RODIČOVSKÉ DOZNÁNÍ {7}...

Zjistila jsem, že už jsem dlouho nic nenapsala do stálé rubriky „rodičovské doznání“ a přitom je toho tolik, co chci doznat!

Někdy (dost často) dávám Báře dudlík jako tišící obranu proti kňourání. Vím, od toho dudlíky jsou, přesto selhává moje předsevzetí, že cumlat se bude jedině při usínání. Jedině!!

Musela jsem Báru v šalině poprvé vytáhnout z kočárku. Křičela tolik, že se za mnou osazenstvo začalo otáčet a kdyby se otočil i řidič, bylo by to už vyloženě nebezpečné!

V noci sprostě nadávám. Ano, stydím se za to. Ano, jsem si vědoma, že bych měla počítat do deseti, než mi něco takového vyletí z pusy...jenže když se B. budí po hodině celou noc, do deseti už z toho vyšinutí ani počítat neumím!! Jsem spánkově deprivovaná, ale má to tu výhodu, že mi nikdy víc nechutnala čerstvě uvařená voňavá káva!

U krmení Báře pouštíme videoklipy z youtube. (Pohádky ji zatím moc neberou.) Uvědomujeme si, že v ní přiživujeme technického a kybernetického ducha, ale jen tak jsme schopni do ní dostat plnou dávku jídla. Oblíbila si bohužel korejské písně:(

Bára je „kojenecký závislák“. Je schopna vyžadovat mléko přímo ze zdroje i půl hodiny poté, co dojí svůj oběd. Polemizuji čím dál častěji s myšlenkou, že tuto krmící činnost začnu omezovat, ale vždycky vyměknu, když se B. sveřepě dožaduje „svého“ a zesiluje svůj tlak křikem.

Přestává spávat v kočárku a kouká ven nebo křičí, že chce ven v tu nejnevhodnější dobu.

Připadá mi čím dál víc, že můj osobní prostor se zmenšuje, a i když využívám úniků na samostatné podvečerní cvičení, nestačí to ani polovinou na moji regeneraci.

Někdy si o sobě myslím, že asi nemám vztah k dětem a dělám všechno špatně. Prosím řekněte mi někdo, že je to normální!

Myslela jsem si, že trpělivost matky s věkem dítěte vzrůstá, ale vypadá to, že občas je to právě naopak.

Jednoho večera po celém dni, kdy byla Bára nebesky hodná,  po (asi) mnoha skleničkách vína jsem Petrovi oznámila, že až budu znovu protestovat před jeho snem mít tři děti, ať mě zkusí ještě přemluvit! Hm, těch skleniček muselo být opravdu asi víc než mnoho!

Veřejně prohlašuju, že obdivuju všechny maminky více než dvou dětí, popř. maminky dvoj/troj/čtyř...čat.

Petr si za mého souhlasného konstatování všiml, že temperament Báry bude genově zřejmě z mojí strany a prohlásil, že mi to Pán Bůh vrátí na dětech...moje maminka nedávno zkonstatovala, že Bára bude zřejmě hodně chytrá, ale bude to umanutý „komandant“ jako jsem byla já...vybavím si vždycky její historku o tom, jak jsem bila svoje zlobivé panenky a vzteky se válela na vlakovém perónu v bělostných šatečkách.

Každopádně, na svoji slovní obranu musím doznat, že mateřství je stále ten nejnádhernější pocit, který může člověka potkat.

Jsem prostě někdy stereotypně unavená a můj stav se podobá tomu, o čem zpívají holky v písni Laktační psychóza.