DRAHÝ ČERVNE...

Hned tvůj první den jsme zahájili na svatbě v jihomoravském vinařském ráji Zaječí...
Byl si upršený a studený a místo tebe mě musely zahřívat tři mátové čaje a červený svařák...

Obvykle pro mě znamenáš...

Čas dovolených (i těch mateřských)
Brzké svítání (a dlouhé vyspávání)
Pozdní západy slunce (a pozdní usínání)
Výlety na kole (a bez kol)
Ochucená piva (a neochucená vína)
Vrásky od sluníčka (a spálený dekolt)
Cestování (a zůstávání)
Zelenina a ovoce (které konečně voní létem a ne skleníkem)
Litry zmrzliny (a litry ledové kávy)
Táboráky a hvězdy (a bouřky z tepla)
Jsi pro mě taky koupání, absence ponožek, žlutá řepka a vlčí máky na polích...


Medard ještě ani neudeřil a vody je všude až moc. Připadám si jako v lednu, kdy se teplo zdá tak nedostupné. Tím pádem...

Dovolená ještě daleko (mateřská až moc blízko)
Svítání registruju s naší B. denně před šestou (spavě vstávám)
Západy slunce díky tomu neregistruju vůbec (to už spím)
Výlet na kole v dešti může být romantický (bez kol budu ale míň ohozená – nemám blatníky)
Na vychlazená ochucená piva je chuť leda v teplu (víno jde aspoň svařit)
Vrásky mám maximálně z mžourání na oblohu, kdy že se to slunce konečně objeví (spálený dekolt mám taky, ale z dubna)
Cestuju na psychické bázi (a zůstávám na fyzické)
Zelenina, ovoce ano (a ani ten skleník mi teď neva – bývá v něm teplo)
Zmrzlinuju v ponožkách a trnou mi zuby (kávu jedině vařenou)
Táboření pod hvězdami se zatím nekoná (bouřky jsou ze zimy)
Vypadá to, že se musím spokojit s pohledem na žluté pole řepky a červené vlčí máky...

PS: Svatba byla ale krásná a určitě pršelo štěstí!