začíná stupňovat. Nelze se ji do činnosti jakkoli zaplést, jinak je řev. Toleruje akorát korekci kočárku, který SAMA veze, před nárazem do popelnic, sundání tepláků před posazením na nočník, když už s tím zápolí SAMA příliš dlouho...SAMA chce slézat z jídelní židličky, SAMA chce odemykat dveře, SAMA si chce obout čepici a boty a když ji předběhnu, neváhá je sundat, aby činnost vykonala SAMA...„SAMA“ se prostě dokonale zaintegrovalo do jejího slovníku...

Tipla bych si, že z B. bude květinářka...nemine po cestě jedinou kytku, kterou by neutrhla. Zákazy jsem vzdala, tak aspoň u trsu květin říkám větu: “Ale jenom jednu ano?“ Obzvlášť, když nás míjí pokukující kolemjdoucí, který by si mohl myslet, že „to“ nechávám „jen tak“ že?

Mikulášské a čertovské období B. prožívá, ještě ani pořádně nenastalo. V létácích má při jídle otevřené dvojstrany s čokoládovými figurkami a požaduje ujištění, že se nebojíme, že jsou hodní a že dělají všichni „malá, malá“ ...i anděl....chce od nás malovat čerty, kromě toho je furt vidí v pohádkách, hledá je v knížkách a jednoho čokoládového s chutí konzumuje po jídle (i maminka). Snažíme se jakkoli nestrašit a vsázíme na jedinečný zážitek, až nějakého uvidí o Mikulášské.

NAROZENINOVÝ „LIŠKOVÝ“ DORT...

úterý 25. listopadu 2014


Po loňském dýňovém dortu jsem letos opět trochu zaimprovizovala a věřila, že se jablečný dort z tohohle blogu povede napoprvé, co ho zkouším, a bude zase chutnat. Trochu jsem si jen upravila koření v těstu a polevu.

Byl vláčný, chutnal po skořici a perníkovém koření a v kombinaci s klasickými perníčky byl, aspoň pro mě, ryze předvánoční. Liška mezi stromky byla zabodnutá, protože Báry první Večerníček byl o kmotře lišce a ještě několik týdnů po tom, co jeho epizody skončily, nám B. už při znělce oznamovala, že bude zase liška...prostě jsem ji chtěla jen připomenout, že lišky jsou fajn, ale občas prostě zmizí ze scény:)



Narozeninový „liškový“ dort

Těsto:
4 hrnky hladké mouky
2 lžičky jedlé sody
1 lžička kypřícího prášku
1 lžička soli
1 lžička skořice
2 lžičky perníkového koření
1 1/2 hrnku másla
2 1/2 hrnku cukru krupice
2 vejce
4 hrnky jablečného pyré


Poleva:
600g smetanového pomazánkového másla (nebo lučiny)
250g másla
8 lžic moučkového cukru
1 lžička skořice
2 lžičky perníkového koření


Postup:
Smíchejte suché ingredience v jedné misce. Máslo, cukr, vejce a jablečné pyré v druhé a pak promíchejte dohromady. Těsto rozdělte do tří forem a pečte asi 40 min. při 180 stupních, až je špejle suchá po vytažení.

Polevou slepujte jednotlivé části korpusu. Já jsem boky dortu nepotírala, ale po stranách jen polevou přilepovala perníčky podle receptu z časopisu Food (750g hladké mouky, 250g moučkového cukru, 2 lžičky perníkového koření, 1 lžička skořice, 1 lžička jedlé sody, 100g medu, 50g másla, 4 vejce a 1 rozšlehané na potírání – recept garantuje, že jsou ihned měkké a já potvrzuju).




Sešly jsme se s maminkami a dětmi stejně, jako vloni. Tentokrát v kavárně s dětským koutkem, který zabírá velkorysý prostor pro dovádění. Usadily jsme se všichni uvnitř bez bot na koberci a pojídaly dort v sedě na zemi tak, jak to mámy od dětí prakticky vždycky dělají, protože pohodlí je na mateřské luxus, který je třeba si užít.

Báře zuby tentokrát nerostly, ale průduškový kašel pořád místy vyluzovala. Myslím, že po této oslavě s naprostou jistou ví, co to znamená „dárek“. Holky děkujeme za všechny, do posledního potěšily i mě:) Naoplátku nezbytný „to go“ dárek od nás v celofánové fólii - jak jinak než s liškou. Pevně věřím, že dobroty uvnitř chutnaly a že jste si vy (nebo děti) neodštíply zub při konzumaci nerozleželého panáčka s mandlí (tímto vyřazuji tento recept ze svého kuchařského notýsku!)

Foťák jsem do ruky vzala zase pozdě, ale fotky, co mám, určitě napoví, že je nám spolu fajn.

Tak zase za rok:)



Klikněte na miniatury pro zvětšení

BROWNIES Z ČERVENÉ ŘEPY...

neděle 23. listopadu 2014


Znáte to - červená řepa už delší dobu vykukuje z přihrádky v lednici, poslední kousek banánu je už tak přezrálý, že se hodí opravdu jen do pečení a sirup z agáve čeká už pár dní na svoji příležitost. Neznáte? Já jo a tohle všechno jsem zkombinovala a upekla výborné kakaové brownies.

Poprvé jsem brownies ochutnala na svém tříměsíčním aupair pobytu v Anglii, kde ho má „host mum“ pekla na zakázku do nejrůznějších pekáren a kaváren. Skladovala je přes noc v obdélníkových pečících formách samostatně v obrovské ledničce a ráno pak jednotlivé půlky zákusku balila do průhledných fólií a převazovala mašlí. Do dneška si pamatuju tu popraskanou čokoládově tmavou krustu, která se rozplývala na jazyku a jak hutný a sytý byl pouhý malý kousek tohohle dezertu.

Přesvědčili se o tom i naši, kteří mě tenkrát vyzvedávali na letišti, a kterým jsem dovezla jedno brownies na ochutnání. Po dvouhodinové cestě autem ze zákusku nezbylo skoro nic a myslím, že se shodli, že hladinu inzulinu neměli nikdy tak vysokou.

Varianta s červenou řepou je rozhodně odlehčenější, zdravější, mokřejší, plná vlákniny a zajímavé chuti, stejně sytá a stejně čokoládově hnědá. Mňam...koukněte na další recepty na zenysro.




Brownies z červené řepy

Těsto:
500g červené řepy (nastrouhané najemno/nahrubo)
200 ml silné kávy
4 lžíce agávového sirupu
1 kus značně přezrálého banánu
2 lžíce třtinového cukru
80 g celozrnné mouky (já měla žitnou celozrnnou)
70 g strouhaného kokosu
1 lžička kypřícího prášku
1 lžička jedlé sody
40 g kakaa


Postup:
Řepu nastrouhejte najemno nebo nahrubo. (Já zvolila druhou variantu, první bude jemnější. Taky jsem řepu nepředvařovala a použila syrovou). Vymačkejte přebytečnou šťávu. Uvařte silnou kávu a nechte vychladnout. V míse smíchejte mokré ingredience – rozmačkaný banán, řepu, kávu, sirup z agáve. V druhé míse pak suché ingredience – mouku, kokos, cukr, kypřící prášek, jedlou sodu, cukr a kakao. Promíchejte dohromady a vlijte těsto do formy vyložené pečícím papírem nebo vymazané a vysypané kokosem.

Pečte při 180 stupních 50 – 60 minut.

Polevu z původního receptu jsem vynechala a brownies jen posypala plátkovým kokosem.