{ŽIVOT V BARVÁCH} S KNÍŽKOU...
Odjakživa mám ráda psané, mluvené slovo (a namalované taky). Pamatuju si, jak jsem si ve svých sedmi letech rozložila po podlaze v pokojíku Medvídka Pú, Děti z Bullerbynu a Pinocchia a zoufale přemýšlela, co si přečtu nejdřív.
Taky si vzpomínám, že když mě nějaká knížka zaujala hodně, byla jsem schopná nařídit si pomalu budík, jen abych mohla se čtením začít co nejdřív. Pauzy byly striktní - na jídlo a toaletu a v noci jsem usínala natěšená na další nehybný den. Jedinou aktivitu totiž provozovaly oči. Asi díky tomu jsem krátkozraká ... (Může za to možná i moje pubertální vyšívací mánie nebo dospělecké zírání do skript na vysoké).
Mám docela bujnou fantazii, a tak se často u knížek bojím. Proto nečtu detektivky. Tuhle mi stačila trilogie od Dana Browna, při které jsem se bála i v parku, plném maminek a dětí!!! Hahaha...
Teď u mě vedou kuchařky. Vařím v duchu už při čtení...
Nemůžu se dočkat, až začne B. vnímat slova a obrázky a budu se s ní vracet do svého dětství, kdy mi mamka četla na dobrou noc a pak spala se mnou, protože jsem byla schopná bát se i plyšové medvědí podložky pod postelí!
Žádné komentáře:
Okomentovat